Moje Veličenstvo

▫️10▫️

Pohled Anny:

Připravovaly jsme si koně a princezna vypadala zamyšleně. ,,Moc se omlouvám, že se tě ignorovala a dělala, že tě neznám, ale otec moc zuřil a trvalo mi než jsem ho přesvědčila, že nejsi nijak nebezpečná a tak. Říkal, že tě nechá popravit, když s tebou někdy ještě promluvím a tak."

,,To je v pořádku princezno, mně se nemusíte omlouvat za nic. Já jsem vaše služebná a jsem nic oproti vám. Za to, že jsme se bavily mě zavíraly do temné místnosti. Bylo tam sotva světlo." ,,Nejsi nic. Máš titul rytíře a to je už dost. A tamto mě moc mrzí." Princezna se usmála a vyvedla si koně ven. Vyvedla jsem i mého koně ven a nasedla jsem na něj. ,,Pojedeme?" Princezna už seděla na koni a já jsem přikývla. Jely jsme lesem a dojely jsme zase k jezírku, kde je pohřbena královna.

Sesedla jsem z koně a šla jsem k princezně a nabídla jsem ji ruku, kterou přijala a sesedla z koně také. ,,Děkuji," usmála se. ,,Je hezky." Princezna šla k vodě a začala se svlékat. Koukla jsem jinam. ,,Půjdeš taky?"
Koukla jsem zpět a princezna byla ve vodě. No proč ne? Je docela vedro. Sundala jsem si oblečení, kromě spodního prádla a vlezla jsem také do vody. Příjemně chladila. ,,Co to máš na zádech? Kdo ti to udělal?" ,,To nic princezno, jen jsem neposlechla při výcviku," pousmála jsem se. Princezna na mě koukla.

,,Ty asi nikdy neposloucháš co? Několikrát ve vězení. Několikrát potrestaná." Nadzvedla obočí a koukala na mne i s úšklebkem. Vidím správně? ,,Poslouchám, ale jen ty které chci a mám k nim úctu." ,,No tak to mě koukej poslouchat, jinak tě nechám zavřít." Zatvářila se dost vážně. Myslí to vážně?
Začala se smát. ,,Teď jsi měla vidět svůj výraz." Zasmála jsem se taky. ,,Princezno vy se nezdáte."
,,No jo. Jsem moc ráda, že mi zase děláš společnost," usmála se a koukala mi do očí. ,,Ráda vám dělám společnost. Jste jediná, kdo mě nebere jako zrádce nebo tak." Usmívala se na mě. ,,Díky za tamtu informaci." ,,Za nic princezno, jen mi to došlo pozdě a teď kvůli tomu budete mít problém."

Pohled Evelyn:

Vlezla jsem do vody. Byla krásně chladná. Koukla jsem na Annu a koukala jinam. Trošku jsem se uchechtla. ,,Půjdeš taky?" Koukla na mě a začala se svlékat. Mám koukat nebo ne? Wow má docela svaly. Proč jsem si toho minule nevšimla.

Vlezla také do vody a všimla jsem si po chvilce, že má na zádech nějaké rány. A to tetování zrádců pod nimi ,,Co to máš na zádech? Kdo ti to udělal?" ,,To nic princezno, jen jsem neposlechla při výcviku." Pousmála se na mne a já na ni koukala. Proč jí to dělají?

,,Ty asi nikdy neposloucháš co? Několikrát ve vězení. Několikrát potrestaná." Nadzvedla jsem obočí a trošku jsem se ušklíbla. ,,Poslouchám, ale jen ty které chci a mám k nim úctu." Snad ji ke mně má. Mám radši, když mne někdo poslouchá a plní to, co chci. ,,No tak to mě koukej poslouchat, jinak tě nechám zavřít." Hodila jsem vážný výraz.

Anna koukala lehce zaskočeně a měla i zmatený výraz. Musela jsem se začít smát. ,,Teď jsi měla vidět svůj výraz." Začala se smát taky. ,,Princezno vy se nezdáte." Nezdám no někdy.
,,No jo. Jsem moc ráda, že mi zase děláš společnost." Usmála jsem se a koukala jsem do jejích očí, které měly takovou karamelovou barvu. ,,Ráda vám dělám společnost. Jste jediná, kdo mě nebere jako zrádce nebo tak." Usmála jsem se na ni. ,,Díky za tamtu informaci." ,,Za nic princezno, jen mi to došlo pozdě a teď kvůli tomu budete mít problém." ,,Určitě, ne neboj."

,,Změní se to časem ten postoj a to jak tě vnímají." Ruku jsem ji dala na rameno a povzbudivě jsem se na ní usmála. ,,To nevíte princezno." To princezno zní od ní tak hezky. Usmála jsem se na ní zase. ,,Určitě, až budu královna, očistím jméno tvé rodiny. Když to bude někdo dál řešit, můžeš jim v klidu vrazit. Věřím, že lidé, co zplodili tak milou, statečnou a věrnou dívku, nezabili mou matku." Koukala jsem ji do očí a ona mě. Byla překvapena asi mými slovy. ,,Děkuji princezno." ,,Nemusíš děkovat." Usmála jsem se a cákla na ní vodu.