Double Trouble (1D)

6. Pool Date

S úsměvem zaparkuji u Niallovy vily a vystoupím z auta do teplého krásného slunečného dne. Začalo září, takové počasí nás už dlouho nečeká. Poupravím si svůj černý kraťasový overal a natáhnu se do auta pro tašku, ve které mám nějaké ovoce co jsem se ještě cestou stavila nakoupit a také pro strabucks tašku, ve které nám s Niallem každému vezu ledové kafe. Auto zamknu a nevydám se ke vchodovým dveřím, nýbrž rovnou na zahradu, kde už určitě Niall bude. A také mám pravdu. 

,,Ahoj, tak jsem tu, už ti nemusí být smutno," ozvu se jako první když ho spatřím sklánět se nad stolem kam připravuje skleničky na pití.
,,No konečně, neměl jsem daleko od pláče," zasměje se zvedajíc ke mně pohled a hned na to se ke mně se širokým úsměvem rozejde.
,,Ahoj," školní se ke mně a vtiskne mi rychlý polibek na přivítanou.
,,Tady mám nějaký ovce a kafe," opatrně zamávám taškami v mých rukou 
,,Super, ukaž vezmu to," převezme tašky ode mě, jakoby mi měly upadnout ruce a vyndá věci na stůl.
,,Sedni si, jaká byl cesta ?" zajímá se a já si tedy sednu vedle něj na takový gaučík, který tu má, berouc si své kafe.
,,V pohodě jako vždy, pokaždý co sem jedu mi to připadá kratší," zasměju se.
,,A co vlastně včera ? Jak jste si s Liamem užili odpoledne ?" ptá se dál zvědavě. 
,,Jo bylo to fajn, byl u mě asi dvě hodiny a pak jel domů. Je vážně moc fajn, upřímně jsem nečekala, že bude takovýhle. Myslela jsem, že je to takový drsňák, ale vlastně je dost hodnej," přemýšlím nahlas o Liamovi přičemž mě Niall zvědavě poslouchá. 
,,Chápu Liam tak působí a umí takový být i na některý lidi, ale ve skutečnosti je to jeden z nejhodnějších lidí které znám. Je zkrátka jako můj brácha, co ti budu povídat. To teda všichni kluci a jsem rád, že si tak skvěle rozumíte," pousměje se.
,,Jo já taky, nečekala jsem, že si tolik sedneme, ale dost o něm, teď jsem tu přeci s tebou," ušklíbnu se a tak změníme téma.

*****

,,Pozoooor," zavolám a skočím ve svých bílých jednodílných plavkách do bazénu za Niallem. Mají sice větší výstřih, takže jsem se nejprve bála, aby mi nevypadly prsa, ale nakonec mohu prohlásit, že opravdu ne, zůstaly tam kde mají. 
,,Teda, 10 bodů dostáváš od poroty za tento skok," zasměje se když vyplavu  na hladinu a utírám si vodu z očí. 
,,Děkuji, jsem si jistá, že v tom určitě od poroty není žádná protekce," protočím ironicky očima načež i on se rozesměje a připlave blíže ke mně. 
,,Nestojíš o protekci ?" pozvedne tázavě obočí.
,,Ani ne, člověk z toho pak nemůže mít dobrý pocit, když ví, že něčeho nedosáhl vlastním úsilím, ale pouze protekcí," vysvětlím mu a je zvláštní, že zrovna takové vážnější téma probíráme v bazénu. Lepší moment jsme si pro to očividně vybrat nemohli. 
,,S tím naprosto souhlasím, ale občas je malá protekce potřeba k tomu abys dostal nějakou šanci a pak to závisí už na tvém úsilí," pokrčí rameny.
,,Jo tak samozřejmě, že v jisté míře to určitě může být dobrá věc. Vše není jen špatné nebo dobré," přiznám. 
,,Náhodou....co by třeba na tomhle mohlo být špatné ?" zeptá se a  já na něj chvíli nechápavě koukám než se ke mně úplně přiblíží, jeho ruce se obmotají kolem mého pasu a on spojí naše rty v jedny v dlouhém polibku. Jo přesně, co by na tomhle mohlo být špatné že ? Nic, alespoň zatím ne. 

