Fragmenty fantazie (HP FF)

Jak se to mohlo stát? (HP/DM)

A/N: Znáte ten pocit, když narazíte na nějaký obrázek, koukáte na něj a přemýšlíte, jak se tohle mohlo stát? Tak přesně takhle vznikla tato povídka.

Harry Potter seděl na pohovce stojící u okna, hlavu složenou v dlaních, a zhluboka dýchal. Přemýšlel, jak se tohle mohlo stát. Jak to mohl nechat dojít tak daleko? Když to tenkrát začalo, myslel, že půjde jen o jediný večer.

Pamatoval si to, jako by to bylo včera. Oblečený do dámských šatů, v pase pevně stažený korzetem, na sobě množství kouzel a iluzí, stál přede dveřmi sálu, kde se konal ples. Zhluboka se nadechl, naposledy zkontroloval, že vypadá jako žena, a otevřel dveře.

Draca Malfoye uviděl hned. Jeho blond vlasy zářily v davu a společenský hábit se elegantně vlnil kolem jeho nohou. Jako by Draco vycítil, že je sledován, natočil hlavu a střetl se s pohledem krásné neznámé. Zelené oči na něj hleděly se zájmem a tmavé vlasy se v měkkých vlnách snášely až k pasu. Zamyšleně si krásku prohlížel.

Když tehdy Draco vyrazil jeho směrem, Harry málem přestal dýchat. Tohle bylo to, po čem toužil. Chtěl si užít alespoň jeden večer, nebo jeden tanec, s Dracem Malfoyem, aniž by u toho padaly urážky a kletby. Jeho plán přestrojit se za ženu byl dokonalý. Tedy téměř. Vůbec nepočítal s tím, že ho Draco na konci večera políbí a pozve ho na večeři. Jeho šok způsobil, že souhlasil dřív, než mu mozek oznámil, že je to špatný nápad. Hodně špatný nápad.

Ve chvíli, kdy Harrymu došlo, že další setkání by byla chyba, a chtěl svůj souhlas vzít zpět, se Draco usmál, lehce ho políbil na tvář a než Harry stihl otevřít pusu, byl pryč.

Další dny byl Harry jako na trní. Několikrát začal psát Dracovi dopis s omluvou, že nemůže jeho pozvání přijmout, ale vždy ho roztrhal. Snažil se namluvit si, že je to proto, aby ho druhý muž nevypátral, ale pravda byla, že ho prostě chtěl znovu vidět. I když u toho měl být někým jiným.

Pevně rozhodnutý, že je to naposledy, se Harry namaskoval. Zašklebil se nad chutí lektvaru pro růst vlasů. Do očí vložil kontaktní čočky. Kouzlem utáhl korzet. Oblékl si jednoduché šaty a nazul lodičky. Trvalo několik měsíců, než zjistil, jaké prádlo má zvolit, aby to, co nemá být viděno, zůstalo skryté, a aby našel ideální kombinaci lektvarů, kouzel a mudlovských prostředků, které umožní ukázat rysy, které ve své pravé podobě postrádal. Když se sledoval v zrcadle, měl dobrý pocit z výborně odvedené práce.

Sešli se na domluveném místě. Draco se ukázal jako romantik. Večeře byla úžasná a procházka večerním Londýnem byla Harryho splněným snem. Už jako kluk si představoval, jak se jednou bude procházet se svou dívkou ulicemi Londýna. Tehdy ovšem netušil, že nakonec v roli dívky bude on sám. Povzdechl si a pomalu uvolnil stisk svých prstů na Dracově dlani. Než stačil cokoliv říct, otřel se Draco svými rty o jeho.

„Pojď se mnou v pátek do divadla, prosím," zamumlal a vtiskl Harrymu do dlaně lístek, načež udělal krok vzad a než stihl Harry něco říct, přemístil se.

Harry tenkrát doklopýtal k nejbližší lavičce a dlouho koukal na ten kousek papíru ve své ruce. Ne, nepůjde tam. Nemůže. Snažil se přesvědčit sám sebe, ale stejně lístek do divadla pečlivě uložil ve své kabelce.

Samozřejmě, že se o pár dní později ocitl před divadlem, navlečený v elegantních šatech, s dlouhými vlasy vyčesanými do drdolu. A samozřejmě, že při loučení zase nedokázal Draca odmítnout.

V podobném duchu pokračovaly jejich schůzky několik měsíců. Večeře, divadla, procházky. Draco byl dokonalý gentleman. Kromě lehkých polibků a letmých doteků si k Harrymu nikdy nic nedovolil. Nikdy se ho na nic nevyptával, jako by věděl, že by nedostal odpověď. A hlavně nikdy nedal Harrymu šanci odmítnout další setkání.