Fate (Larry, Ziam)

11

Niall's pov

,,My o vlku a vlk..." zamumlal jsem si pro sebe, když Zayn vešel dovnitř.

,,Ahoj kluci," pozdravil nás, když si všiml, že v místnosti nejsem sám.

,,Nazdárek," odpověděl jsem mu nazpět. Liam na něj jen kývnul.

,,Neviděl jste někdo můj blok? Myslím, že jsem ho tu někde zapomněl," rozhlížel se mi po pokoji. Spolu s Liamem jsme se zvedli a šli mu pomoct hledat. Všiml jsem si, jak při tom ti dva po sobě "nenápadně" pokukují, nad čímž jsem se jen ušklíbl. Jsou jasný.

,,Tady je!" zvolal najednou Liam, když zvedal do vzduchu Zaynův černý blok s koženou vazbou.

,,Díky," zářivě se na něj usmál. Ihned si od něj blok vzal, přičemž se nepřestával usmívat. Liam mu úsměv s radostí opětoval. Najednou jsem si tu připadal nějak navíc. Kdybych odsud prostě mohl jen tak zmizet, tak by se to vážně celkem šiklo.

,,No...tak já zase půjdu," koukl směrem ke mně a s těmi slovy zmizel ze dveří. Liam vedle mě jen hlasitě vydechl. To vážně celou tu dobu zadržoval dech?

,,Prostě ho někam pozvi," pobídl jsem ho.

,,Cože?! Blázníš? Nikam by se mnou nešel," kroutil nesouhlasně hlavou.

,,Když myslíš..." nechal jsem to radši plavat. Nechci se jim do toho motat. Ať si na to přijdou hezky sami.

Liam u mě nakonec zůstal až do večerky. Sledovali jsme různé bizarní pořady, stěžovali si na učitele, nebo se jen tak váleli po zemi a polemizovali o životě.

V neděli se za mnou stavil Harry. Domluvili jsme, že zajdeme do města. Otevřeli nedaleko novou kavárnu, tak jsme ji chtěli vyzkoušet. Cesta nám trvala necelých patnáct minut, ale mně to přišlo spíš jako dvě. Celou dobu jsme se něčemu smáli a nikdy nám nedošla řeč.

S objednávkou jsme se usadili k jednomu stolu úplně v rohu. Číšník nám donesl objednávku do minuty, protože tu ani moc lidí nesedělo.

,,Ni?" ozval se naproti mně Harry.

,,Hm," zamumlal jsem a upil ze svého latté.

,,Já jen, víš jak jsme se bavili o tom projektu," začal pomalu.

,,Jo," zvědavě jsem přimhouřil oči.

,,Myslím, že by to šlo," dokončil větu než taktéž upil ze svého hrnku.

,,Nemůžeme, nemáme Louise," povzdychl jsem si. Konečně jsem si myslel, že máme vyhráno, ale Louis musí zase dělat problémy.

,,To není tak úplně pravda," zašeptal potichu Harry. Hrál si se svými prsty a koukal se do země.

,,Cože?!" vykřikl jsem hlasitěji, než jsem zamýšlel, takže se na nás ta hrstka lidí, co tu seděla otočila. Omluvně jsem se na ně usmál.

,,Louis umí zpívat," konečně se na mě podíval. Nevěřícně jsem na něj čuměl, ale on jen zakýval souhlasně hlavou, aby svoje tvrzení potvrdil.

Tohle však mění celou situaci. Jestli je to, co Harry říká pravda, znamená to téma na projekt. A téma na projekt představuje další krůček blíž k ulití se z maturity. Tomuhle říkám dobrá zpráva dne. Teď jen stačí Louiho přesvědčit a vítězství mám celé v kapse. Spokojeně jsem se usmál.

,,Tak počkat! Jak to víš?" úsměv mi pomalu povadl. Harry se s Louisem přece nebaví, jak to může vědět?

,,To je jedno, prostě to vím," odsekl mi chladně. Jen jsem protočil očima. Kam se poděl ten nervózní Harry, který tu ještě před minutou seděl? Však já to z něj jednou dostanu.

,,Všiml sis Liama se Zaynem?" změnil jsem radši téma.

,,Co s nimi?" zeptal se nechápavě.

,,Ale no tak. Neříkej mi, že sis nevšiml, jak se k sobě ti dva mají," toho by si přece musel všimnout i slepý ne?

,,Jo ty myslíš tohle. No s Liamem se vídám většinou jen když mě doučuje, občas ve škole, jinak moc ne. Za to Zayn na něj vždycky čumí jak na svatý obrázek," uchechtl se.

,,No, můžu ti o Liamovi potvrdit to samý. Nedávno za mnou přišel Zayn, protože si u mě něco zapomněl a shodou okolností tam byl i Liam. Připadal jsem si tam strašně navíc," odvyprávěl jsem mu moji historku, čemuž jsme se oba následně zasmáli.

,,Měli bychom jim naplánovat rande," navrhnul Harry. Nevěděl jsem, že dokáže být tak zákeřný, ale vůbec mi to nevadilo. Právě naopak. Jsem pro každou srandu.

,,Jo, to bychom mohli. Otázkou však zůstává, jak je přesvědčíme, protože si myslím, že nebudou chtít moc spolupracovat."

,,No, můžeme začít třeba tím, že to vůbec žádné rande nebude."

,,Asi nechápu," zvedl jsem k němu nechápavý pohled.

,,Nemůžeme k nim přijít a na rovinu na ně vybalit, aby šli spolu na rande. Samozřejmě by řekli ne," máchal Harry rukama, jako kdyby to bylo nad slunce jasné. Což vlastně taky je, jenom já mám prostě dlouhý vedení.

,,To zní logicky," souhlasil jsem s ním.

,,Teď už jen stačí vymyslet jak," dodal jsem ještě. Seděli jsme tam až do doby, než za námi přišel číšník, že budou zavírat.

Před kavárnou nás pohltil chlad. Přejel mi mráz po zádech.

,,Kdo bude poslední, platí příště," vykřikl Harry a než jsem se stihl vzpamatovat, měl už alespoň  sto metrů náskok.

,,Hej, to neplatí. Máš dvakrát delší nohy," zařval jsem zpátky a dal se taky do běhu.
Přece ho nenechám vyhrát jen tak, ne?

Asi tak v polovině cesty se Harry otočil, takže běžel pozpátku a přitom se mi celou dobu vysmíval. Nedával tak ale moc pozor, takže narazil zády do lampy.

Dostal jsme brutální záchvat smíchu a když jsem kolem něj probíhal, ještě jsem se za ním otočil.

Já debil to však neměl dělat, protože mi podjela noha a já se válel po zemi. Kurva!

,,Karma je svině," uslyšel jsem jen posměšnou poznámku. Než jsme se stačil zvednout Harry už byl ten tam.

Asi ani nemusím říkat, jak to dopadlo, že?

,,Plat-" nadechoval se Harry.

,,Buď ticho," skočil jsme mu naštvaně do řeči. Nenávidím tyhle stupidní sázky. Proč na ně vždycky přistoupím?

,,Harry," podíval jsem se na něj, ale on mě jen ignoroval.

,,Harry, no tak," zatahal jsem ho za rukáv.

,,Říkal jsi, že mám být zticha," pozvedl obočí. Jen jsme nad ním protočil očima.

,,Myslím, že jsem něco vymyslel..."

Hi, děkuji moc za více jak 200 přečtení <33

~B