****

,,Klidně bych tu ještě zůstal kdyby to bylo jenom na mně, achjo nechce se mi do studia," povzdechne si Niall, když spolu ležíme na dece na jeho udržovaném trávníku a povídáme si už asi hodinu. 
,,Takhle by to nešlo, mám na tebe moc špatný vliv," zasměju se zatímco stále koukám do jeho nádherných modrých očí a usmívám se na něj, stejně tak jako on na mě. 
,,Naopak máš na mě ten nejlepší vliv, už ani nepamatuji kdy naposledy jsem se nestaral tolik o práci a trochu si od ní taky odpočinul. Tím, že bydlím sám tak mám často pocit, že musím pořád jen pracovat a pracovat, abych toho mohl co nejvíc dát našim fanouškům a tak....je to příjemná změna," ušklíbne se.
,,Hmm, nenapadlo mě jakej tlak to může pro tebe a kluky být. Chcete se svým fanouškům odvděčit za vše co pro vás dělají, že občas zapomínáte, že máte taky svůj soukromý život co ?" snažím se tedy pochopit jak to přesně myslí. 
,,Přesně tak to je. Jasně, že mě dělání hudby stále baví a naplňuje. Miluji to, ale občas to může být psychicky docela náročné. Víš kolik celkem dobrejch textů jsem zahodil nebo vzdal jen proto, že se chci pořád někam posouvat ? Ale každá práce má něco, na tom už jsme se shodli minule," pokýve hlavou.
,,To jo, ty se třeba nemusíš občas vypořádávat s bohatýma dcerunkama, který jsou arogantní a myslí si, že jsou něco víc než ty," protočím se smíchem očima načež on se taky zasměje.
,,Na takhle arogantní lidi bych neměl sílu, je mi líto, že se s tím musíš někdy potýkat," lehce si povzdechne a palcem mě začne hladit po tváři.
,,Umím se dobře přetvařovat. Jinak mě ta práce baví tak si jí nenechávám tímhle zkazit," pokrčím rameny.
,,Každopádně když mluvíme o práci, tak bys vážně už měl jet, ať na tebe kluci nečekají," ušklíbnu se. 
,,Ještě dvě minuty to počká," ušklíbne se a políbí mě. S úsměvem začnu spolupracovat a zapletu ruce do jeho ještě vlhkých vlasů načež on si mě přitáhne na své tělo. Je mi, ale jasné, že by se to opět protáhlo a tak se od něj rychle odtáhnu a vyskočím na nohy.
,,Dvě minuty, čas jít," zasměju se načež on zamručí jak raněné zvíře. Natáhnu k němu ruku, které se tedy chytne a postaví. Spolu uklidíme věci dovnitř a vydáme se k našim autům. Zaparkovala jsem to své hned vedle jeho. 
,,Tak pozdravuj kluky a nekaž jim to," zavtipkuji s úsměvem opřená o své auto načež on se rozesměje.  
,,Jsem rád, že ve mně tolik věříš," pronese ironicky načež se opět oba zasmějeme.
,,Tak pa," natáhnu ruce k jeho krku a přitáhnu si ho polibku přičemž on obmotá ruce kolem mého pasu a přitlačí mě svým tělem ještě víc na auto. Po chvíli se odtáhneme a už tedy opravdu naposledy rozloučíme přičemž nasednu do svého auta a vyjedu k sobě domů. Tam odpoledne už víceméně jen odpočívám a nabírám síly na pracovní týden. Kromě toho také nakreslím pár návrhů oblečení, protože to je to co mě dost často uklidňuje a baví.

