𝙘𝙞𝙜𝙖𝙧𝙚𝙩𝙩𝙚 𝙖𝙝𝙚𝙖𝙜𝙤 [ cz ]

x. 🚬

Javier nás naučil kouřit a Cass naši partu zas naučila pít, já ty dva ovšem zasvětil do umění krádeží.

Teda, krádež, to je trochu silný slovo. Prostě jsem si jen osvojil příhodnou dovednost odejít z obchodu s pár nezaplacenými předměty, to je všechno.
Takhle jsem i přišel k mýmu prvnímu binderu - vzal jsem stahovací kalhotky s sebou do zkušební kabinky, aniž by si toho kdokoliv všimnul. Bezpečnostní čip pod trochou násilí povolil a já prádlo nacpal na dno batohu. Z obchodu jsem vyšel bez povšimnutí a doma prostřihl rozkrok tak, aby se mi dovnitř vešla hlava. Nebylo to nic moc, ale fungovalo to líp než sportovní podprsenka a hlavně jsem za tenhle způsob zploštění si hrudníku nedal ani korunu.

Většinou jsem však spíš bral malé, ne moc drahé předměty - moje sbírka levných prstýnků, laků na nehty, drobných přívěsků, ozdob na klíče a očních linek už byla dost úctyhodná. Nechytili mě zatím ani jednou. Pravidla byla jednoduchá - pokud se jedná o velký obchod nebo nějaký obchodní řetězec, byla to vhodná oběť. Nikdy jsem nebral od drobných obchodníků nebo třeba rodinných podniků.

Javierův první úlovek byly dva prsteny z výprodeje v obchodu s oblečením, Cass příznačně rovnou začala ve velkém a jednou skásla flašku pití bez zaplacení. Prodavač si ničeho nevšiml. Klidně mohla vyjít ven s tou lahví v ruce, pochybuju, že by ho to zajímalo.

Začal jsem ty dva nepravidelně obdarovávat drobnostma, vydělanýma za pět prstů. Cass hodně potěšily žabí náušnice a Javiera černý jídelní hůlky, který se mi podařilo schovat do volných džín dírou na koleni.

,,Máte dneska odpoledne nějaký plány?" zeptal jsem se, nervózně poklepávající prsty na desku stolu v jídelně. Okolní hluk a množství lidí mi nedělalo dobře.
Cass zívli, znuděně koukající z okna. Podzim nabral sychravého rázu a venku lezavě mrholilo.

Za zády mi zrovna procházela nějaká partička holek a hlučně se smály. Než jsem se nadál, ozvalo se třesknutí a tácek jedné z nich se s rachotem vysypal na moje záda. Dnešní oběd, těstoviny s nějakou omáčkou, mi s plesknutím přistál na mikině.

,,Ups," zachichotala se ta holka, který jídlo patřilo, děsivě povědomým hlasem, a já s hrůzou poznal, komu patří. Amber. Zle se na mně usmála a zase svůj tácek sebrala. ,,Promiň, nevšimla jsem si tě, kamarádko."
,,Což je s podivem, když o sobě prohlašuje, že je to kluk, aby přitáhla víc pozornosti…"

Cass už to nevydržela, prudce se vymrštila od stolu a dala Amber Thompson vlastním čelem do nosu.

Brunetka začala pištět a ječet bolestí, což přivolalo dozor.
,,Co se to tady děje?" zahřměl profesor, brunátný v obličeji.
,,Tady ta hříčka přírody a její kamarádi napadli Amber!"
,,Vy tři," zavrčel dozor. ,,Do mé kanceláře, hned!"

Javier se s povzdechem sebral a zavřel svoji krabičku s kuskusovým rizotem. ,,Tak už asi program máme," prohlásil.

>><<

,,Fakt se omlouvám."
,,Proč, boha? Ta pipka na tebe vyklopila oběd a dostala, co si zasloužila."

Byli jsme v klučičí umývárně, místo toho, abysme opravdu šli do kanceláře výchovnýho poradce, jak nám bylo řečeno. Stejně budem po škole. Času dost.
Cass seděla na zemi vedle umyvadel a odklepávala popel do koše. Javier mi dostával cizí oběd z mikiny pomocí školního mýdla a já stál vedle a třel si ramena, poněvadž v koupelně byla přímo zima. Mozek mi pořád nebral, že Cass pro mně praštila Amber Thompson.

,,Jo, ale po škole skončíme my, ne ona," zavrčela Cass a típla cígo o dlaždičku. ,,Proč jsou tu všichni tak nefér? Naprosto očividně nadržujou těm největším hajzlům a pak, když se pokusíš bránit, tak akorát dostaneš přes držku."
,,Systémová oprese," nadhodil Javier a strčil mikinu pod sušák na ruce. ,,Zkus si o tom popovídat s našima."

Posadil jsem se vedle Cass a přitáhl si kolena pod bradu, chvějící se zimou. Položila si bradu na kolena v úplně stejném gestu, jen se v jejím obličeji na rozdíl od mého skvělo rozhořčení a zatvrzelost.
Natáhl jsem k ní ruku. Přijala ji a já povzbudivě stiskl. ,,To bude dobrý." To, že nám tohle Kyle, Jake a zbytek tý jejich povedený partičky dají pěkně sežrat, to jsem ani nemusel zmiňovat.
,,Jo," vzdychla. Trošku se zamračila a druhou rukou konečky prstů přejela po linkách jizev na mém předloktí.

,,Jseš v pohodě?"
Mírně jsem se uchechtl a opřel si hlavu o jejich rameno. ,,Jo," odpověděl jsem. ,,S váma jo."
,,Tak fajn." Vzdychla a opřela se taky, přivírající oči.

Hučení sušáku a Javierovo tiché broukání, přízračně se odrážející od kachliček prázdné umývárny, bylo to jediné, protínající ticho. Venku padaly kapky deště.