Fate (Larry, Ziam)

Prolog

Vítejte na Hopeless high school. Ano opravdu se škola takto jmenuje. A oprávněně. Je to škola pro ztracené případy, z místních studentů se nejdál dostal kluk, jehož plat se rovnal třetině základního platu.

Nejspíš se ptáte, proč by na takovou školu vůbec někdo chodil, ale na to vám mohu hned odpovědět.

Ne každý má v životě štěstí a může si žít svůj bezstarostný život s rodinou v bezpečí domova. Někteří z nás hold takové štěstí neměli. Buďto jsou rodiče místních studentů po smrti a nebyl nikdo jiný, kdo by se o ně postaral, nebo je jejich rodiče nechtěli a poslali je sem. Místní škola zároveň poskytuje něco jako dětský domov. Asi tak bych to nazval.

No a pak jsme tu já. Pravděpodobně si budete myslet, že jsem asi blázen...dobře přiznávám, že trochu jsem. Zkrátka a prostě šel jsem sem dobrovolně. Ano, slyšíte dobře. D-O-B-R-O-V-O-L-N-Ě.

Ptáte se proč? Mám rad výzvy. Chci ostatním dokázat, že ze mně něco bude, přestože budu chodit na tuhle školu. Jo, rodiče to nesli těžce, ale neměli na výběr. Přijali mně a na jinou školu jsem si přihlášku nedal. Navíc se teď nemusí bát, kdybych byl sám doma, když potřebují kvůli práci na pár dní odjet. Jsou podnikatelé a jednání se dost často prodlouží.

Dost už o mně. Vraťme se zpátky ke škole. Jak už jsme se zmínil, součástí školy je i ubytování, takže bydlím na intru. Na to, že jsme ale na škole, pro dejme tomu 'odpad společnosti' máme celkem luxus. Pokoje máme každý svoje, k nim i koupelnu a záchod. Kuchyně jsou na každém patře minimálně tři, což znamená jedna pro tři lidi a knihovna se nachází v přízemí přes téměř celé patro. Ne že bych tam nějak často chodil.

Co se týče samotné školy, už to tak slavné není. Některé učebny vypadají jako po válce, z některých stropů dokonce padá omítka. A to nemluvím o vymlácených oknech, která se nikdo nesnaží opravit. Rada do života, v zimě si s sebou noste deku, bude se hodit, teda ne, že byste sem někdy chodili, tak špatně na tom určitě nejste a rozhodně nemáte tak šílený nápady jako já.

Co se týče lidí, většinou jsou fajn. Každý si něčím prošli, takže jim nemám nic za zlý. Mohl bych vám tady o každém napsat sloh, ale co kdybych už nechal těch keců a vy si na ně udělali obrázek sami? Rozhodně se to poslouchá lépe, když k tomu máte nějaký ten příběh, ne? Takže se pohodlně usaďte, protože tenhle příběh plný nečekaných (hlavně pro mně nečekaných) zvratů, stupidních rozhodnutí a možná i překvapivých seznámení právě začíná...(nezapomeňte Colu a plný koš popcornu)

Jo, malém bych zapomněl.

Jmenuju se Niall.

Niall Horan

Tak tu máme novou povídku. Prolog je krátký, ale snad vás alespoň trochu zaujal. Přestože je to Larry a Ziam, bude to z veliké části napsaný z Niallova pohledu, tedy hlavně ze začátku, pak už to samozřejmě budu muset pozměnit, protože jinak by z toho nic nebylo.

Snad tomu dáte aspoň někdo šanci, protože upřímně nevím jak mě tohle napadlo, ale z nějakého důvodu se mi to začíná líbit. Za jakoukoliv zpětnou vazbu budu samozřejmě ráda.

~B