Pondělí 

Naposledy se zkouknu v zrcadle, upravím si svou bordo sukni, kterou na sobě dnes v práci mám a nasadím úsměv opouštějíc zadní část obchodu  míříc prodejnu otevřít. Koneckonců je čas a já tu už mám objednanou klientku na vyzkoušení plesových šatů. Dnes jsem tu sama, kolegyně je nemocná, ale zase tu nejsem až do večera takže mi to vlastně ani nevadí.  Už když odemykám, stojí zde zákaznice připravená si vybrat své vysněné šaty. 
,,Dobrý den tak pojďte dál," přivítám sympaticky vypadající blondýnku.
,,Dobrý den," oplatí mi pozdrav a dáme se hned do práce. Slečna mi sdělí, že by chtěla nejlépe černé šaty, možná šedé. Upřímně řečeno mi ty barvy už od pohledu k ní moc nesedí, ale znáte to, náš zákazník náš pán. Třeba přijde sama na to, že by jí sedlo něco jiného až si je vyzkouší. Stejně kdybch jí to teď řekla, tak mi neuvěří a akorát by mohla být naštvaná, že jí do toho chci příliš mluvit. To už znám pracuji tu přeci jen nějaký pátek. Nakonec tedy vyzkouší černé uplé šaty se širokými pruhy šněrováním na zádech. Upřímně ty uplé jí opravdu sedí, ale ta černá se mi na ní zdá zkrátka příliš nudná a je to škoda, protože jak se bavíme tak se zdá být jako taková příjemná, vtipná a veselá holka.

Druhé šaty zkouší šedé, které mají širší princeznovskou sukni. Ta barva už je lepší protože to není alespoň obyčejná černá, ale ten střih jí zkrátka nesluší. Jako třetí volbu zkouší tedy opět černé uplé dlouhé šaty, které jsou na určitých místech zdobeny bílými pruhy. Například na ramínkách nebo ve výstřihu.
,,Já nevím, proč mi zatím ani jedny nesedly ? Představovala jsem si to jiné," povzdechne si a já vidím, že jí to opravdu mrzí. 
,,Kdybych mohla něco zkusit...možná vím jak pomoc," lehce se na ní pousměju a je vidět, že chvíli přemýšlí, ale nakonec přikývne.
,,Asi nemám co ztratit, že?" zasměje se a já taky. Vím přesně co pro ní. Zalezu do sekce s růžovými šaty a po chvíli najdu to co jsem hledala. Uplé šaty z lesklé světle růžové látky, dlouhé až na zem s rozparkem na jedné noze a na tenoučkých ramínkách. Radostně šaty vezmu a donesu jí je. Nedůvěřivě na mě kouká, ale nakonec tedy povolí a za mé pomoci si je obleče. Hned jak jí vidím vím, že jsem udělala dobře a když i ona na sebe pohlédne do zrcadla poznám, že můj názor sdílí. Skvěle jí sednou, nejsou na ní až příliš uplé, tak přirozeně jí tvarují její postavu a drží na ní.
,,Já....nikdy bych si nemyslela, že si na sebe vezmu růžový šaty, ale....." 
,,Strašně vám sluší. Ještě když si stáhnete vlasy nahoru, bude to dokonalý," usměju se na ní.
,,Ale rozhodnutí je samozřejmě na vás. Jestli chcete jít kouknout ještě na jiné šaty nebo do jiných obchodů chápu to, do ničeho vás nenutím," opět se mile usměju. Mám to tak v povaze. Vím, že by mi mělo jít jen o to vše tu lidem prodat, ale vím taky, že to lidi nemají rádi a mně samotný by to nebylo příjemné. Věřím, že upřímnost a prostor pro rozhodnutí je klíč k úspěchu. 
,,Ne to není potřeba, beru je. Máte vážně talent a já potřebuji vystoupit ze své komfortní zóny. Moc děkuji," souhlasí a můj úsměv se ještě rozšíří. 
,,Nemáte zač, hlavně že jste spokojená, ráda jsem pomohla. Tak pojďte, sundáme je a pak to půjdeme sepsat a tak," mám radost z toho že jsem ji pomohla.

Opravdu miluju svojí práci, jsem tu hrozně spokojená a doufám, že tady jen tak neskončím...

Přeji krásnou neděli. Prosím o voltes a komenty. Niki💜

Sleduj mě:
Wattpad: NikCik
Instagram: nikolacikanova
TikTok: nikcik7