𝙘𝙞𝙜𝙖𝙧𝙚𝙩𝙩𝙚 𝙖𝙝𝙚𝙖𝙜𝙤 [ cz ]

v. 🚬

,,Není to fér," nadávali Cass, zatímco jsme seškrabávali zaschlý žvýkačky zpod lavic v posluchárně.
Vzdychl jsem. ,,Já vím. Je mi líto, že jsem vás do toho zatáhl," odpověděl jsem provinile.

Cass zvedla hlavu od lavice a zamračila se na mě.
,,Tak jsem to nemyslela," odvětila důrazně. ,,Myslím to tak, že není fér, že Kyle s Jakem jen tak vyvázli a my tu už dvě a půl hodiny odrbáváme zkurvený žvýkačky."

Javier si tiše odfrkl. ,,Jsou to fotbalisti, Cass. Dneska mají trénink, příští týden je nějakej zápas nebo co. Jasně že je tělocvikářka nenechá po škole, když potřebuje, aby příští hru vyhráli."
Cass zakoulela očima. ,,I tak je to hovadina."
,,S tím nemůžu nesouhlasit."

O další úmornou hodinu a ještě úmornější výchovné kázání později jsme konečně byli propuštěni. Už se pomaličku začínalo šeřit, obloha se začínala barvit do světle růžova a oranžova.

,,Máte ještě čas?" ozval se Javier, když jsme vykročili na školní parkoviště a ovanul nás večerní vetřík.
Cass mrkla na mobil. ,,Je pátek večer, naši jsou dneska dlouho v práci, why not, vymluvím se." Podívala se na mě. ,,Co ty, Andy?"

Hned jsem přitakal. ,,Jo, mámě je docela jedno, kdy přijdu." Nebyla to pravda. Jen byla příliš zaneprázdněná prací, a když jí napíšu, že přespím u kamarádky, možná se zblázní radostí, že její milovaná dcera si konečně užije pořádnou dívčí přespávačku.

,,Výborně," odvětil Javier a líně se zazubil, ,,protože já vím o perfektním místě, kde si trochu odpočinem."
,,Ale prvně jídlo," upozornila ho Cass. Jako na povel mi v břiše zakručelo.
,,Ale prvně jídlo."

O chvíli později už jsme vkročili do náhodné večerky. Tělnatý prodavač jen cosi zahučel, když ho Javier klidným hlasem požádal o tabák a papírky, jakoby se nechumelilo, a vhodil na pult požadovaný zelený pytlík s nápisem West Virginia a drobnou papírovou schránku. Sledoval jsem to poměrně fascinovaně. Sám jsem nám koupil Monstříky a chipsy pro všechny a Cass vzali flašku nějakého alkoholu, s jejíž prodejem nezletilým evidentně taky nebyl problém.

Za půl hodiny s krabicí levné pizzy jsme dorazili na místo, o kterém náš hnědovlasý přítel mluvil. Trochu nejistě jsem sledoval, jak Javier z polomrtvého keře vytahuje starou dřevěnou bednu a opírá ji o posprejovanou zeď, aby dosáhl na žebřík, vedoucí na střechu staré tovární budovy.
,,Chill, je to kompletně bezpečný," ujistil mě a Cass úšklebkem, když viděl nejistotu v našich tvářích. ,,Jen je trošku prdel se dostat nahoru, to je celý. Polezte, lemry.”

Ustoupil jsem Cass a mávl rukama k žebříku. ,,Enby dámy první,” uchechtl jsem se.
Cass na mě zakouleli očima a s přátelským ukázáním prostředníčku se vyhoupli na žebřík Javierovi v patách.

Musel jsem uznat, že výhled za krkolomnou cestu docela stál. Měli jsme tu město jako na dlani, v celé jeho betonové šedivé kráse. Barvy západu slunce ho zahalily do růžovo oranžového oparu a já fascinovaně vydechl.

,,Sooo," ozvala se do ticha Cass a rozšroubovala víčko láhve zuby, ,,kdo si dá?"

so, jak se vám příběh zatím líbí? ^^ váš názor na cass a javiera?