Four kings || Sherlock I.

Information centre

Z pohledu Sherlocka

Potulovali jsme se po pavučinových uličkách spletité Prahy. Salome nás někam hnala, nevím kam, ale měl jsem neblahé tušení, že jste se ztratili. Pořád jsme se motali mezi starými budovami a nechtěli se zeptat na cestu. Došli jsme až před informační centrum.

"To je vtip ne?" zeptal jsem se Salome a koukal jsem na ní, "Ty víš, že mě do turistické kanceláře nedostaneš. Chodí tam turisti. A já jsem na to slovo háklivej. Nikdy jsem v cizí zemi nebyl za účelem Místní památky. Jel jsem tam jenom v rámci případu, včetně minulého roku. Nevěděl jsem, že tam ten dům bouchne, ale tušil jsem, že kam se hneme mi, bude tam i Moriarty. Já tam prostě nejdu."

"Sherlocku, mě tam nenarveš tuplem, ani stádem koní, protože ty si to tam jednou nevykradl," po této vědě jsem na ní koukal jako na cvoka, "Když jsme se znali s Peterem… Teda s Moriartym tak jsme tohle informační centrum vykradli. Nechytili nás, kradli jsme jenom letáky! Tak na mě prosím takhle nečum! A John se někam ztratil, zbýváš ty." sdělila mi v klidu a usmála se.

"To tam mám jít v bundě, pod kterou mám sako? Budu vypadat jako debil!" křiknul jsem na ní.

"Je mi líto, ale to už vypadáš." zavtipkovala Salome a sundala ze mě bundu. Měl jsem na sobě sako a pod ním triko. Byla polovina srpna, v Berlíně okolo 12°C a tady v Praze asi 23°C, tomu se říká teplotní rozdíl. V Německu jsme byly rádi za bundy a tady za triko a mikinu.

"Co s těmi bundami uděláme?" optal jsem se Salome.

"Charitááá." po této větě jsem myslel, že Salome zabiju, "No co no. Když ty si můžeš dovolit lístky vlakem z Prahy do Londýna za deset tisíc…" radši jsem mlčel, jí jsem poslední dobou nedokázal odporovat. Hodila bundy na Johna, který právě přišel, a sdělila mu, co má dělat.

"Tak Sherlocku, teď ty." usmála se a ukázala na dveře. Na sucho jsem polknul a šel ke skleněným dveřím. S vrzáním jsem je otevřel a vešel dovnitř. Připadal jsem si jako naprostí kretén, měl jsem na sobě kalhoty, sako, boty, černé triko s britskou vlajkou (které naštěstí nebylo vidět) a černé koženkové rukavice. Tvářil jsem se normálně… Teda jsem se o to alespoň pokoušel. Došel jsem k informacím, kde seděla mladá holka okolo 27 let podle zubů, číslo bot tak 7, bydlela mimo Prahu, dojížděla. Měla dvě děti - dvojčata, věk počítám tak 5 let. Manžel byl politik a právě se vrátil ze svých cest z Jižní Ameriky asi dost vysoce postavený.
"Could you give me a map of Prague, please?" optal jsem se a ona odhlédla od svého mobilu.

"Are not you…“ začala, ale já jsem k ní sklonil hlavu a podíval se na ni takovým způsobem, že leknutím mále slítla ze žide. "A map, please." sklonila se pro malý letáček a roztřesenou rukou mi ho podala. "Thanks."

Vyšel jsem ven a strčil mapku Salome. "Tam mě už nikdo nedostane." Salome se jenom pousmála a John také.

Tak další kapitolka je tady. Doufám, že se vám líbila. Naše skupinka se samozřejmě ztratila a Sherlock vkročil do informačního centra. Dostanou se už konečně do katedrály sv. Víta, nebo se zase ztratí? Budu ráda za vaše komenty a votes. :)