Sasusaku: the resistance

2. kapitola - únos

vytřeštila jsem oči, chvíli se na něj dívala, pak se obrátil na mě...
,,Sakura,jo?" řekl trochu překvapeně a  arogantně. Snažila jsem se z jeho výrazu vyčíst co plánuje, ale nevyčetla jsem nic...
Chvíli jsme spolu udržovali oční kontakt ale pak najednou zmizel a objevil se u mě, chytl mě ze předu za rameno.

,,změnila ses..." zašeptal najednou přímo u mého ucha a zkoprněla jsem, poté jsem se ale vzpamatovala a pokusila se mu dát úder pěstí, vůbec se mi nelíbilo že byl tak blízko mě. Je to trochu ironie, že ještě před pár lety bych za jeho dotyk dala všechno. Vložila jsem do úderu část své brutální síly, když má pěst byla téměř v jeho obličeji, opět zmizel.
Zmateně jsem se rozhlédla.

,,jsi fakt otravná" uslyšela jsem a ucítila jeho rty jen pár milimetrů od mého ušního lalůčku. Dříve než jsem stihla cokoli udělat, ucítila jsem povědomé štípnutí na zátylku a svět najednou celý zčernal, jediné co jsem alespoň trochu vnímala byl Narutův řev, pravděpodobně volal mé jméno, chtěla jsem mu něco odpovědět, ale můj jazyk mě neposlouchal... Zkoušela jsem se pohnout ale mé celé tělo na tom bylo stejně jako můj jazyk.  Poslední co jsem postřehla bylo, že jsem v něčí náruči, pak jsem přestala vnímat úplně všechno...

Najednou jsem nabila vědomí, byla jsem naprosto zmatená. 'kde to jsem?', 'proč se nemůžu hýbat?', 'slyší mě někdo?'
Pokusila jsem se otevřít oči ale hrozně mě bolela hlava, i přes bolest jsem je ale otevřela. Viděla jsem rozmazaně ale postřehla jsem nějakou postavu, párkrát jsem zamrkala, abych zvládla zaostřit a vyděsila jsem se...
Nade mnou seděl Sasuke a prohlížel si mě se svým výrazem, který se zasekl ve "výchozím nastavení".
"Hn, tak už ses vzbudila,, řekl suše a podíval se mi do očí.

,,kde to jsem?" zeptala jsem se. ,,U mě v pokoji" odpověděl jednoduše. 

,, co tady dělám?" zeptala jsem se už trochu agresivněji. ,,Posloužíš mi jako návnada na Itachiho" odpověděl a já na něj jen zírala z otevřenou pusou. Cože to právě řekl? Nepřeslechla jsem? Zadržela jsem všechny nadávky a vydala ze sebe jenom ,,COŽE??!!!!"

,,Itachi je v Akatsuki a ti jdou po ocasých démonech a naruto je jeden z nich, jenže jeho zatím porazit nezvládnu, ale ty jsi slabá a naruto to ví, proto pro tebe určitě přijde, itachi není blbej, dojde mu že tady naruto bude když tady budeš i ty." řekl chladně a ušklíbl se. Na nic jsem nečekala, a dala jsem mu tak přes držku, že odletěl na druhou stranu místnosti a zastavil se až o zeď, která se otřásla. Z pusy mu vytekl pramínek krve, doběhla jsem k němu, chytla ho pod krkem a začla na něj řvát, mé zábrany byli pryč. ,,Děláš si ze mě prdel?" zaječela jsem na něj, zatímco on se snažil popadnout vyražený dech, zatřásla jsem s ním a pokračovala ,, ty arogantní kreténe, kdy si konečně uvědomíš, že svět se netočí jenom kolem tebe a tvé pomsty!!" zařvala jsem mu do ksychtu.
Proč to udělal? Kdy se z něj tohle stalo? Moje hlava mi třeštila pod náporem myšlenek. Co dělá Naruto? Hledá mě? Padne Sasukemu do pasti?
Cítila jsem jak mi hoří tělo, bylo mi zle, ze sebe, ze Sasukeho, z orochimara a vůbec z celého světa.
Zatočila se mi hlava, pod náporem stresu, úzkosti, smutku a hněvu.
Zatmělo se mi před očima a já opět zkolabovala...

Další kapitolka je na světě, omlouvám se za dlouhé čekání, však to znáte: škola,škola, lenost, práce, škola, lenost a spát...
Jak jste si mohli všimnout, sakuru jsem si upravila k obrazu svému, upřímně netuším jak bude tento příběh pokračovat, vlastně celý příběh je jedna velká improvizace, příběh píšu těsně před spaním takže za případná zpoždění se omlouvám 😅😔

Sayõnara, miama