Moje Veličenstvo

▫️13▫️

Pohled Anny:

Probudila jsem se poté ráno a cítila jsem se moc dobře. Do hlavy mi skočily vzpomínky ze včera. Koukla jsem vedle sebe a královna tam už nebyla.

Vstala jsem a převlékla jsem se. Vzala jsem si meč a šla jsem do královniny pracovny. Typuji, že bude tam.

Došla jsem k její pracovně. Mám zaťukat nebo tu jen jako debil čekat?

Zaťukám. Natáhla jsem ruku ke dveřím a zaťukala jsem. ,,Dále." Ozval se hlas královny.

Vešla jsem a zavřela jsem za sebou dveře. Uklonila jsem se. ,,Proč se furt klaníš?" Zahihnala se a vstala ze své židle. Šla ke mně a políbila mne na rty. ,,Spalo se ti dobře? Mě upřímně úžasně. Dlouho jsem tak spokojeně nespala."

,,To jsem moc ráda Ev. Upřímně. Taky jsem tak dlouho dobře nespala."

,, Výborně." Chytla mě za ruku a táhla mě k židli. ,,Posaď se. No mám tu nové adepty na vojáky. Velitel nemá čas, takže jestli se mnou na to koukneš a vybereme ty nejlepší?"

,, Jistě. Ráda ti pomůžu s čímkoliv Ev."

S královnou mi čas utíkal dost rychle. Stihly jsme vybrat dost nových vojáků a probraly jsme nové zabezpečení hradeb. Evelyn je dost chytrá a má úžasnou představivost.

,, No měla bych jít další věci. Přijdeš večer?" ,,Asi ne. Promiň, moc nechodím na výcvik a dnes je nějaký speciální, ale ráno určitě přijdu Evelyn." Usmála jsem se na ní a ona na mě. ,, Dobře, tak ráno."

Vstala jsem a dala jsem královně pusu na čelo. ,, Ráno Ev." Začervenala se, když jsem tak učinila a zamávala mi. Odešla jsem a šla jsem teď směr kuchyň.

,,Ahoj." Objala jsem kuchařku. ,,Ahoj Anno." Usmála se hodně na mne a hned mi dala jídlo. ,,Děkuji, dnes jdu na pořádný výcvik, takže jídlo se teď hodí." Mile jsem se usmála a pustila jsem se do toho.

Poté jsem se rozloučila a šla na výcvik.

Pohled Evelyn:

S Annou jsem se rozloučila a šla jsem do své komnaty. Měla jsem tam ještě dost práce a papírování. Budou tam určitě i další dopisy, jak každý chce se mnou sňatek.

Každý den to tak je. Jednou, ale budu muset, pokud chci následníka. Jednou to budu muset vydržet, ale potom, co se stalo s Annou. Hned mi do hlavy skočila ta vzpomínka na to.

Povzdechla jsem si nad papíry a pustila jsem se do toho. Čas u toho ubíhal překvapivě rychle a už byl večer. Jak se asi má Anna? Ráno určitě přijde úplně unavená. Mohla bych pro ní něco připravit. Třeba vanu a snídani. To zní dobře ne?

Vyšla jsem směr kuchyň a domluvila jsem, ať mi donesou bohatou snídani ráno do pokoje a rovnou jsem si odnesla večeři a sedla si zpět k papírům. Asi pošlu dopis tamtomu princi a zkusím se s ním domluvit. Bude to výborný spojenec a jestli spává s muži, tak snad pochopí i mou situaci.

Bylo už pozdě, když jsem dodělávala poslední papíry. Úplně vyčerpaná jsem si šla lehnout. Probrala jsem se docela brzy, tak jsem šla začít připravovat vanu a trošku jsem poklidila. Už jsem se na Annu tak moc těšila.

Sedm hodin.

Osm hodin.

Deset hodin.

Snídaně už byla dávno na stole a Anna nikde. Třeba nechce přijít. Povzdechla jsem si trošku a vstala jsem z postele.

Půjdu se za ní kouknout.

Ihned jsem vyšla z pokoje a vydala jsem se směr její pokoj. Nebudu ji otravovat? Co když mě prostě nechce vidět, ale když se loučila, tak vypadala, že fakt bude chtít přijít.