Moje Veličenstvo

▫️4▫️

Pohled Anny:

Stálá jsem tam jako vždy, ale nějakou chvíli bylo už ticho.
,, Princezno?" Zvolala jsem ke dveřím. ,,Princezna je na balkoně, běž pryč." Slyšela jsem prince, ale tohle se mi moc nelíbilo.

Vešla jsem dovnitř a viděla jsem, jak ji drží u stěny s rukou přes pusu. Měla odkrytá ramena. Něco chtěl zkoušet určitě. Vytasila jsem meč a šla k němu rychle.
,, Koukněte vypadnout a hned!" Řekla jsem dost nahlas na něj a v rukou jsem držela meč. Koukl na mě a pustil princeznu a vytasil svůj meč. ,,Donuť mě," ušklíbl se. Princezny výraz byl dosti vyděšený a využila toho, že ji pustil a dala se na útěk. Koukla jsem směrem ke dveřím, kde zmizela princezna, ale najednou jsem cítila velikou bolest.

Sekl mě přes břicho. Snažila jsem se být na nohou.
Začal jsem se bránit, ať aspoň přežiju. Bylo to těžké. Moc to bolí.
,,Neměla jsi chodit" zasmál se a chtěl mne už bodnout, ale naštěstí ho někdo střelil do ramene kuší. Poslední věc, co si pamatuju.

Pohled Evelyn:

Seděla jsem u sebe v pokoji u stolu s knížkami, ale někdo zaklepal. ,,Dále" a otočila jsem se. Vešel princ a uklonil se. ,,Princezno," usmál se na mě. ,,Co potřebujete princi?" Koukla jsem na něj . ,,Šel jsem se zeptat jak se máte a dělat vám společnost, pokud o ní stojíte."
Byl krásný a vtipný, tak proč ne. ,, Jistě" usmála jsem se na něj a šli jsme na balkon povídat si a později zpět do pokoje.

,,Víte, že jste moc krásná." Koukl na mne tak hladově. Trošku jsem se oddálila, ale chytil mě za ruku. ,,Asi by jste měl odejít" pousmála jsem se a vytrhla mou ruku z jeho. ,,Ale notak princezno." Vstal a šel ke mně.

Přirazil mě na stěnu, ke které jsem couvala. ,,Nechte mě," koukala jsem na něj s bolestí v očích. Chytl mě pod krkem a začal mě svlékat. Snažila jsem se bránit. Začal mě na odhalených místech líbat. Moc jsem se bála.

,, Koukej vypadnout a hned!" Slyšela jsem známý hlas a koukla jsem ke dveřím, které někdo vykopl. Byla to Anna. Vytáhla meč a šla k němu.
V tu chvíli mě pustil a vytáhl meč také. Využila jsem toho a utekla jsem pro pomoc.

,, Stráže pomoc! Běžte někdo pro krále a někdo se mnou!" Zvolala jsem na ně na chodbě dál a běželi se mnou.
Když jsme vešli do pokoje, byla Anna zraněná. Kvůli mně. Jeden strážný střelil prince do ramene a ten upustil meč, kterým chtěl Anně znovu ublížit.
Stráže ho propadli a odnesli pryč. Vzali i Annu na ošetřovnu. Vypadá bledě úplně.
Nechci o ní zase přijít, jen tohle by bylo horší, než kdyby jsme se přestaly bavit. Vždy byla pro mě dosti důležitá. ,,Zůstaň tu se mnou." Koukla jsem na ni, jak ji nesou.

Pohled Anny:

Všude jen samá krev. Rudá. Moje oblíbená barva. To je docela hrozný.
Furt se to opakuje jen dokola. Krev a rodiče. Obličej princezny. Ten vyděšený. Koukala na mě, bála se určitě moc.

,, Anno prober se prosím." Slyším ji. Prober se. Nejdou mi otevřít oči. Dělej Anno!
Teď zase ticho a všude krev. Bodavá bolest v břiše. Už i moje krev. S bolestí jsem si rychle sedla a za tváře chytla princezna. Jsem vzhůru? Hrozně to bolí. ,,Lehni si," starostlivě na mě koukla a opatrně mě položila. ,,Jak ti je?" Pousmála se a jsme u mě v pokoji.
,,Jak dlouho jsem byla mimo?" Koukla jsem na ni zmateně. ,, Čtyři dny. Děkuji, že jsi mi přišla pomoct. Nechci ani vědět, co by se dělo dál." Usmála se na mě

,,Tak je to má práce a udělala jsem ji špatně...,ale aspoň jste v pořádku." Usmála jsem se.
,, Neudělala. Zachránila jsi mě a je teď zavřený u nás. Táta už vyjednává jeho předání a chce po jeho otci, aby jsme mu mohli odříznout ruce. Je to trest za znásilňování nebo jeho pokusy."
,,Wow," koukala jsem na ni. ,,Copak?" Sedla si ke mně opatrně a koukala na mě. ,,Um nic. Zaslouží si to."

Seděly jsem tam a povídaly jsme si, ale nějak jsem usla.
Probudila jsem se, když byla noc a zakručelo mi v břiše. ,,Něco bych snědla." Koukla jsem okolo a poté na své břicho.
,,No hezký." Nějak jsem vstala a trošku sykla. Vyšla jsem na chodbu a vydala jsem se směr kuchyň.

Došla jsem tam a šla jsem za mou oblíbenou kuchařkou. ,,Anno. Slyšeli jsme, co se stalo, jsi v pořádku?" Objala mě. Trošku to bolelo a sykla jsem. ,, Promiň," usmála se a ostatní na mě koukali a taky mě pozdravili. ,,Copak si dáš?" Koukla jsem po kuchyni a vzala jsem si jablko. ,,Notak musíš si dát i něco pořádného udělám ti palačinky jo?" Usmála se na mě a já ji objala. ,,Děkuji moc," sedla jsem si tam a koukala jak mi dělá její úžasné palačinky. Brala jsem ji jako mámu.

Snědla jsem pět palačinek. No co jsou moc dobrý. ,,Měla bych už jít," usmála jsem se na ní a objala ji. ,,Zase přijď." Já jsem přikývla a vyšla ven z kuchyně.
Šla jsem po chodbách a přemýšlela. Co asi teď dělá princezna? Mám jít za ní nebo ne? Snad král lépe příště dohlédne na to, kdo se bude ucházet o ruku princezny. Musím být příště více pozorná.

Přemýšlela jsem a do někoho jsem narazila. ,,Omlouvám se." Koukla jsem nahoru a byl to velitel. ,,Koukej na cestu!" Koukal na mě zle, když odcházel vrazil mi do ramene. Jak já ho nenávidím.
Nadechla jsem se zhluboka a šla jsem dál. ,,Anno pojďte ke králi hned." Otočila jsem se a koukal na mě jeden strážný. Tak jsem přikývla a šla s ním. Co si budeme docela se bojím. Teď mě nechá popravit, že jsem málem princeznu neuchránila. Blbě by se pak vdávala, když by byla takto pošpiněna.