Sasusaku: the resistance

4. kapitola - šok

Když jsem se probrala z komatu, všimla jsem si že Sasuke není v místnosti. Neříkejte mi že ten zmrd zvládl odejít!!!
Rozhodla jsem se to dál neřešit, a místo toho jsem začala očima hledat únikovou cestu. Vzhledem k tomu že je zde špatné světlo a zima, jsem usoudila, že jsme v orochimarově podzemním úkrytu, takže jedna úniková cesta je v řiti-okno, zbývá tedy strop, země, koupelna a dveře. Strop zbořit nemůžu, jelikož mám vyčerpanou čakru, což mě zase vede k tomu, že než bych vykopala tunel, našli by mě. Zbývají tedy dveře a koupelna. Abych mohla zdrhnout, potřebuju tady vydržet alespoň pár dní, abych načerpala
Dostatek čakry na transformační jutsu na únik dveřmi, a ještě líp na teleportační
Jutsu na únik z koupelny, jenže kdybych najednou zmizela, hned by mě našel,. Naruto mě naučil kage bushin, sice zvládnu pouze čtyři klony, ale jako chvilková náhražka to snad bude stačit.
Chystala jsem se jít podívat po Sasukem ale když jsem se pokusila udělat krok, spadla jsem. Byla jsem svázaná. ,,Do hajzlu" utrousila jsem mrzutě. Začala jsem se zvedat, ale nešlo to. Rozhodla jsem se tedy zůstat na zemi a spát, ale najednou se mi kolem břicha obmotaly nějaké paže. Ani jsem se nebránila, a nechala se vyzvednout zpět na postel. ,,Chtěla sis ustlat na zemi?" Uslyšela jsem pobavený ale zároveň chladný hlas. Otevřela jsem oči a uviděla Sasukeho, jak se na mě dívá pobaveným, ale zároveň nezaujatým pohledem. Zmateně jsem na něj pohlédla, byl úplně v pořádku, neměl ani žádnou modřinu nebo odřeninu, nevypadalo to, ani jako by ho něco bolelo. Jakože je v pořádku, byla jsem si jistá, že jsem použila dostatečnou sílu, abych mu aspoň zlámala žebra a když jsem ho držela pod krkem, tak taky nevypadal že by byl v cajku.
,, Vyléčil mě Kabuto, potom co jsi omdlela jsem ho telepaticky informoval"
Pronesl, jako by mi četl myšlenky. Já se na něj jenom naštvaně podívala, a v duchu jsem si nadávala. Proč z toho vyváznul tak snadno?
,, Za ty řetězy se omlouvám, ale potřeboval jsem abys byla v klidu" řekl tónem, který jsem nezvládla specifikovat. ,,Proč" řekla jsem chladně a tiše. ,, Až přijde Itachi, budeš volná, ale do té doby potřebuju trénovat, a ne si nechat léčit zlomené kosti" řekl, a já se na něj s vítězným úšklebkem podívala.
Ignoroval mou zjevnou radost a místo toho se posadil ke mě na postel. Zmateně jsem ho sledovala a snažila se zjistit co má v úmyslu. ,, Já tady nezůstanu, můžeš mě klidně mučit, nadávat mi, ale já ti pomáhat nebudu" prohlásila jsem a byla na sebe hrdá.
Najednou se ke mě sklonil a tvrdě mě políbil. Ve chvíli kdy jeho rty narazili na ty mé, jsem se chtěla odtáhnout, zařvat něco velmi sprostého, vytrhnout své ruce z řetězů a zlomit mu vaz. Avšak jediné co jsem zvládla bylo tiché zakňučení.
Po chvíli se odtáhl, ale jenom na takovou vzdálenost aby mi viděl do očí. Pak se mi naklonil k uchu a pomalu zašeptal: ,,budeš spolupracovat?"zeptal se potichu a jeho rty se mi lehce otřely o ušní lalůček. Nezmohla jsem se na odpověď, byla jsem totálně v šoku. Ušklíbl se, když se podíval do mého obličeje, ze kterého vyzařoval šok, zmatení a zděšení. ,,Beru to jako ano" zašeptal, nevnímala jsem ho. Začala jsem přemýšlet. Od kdy používá tyhle metody? Používal tohle i na ostatní dívky? Nezašel by ještě dál, kdybych se rozhodla nespolupracovat? Většinou jsem na svůj poměrně chytrý a rozvážný mozek pyšná, ale právě teď bych si ho nejraději vytrhla z hlavy a rozkrájela na miniaturní kousky. Následně jsem jen potichu přikývla. Asi jsem sobecká, ale opravdu nechci aby to zašlo ještě dál. On se jenom ušklíbl, následně se odebral do koupelny. Když jsem uslyšela zvuk vody dopadající na zem, znovu jsem se uzavřela do sebe a svých myšlenek...
                    

Tak jo, další kapitola je zde. Doufám že jsem vám dnešním rychlejším dílem udělala v pondělí radost. Vzhledem k tomu že jsem doma, jsem měla více času na psaní. Opět není moc dlouhá ale postupem času, je hodlám díl po díle trochu zdelšit. Doufám že se vám dnešní kapitola líbila, budu ráda za komentáře, popřípadě hlasy. Děkuji za přečtení 😊

Sayõnara, Miama. 😄😘