Fragmenty fantazie (HP FF)

Nymfadořin vztek (výzva Čtvero ročních dob, NT/RL)

A/N: Čtvrtá a také poslední povídka sepsaná v rámci výzvy Čtvero ročních dob. Kompletní zadání a další povídky naleznete na blogu https://dostrasit.huu.cz nebo na profilech autorek Apolena3 a BellaLEtranger, kterým tímto děkuji za možnost se zúčastnit.

Shrnutí zadání: zima - voda - Mrzimor, zadaná slova: hora, hadr, dedukce, rande, lom
___________________________________________

„Tonksová, neblbni," povzdechl si Kingsley Pastorek, když mu jeho kolegyně přednesla svůj, podle ní zcela brilantní, plán, a mávnutím hůlky donutil kotlík umístěný nad ohništěm, aby vroucí vodou zalil směs bylin připravenou v oprýskané konvici na čaj. V kanceláři bystrozorů už se nacházeli jen oni dva a on potřeboval rozehnat chlad, který je po poslední obchůzce toho dne stále pronásledoval.

„Neblbnu," zaškaredila se mladá dívka a vlasy jí o několik odstínů ztmavly. Vážně neměla ráda, když se Kingsley choval jako ten starší a chytřejší. Starší než ona sice nepopiratelně byl, ale o tom druhém měla někdy svoje pochybnosti. „Myslím to vážně. Vždyť to je úplně jasné pozvání na rande," usmála se zářivě a dlaní poklepala na zadní kapsu svých kalhot, kde ukrývala dopis, který jí ráno přinesla vyčerpaná a napůl zmrzlá sova.

„Tvoje schopnost dedukce mě fascinuje," podotkl Kingsley suše a nalil dva šálky čaje. „Sedni si a dej si čaj," vyzval ji klidným hlasem a v hloubi duše zadoufal, že se mu ji od toho šíleného nápadu snad povede odradit.

Tonksová rychle zkontrolovala čas na starých hodinách visících nad dveřmi a vyhoupla se na Kingsleyho pracovní stůl, okatě ignorujíc židli, kterou pro ni její kolega přeměnil.

„Tak jo, ale nemám moc času," vyhrkla a nedočkavě se natáhla pro hrnek, až trocha vody vycákla na dokumenty, které měl Kingsley pečlivě uložené na okraji stolu. Alespoň do té doby, než si mezi ně Tonksová sedla. „Pardon," vyjekla a rychle přeměnila brk na hadr, aby mohla loužičku na pergamenu utřít. Použít sušicí kouzlo ji vůbec nenapadlo.

Kingsley jen protočil očima a opatrně jí pergamen sebral a odložil ho bokem. Měl svoji mladou kolegyni rád, ale občas byla vážně chodící katastrofou.

„Promiň," hlesla Tonksová, když sledovala rozpitá písmenka na hlášení z posledního případu.

„Netrap se tím," pousmál se Kingsley, když viděl, jak barva jejích vlasů najednou vybledla.

Tonksová se ještě chvíli provinile dívala na vlhký pergamen, než rozhodně zavrtěla hlavou. „Fajn. Teď stejně nemám čas brečet nad rozlitým mlékem, eh, čajem. Musím přece na to rande," zakřenila se na Kingsleyho a její vlasy nabraly obvyklou zářivě růžovou barvu.

„Tonksová," povzdechl si Kingsley, který začínal naivně doufat, že na to třeba zapomněla, „vážně si nemyslím, že když ti Remus napsal, že musel odjet k jezeru Shin, protože se tam v okolí, asi pod nějakou horou, nejspíš usadili vlkodlaci a Brumbál po něm chce, aby to prověřil, je pozvání na rande. Zvlášť, když na konci jasně píše, že ho nemáš vyhledávat, že se ti ozve po návratu."

„No právě," zachichotala se Tonksová a zářivě se na Kingsleyho usmála. „To je šifra. Kdyby nechtěl, abych za ním přišla, tak mi přece nepíše tak jasně, kde se nachází."

„Jasně?" zeptal se Kingsley pochybovačně. Četl ten dopis sice jen v rychlosti, ale byl si docela jistý, že nic konkrétnějšího než název jezera v něm Remus nezmínil. V té oblasti bylo hor hned několik, takže šance, že by ho Tonksová mohla najít dřív, než ji sežere nějaký hladový vlkodlak nebo uklouzne na namrzlém kameni a utopí se v jezeře, které k její smůle určitě jako jediné ve Skotsku nebude pořádně zamrzlé, byla poměrně mizivá.

„Jistě," usmála se, naklonila se ke Kingsleymu a ztišila hlas. „Náhodou jsem před pár dny zaslechla Snapea, jak říká Brumbálovi, že Lestrange říkal Malfoyovi, že Voldemort poslal několik lidí do zatopeného lomu někde na severu," zašeptala a zatvářila se vítězně.

„A?" zeptal se Kingsley a pozvedl obočí. Pořád netušil, kam tím míří.

„Určitě to spolu souvisí," zajásala a seskočila ze stolu, přičemž ztratila rovnováhu a ve snaze se něčeho zachytit shodila z Kingsleyho stolu i zbytek dokumentů, mírně pomačkaných od toho, jak na nich seděla.

Kingsley si povzdechl a nechal vyklouznout z rukávu hůlku.

„Accio!" ozval se jeho pevný hlas ve chvíli, kdy se Tonksová zrovna prudce skláněla, aby rozsypané dokumenty sesbírala, a uhodila se hlavou o hranu stolu.

„Auu!" vyjekla a přitiskla si dlaň na čelo. „Který blbec sem dal ten stůl?"

„Nymfadoro," zavrčel Kingsley, kterému začínala docházet trpělivost, a snažil se uspořádat pergameny znovu do správného pořadí, kvůli čemuž nevěnoval pozornost své kolegyni, které se při zaslechnutí vlastního jména divoce zablesklo v očích.

„Už nikdy," zavrčela a pozvedla hůlku, „mi neříkej Nymfadoro!"

Kingsley, který se otočil jejím směrem těsně předtím, než zaslechl vzteklé Aquamenti, rychle vztyčil štít, ale stejně skončil stojící v kaluži vody. Stejně jako Tonksová, na kterou se její vlastní kouzlo od štítu odrazilo.

Zírali na sebe. Tonksová nevěděla, jestli má utéct, nebo se snažit bránit, a Kingsley netušil, jestli se má začít smát, nebo tu drzou holku přizabít.

Ze vzájemného zírání je vytrhl chraplavý hlas ode dveří.

„Přestaňte si tady hrát jak malí smradi a hejbněte zadky. Máme případ," vyštěkl Moody a jeho oko se divoce protáčelo. „A usušte se, nebudu vás rozmrazovat," zavrčel vztekle, „je tam kurevská zima."

„Tak a mám po rande," zahuhlala Tonksová a hrnula se ke svému stolu, aby si vzala kabát, zanechávajíc za sebou mokré stopy po celé kanceláři.

Naštěstí, pomyslel si Kingsley s úlevou a v duchu poděkoval Alastorovi za správné načasování. S povzdechem kolem sebe několikrát mávl hůlkou, aby se zbavil všudypřítomné vody, a raději seslal na Tonksovou sušicí kouzlo dřív, než nadělala v kanceláři další spoušť. Pak se konečně natáhl pro vlastní teplý plášť a rychle ho přes sebe přehodil. Opravdu nechtěl riskovat, že se pro ně jejich velitel bude muset vracet, aby jim vynadal, kde se flákají. Byl si jistý, že naštvaný Moody je mnohem děsivější než naštvaná Nymfadora Tonksová.