3. kapitola - překvapení

275 10 3
                                    

Sasuke:

Když jsem jí k sobě přinesl, uložil jsem jí k sobě do postele, pak jsem si jí začal se zájmem prohlížet. No, co si budem, moc se nezměnila, jenom vyrostla o pár centimetrů a změnila oblečení. Cítil jsem že se probouzí tak jsem opět nahodil poker face a podíval se jí do tváře. Chtěla vědět kde je a co tady dělá, její agresivnější hlas mě trochu překvapil ale nevěnoval jsem tomu svou pozornost, což, jak jsem později zjistil byla šeredná chyba. Poté co jsem jí vysvětlil první část svého plánu a chystal se sdělit druhou, jsem čekal, že mi vše s radostí odkýve a vyhový mi ve všem co po ní budu chtít. Najednou jsem ale ucítil ostrou bolest na levé straně tváře a chvíli potom jsem zaznamenal náraz do zdi, chytla mě pod krkem a začala mi nadávat, ale já ji moc neposlouchal. Byl jsem překvapený a celkem ohromený její reakcí a sílou, ale tyto pocity jsem nemohl moc vnímat, na první místo se stavěla bolest a potřeba vzduchu, zlomená žebra a klíční kost se ozývaly při jakémkoli pokusu se nadechnout a zlámané končetiny a otřes mozku mi znemožňovaly se jakkoli bránit. Už jsem se opravdu potřeboval nadechnout, začínal jsem ztrácet vědomí, když najednou její stisk povolil, než úplně zmizel. Podíval jsem se jejím směrem a viděl jsem jak opět upadá do bezvědomí. Rychle jsem telepaticky informoval Kabuta, pomocí nějaké věci, kterou do mě implantoval Orochimaru pro případ nouze. Hned potom jsem také ztratil vědomí...

Sakura:

Když jsem byla v bezvědomí pořád se mi v hlavě přehrávaly vzpomínky na Naruta, Kakashiho, konohu 11, na toho přiteplenýho kreténa saie, na tsunade, shizune, na všechny... Pak se mi najednou opět naskytla vzpomínka, jak Sasuke odcházel z vesnice. Jak kvůli mojí prosbě, aby Sasukeho přivedli zpět málem zemřeli Neji a Choji, jak jsem viděla narutův obličej když mi oznamoval že ho nezvládl přivézt zpět, a jak jsem mu řekla že ho přivedu já a pak to posrala. Místo toho abych toho Hajzla  zbila do bezvědomí a donesla ho zpět do vesnice, jsem sama zkolabovala dřív než jsem to stihla. Chtěla jsem řvát a nadávat ale nešlo to. Po nějaké době vše utichlo, vše stmavlo, byl takový klid. Chtěla jsem tento klid pociťovat dál, navždycky...




Tak, nová kapitolka je zde, je celkem krátká a upřímně, měla být ještě kratší ( jenom část že Sasukeho pohledu).
Jsem nemocná a moje bolavá hlavička toho teď moc nevymyslí, ale to by bylo zase až moc krátké a musela bych potom rychleji napsat čtvrtou kopitolu, na což moc nemám čas ani energii.
Jinak doufám že se kapitolka líbila, budu ráda za přečtení, komentář, popřípadě hlas. Mějte se pěkně

Sayõnara, Miama. 🤗😊

Sasusaku: the resistanceKde žijí příběhy. Začni objevovat