Percy Jackson & adventní příběhy

1. Ranní překvapení

„Peuši.“

Percy Jackson měl pocit, jako by zaslechl nějaké slabé zašišlání.

„Peuši!“

Něco narušilo jeho spánek a tak se s rozmrzelým zabručením otočil na druhý bok, pryč od jeho milé Chytrolínky, a pokračoval v chrupkání.

„Peušee Žeksne!“

Zničehonic mu přimáčkl hlavu k matraci obří péřový polštář. Zdvihl ruce nahoru a snažil se jej odhodit, aby mohl zase normálně dýchat a pokračovat ve spánku, ale najednou mu na hrudníku přistálo něco malého, kostnatého a přesto poměrně těžkého.

„Peušiii, vštávej! Ploším.“

Konečně se mu povedlo si z obličeje odstranit ten zákeřný polštář a nic mu nebránilo v pohledu na rozzlobenou dětskou tvářičku před ním.

Estelle měla oči a většinu obličejových rysů po jejich matce, ale vlasy barvy pepř a sůl byly rozhodně po Percyho nevlastním otci Paulovi.

A i když většinu času vypadala jako ten nejroztomilejší andílek pod sluncem, dneska ráno se na Percyho mračila jak jen to šlo.

„Hmm, copak se děje princezno?“ Percyho ani nepřekvapilo, jak moc rozespale jeho hlas zněl.

„Mám huad.“ potichu zakvílelo to roztomilé stvoření.

„Hlad.“ suše konstatoval Estellin starší bratr. „Proč jsi neprobudila mámu nebo Paula, trpaslíku?“

„Dneska mě pšece huídáš ty.“ zabodla svůj malinký ukázováček Percymu do hrudi. Pak se na něj zamračila. „A nejsem žádný tupajšvík!“

„To víš že nejsi.“ zasmál se. Opatrně, tak aby neprobudil svou drahou polovičku, vstal z postele a urovnal polštáře.

Estelle mu hupsla do náručí a zavelela: „Vžhůju do kuchyněěě!“

~ ~ ~

„Tak jo, hvězdičko, na co máš chuť?“ Percy otevřel dvířka od spíže. „Hm, moc nám tu toho rodiče nenechali... ale to nevadí, my si nějak poradíme.“ usmál se na svou mladší sestřičku.

„Chci pauačinký!“

Percymu ztuhl úsměv na tváři. „Palačinky jo? Ale víš, že k tomu je potřeba znát recept?“

Estelle se místo odpovědi rozběhla k otevřené spíži a ze spodního šuplíku vytáhla máminu kuchařku.

„No ty jsi ale šikulka.“ pochválil ji ten míň kuchařsky nadaný sourozenec. „Tak jdeme na to.“

Společně kuchařku nalistovali na stránku s receptem na domácí palačinky.

„Tak jo, to vypadá jednoduše.“ liboval si Percy, „to zvládneme levou zadní a Annabeth bude mít navíc krásné ranní překvapení!“

~ ~ ~

Annabeth bojovala. Sekla mečem z drákoní kosti a rozťala drakénu na dvě části tak, až se pomalu proměnila ve vůni štiplavého kouře a hromádku prachu. Annabeth si setřela pot z čela. Cítila nepříjemný zápach kouře všude okolo sebe. Skoro jako by někdo- spálil snídani?

Rázem byla vzhůru.

Vyskočila z postele a ještě s napůl přivřenými víčky běžela do kuchyně.

Naskytl se jí pohled na Percyho, jak se marně snaží uhasit máváním levé ruky pánvičku v jeho pravé ruce. Na kuchyňském stolu dřepěla s hlavou v dlaních malá Estelle a dokolečka opakovala: „Ajajaj. Ajajaj.“

Nutno podotknout, že panikařila rozhodně míň než její starší bratr.

„Annabeth.“ vydechl úlevně Percy, když ji spatřil, „honem, zavolej někoho dospělého!“

Pak se zašklebil, když mu došlo, že on sám je vlastně už dospělý.

„Myslel jsem někoho víc dospělejšího.“ objasnil, „netuším, co mám dělat! Kdykoliv se to pokusím uhasit vodou, tak ty plameny začnou vyšilovat ještě víc.“ zanaříkal.

„To je tím olejem!“ vzpomněla si na jednu poučku v knížce o fyzikálních jevech. „Budeš muset buď použít mnohem víc vody, ale-“

Celý byt rázem zaplavila obří vlna slané vody. Navždy utišila naříkající plameny na Percyho pánvičce a smetla z linky a kuchyňského stolu vše, co nebylo pevně ukotveno. Annabeth tak tak stihla zachytit malou Estelle, aby si neudělala neplánované potápění mezi kuchyňskými noži a partou náhodných oceánských ryb, které jim právě proplouvaly mezi nohama stolu.

„-ale úplně postačí, když to udusíš hlínou z květináče.“ dodala a pak probodla svého Chaluhového mozečka pohledem. „Percy! Co to mělo být? Dej tu vodu okamžitě pryč!“

Pořád stáli oba dva po pás ve vodě. Annabeth jen počítala vteřiny do momentu, kdy na ně začnou zvonit naštvaní sousedi.

Percymu poklesla ramena. „Promiň, totálně jsem zpanikařil. Strašně jsem se bál, že se něco stane Estelle a zároveň jsem mamce nechtěl zničit celou kuchyň.“

Přebrodil se vodou ke svým holkám a obě je zároveň objal. „Proč jsme se jen tohle neučili v Táboře polokrevných? Přijde mi to mnohem důležitější než šplhání po lávové stěně či žonglování s dýkami.“

„Možná bychom večer mohli do Tábora zajet. Pozdravit tam staré známé a navrhnout Chierónovi, ať zařadí mezi výuku hrdinů i vaření.“ Annabeth při těch slovech zabořila hlavu Percymu do hrudi. „A teď prosím udělej něco s tou vodou.“

„Neee, já chči puavat!“ Estelle máchala drobnými ručičkami. „Peuši ploším. Budeme puavat?“

„No, možná ti to dlužím za tu nepovedenou snídani.“ zasmál se její starší brácha.

„Alespoň prosím pošli teď zpátky do oceánu ty ryby.“ vzdychla Chytrolínka.

„Pokud mi pomůžeš uklidit to kuchyňské náčiní zpátky tam, kam patří.“ zaprosil Percy.

„Platí. A co pak?“

„Pak objednáme pizzu a nafoukneme lehátka a člun do vody.“ zazubil se.

„No, to bude mít donašeč pizzy pěkné překvapení, až otevře dveře.“ zašklebila se Annabeth.

„Budeme doufat, že nám Mlha pomůže zamaskovat naše bytové akvárko,“ konečně se rozesmál Percy, „ale neboj, než dojde máma s Paulem zpátky domů, bude všechno v naprostém pořádku. Všechnu vodu, chaluhy a korály do té doby vrátím tam, kam patří.“

„Ale pšíště, až budeme šami doma, tak si žaš uděuáme z bytu bažének, jooooo?!“