Kapitola 1. - Případ ✔️

1.6K 78 9
                                    

Z pohledu Sherlocka

S nadšeným výrazem jsem se objevil v obývacím pokoji. Byl jsem sice zadýchaný, ale šťastný. Měl jsem za sebou opravdu pěkný den. Od té doby, co jsem vstal z mrtvých, se můj život případy jenom hemžil. Salome seděla na pohovce a četla si. John sebou lehce škubl, ale byl na moje neobvyklé příchody zvyklý. Mary s Olivií byly na návštěvě u příbuzných ve Francii. Ruce jsem měl po lokty zkrvavené a obličej zašpiněný od hlíny. Hodil jsem na stůl kus vodovodní trubky. Salome se pouze zadívala na přinesenou věc zpoza knihy, kterou následně odložila. Založila si ruce na hrudníku a čekala.

"Co to je?" hodila hlavou směrem k trubce a poté odvrátil pohled na mou osobu. V jejím výrazu jsem viděl lehké rozhořčení, ale to jsem nevnímal. Já jsem byl spokojený.

"Trubka, nepoznáš? Myslel jsem si, že tvoje dedukční schopnosti jsou na vyšší inteligenční úrovni," podíval jsem se udiveně na ní a usadil se do křesla, které už nějakou další špínu přežije. Kromě případů jsem si našel nového koníčka. Asi tři týdny jsem se už hrabal v popelnicích a ve sběrných surovinách. "Co ty víš, může se to hodit."

"Sherlocku... Tvůj pokoj už teď vypadá jak skládka," neustále se na mne dívala. Když pominu tu harpunu, nefunkční mikrovlnku a deset pneumatik, měl jsem v ložnici celkem naklizeno. Pousmál jsem se a ignoroval její poznámku. Lehce jsem sepjal ruce a zazubil se. Případ přicházel. Za několik vteřin se rozezněl zvonek. Neslyšel jsem paní Hudsonovou, ale pouze několik kroků. K nám do patra vyšlo několik mužů. Nepozdravili. Pouze se rozhlíželi kolem. Salome chtěla vstát a protestovat proti jejich prohledávání věcí, ale John ji zastavil. Chytil ji za ruku, aby nešílela. Já byl naprosto v klidu a s úsměvem na tváří se díval na muže.

"Jedete pro nás, že?" optal jsem se jednoho z mužů. Neočekával jsem, že by mi odpověděli. Potřeboval jsem akorát trochu rozproudit situaci. Věděl jsem, kdo přijde nahoru, ale nechtěl jsem Johna se Salome připravit o zábavu. V místnosti se po chvíli objevil muž nevelikého vzrůstu v obleku, který mu udělali na míru.

"Správně, pane Holmesi. Být vámi, tak se převléknu. Žádá si vás Buckinghamský palác," s nadšením jsem vstal a zadíval se na své kolegy. Salome s překvapením zírala na muže, který k nám přišel. Odebral jsem se do koupelny, abych ze sebe smyl tu krev. Ve dveřích se objevila Johnova sestra.

"Doufám, že se budeš chovat slušně," požádala mne. Já se pouze na ni otočil, ušklíbl se, chytil ji za ramena a vtiskl ji pusu na tvář. Pak jsem odešel do pokoje, abych si vzal čisté oblečení.

Z pohledu Salome

Pouze jsem si se zaujetím prohlížela nádherné místnosti londýnského paláce. Připadala jsem si jako v pohádce. Jediný, kdo se choval lehce neurvale byl Sherlock. Občas jsem ho musela lehce usměrnit, aby nám nedělal ostudu. Byli jsme přivedeni do jedné z přijímacích sálů. Neměla jsem absolutní tušení, koho dneska spatřím. John byl stejně překvapený jak já. Třetí přítomný si hrál se skleněným popelníkem, který ležel na stole. Po chvíli čekání se otevřely jedny z mnoha dveří. Můj tep se začínal zvyšovat. Okamžitě jsem vstala z nádherně vyšívané pohovky. V místnosti se objevil princ Harry. Nedokázala jsem z něj spustit oči. Neměla jsem absolutní ponětí, jak se před ním chovat. Pouze jsem byla slušná v té nejvyšší míře, v jaké jsem dokázala. Jako první přišel k mé osobě a vykouzlil na tváři překrásný úsměv. Lehce jsem se mu poklonila. On však uchopil mou ruku a lehce mi políbil dlaň.

"Jste překrásná, vítám Vás v Buckinghamském paláci," po tomto činu se na nás otočil Sherlock, který zkoumal krbovou římsu. Zadíval se na prince s velice zvláštním pohledem, který jsem u něj nikdy nespatřila. "Nyní se však přesuňme k tomu, proto jsem si vás zavolal. Bylo to přání mé babičky a vaší královny. Stala se velice znepokojující věc. Proto cokoli tu dnes uslyšíte, je přísně důvěrné, můžete mi to slíbit, pane Holmesi?"

"Jasně," procedil mezi zuby a vrátil svícen zpět na své místo, odkud ho před chvíli sebral.

"Je něco v nepořádku?" optal se ho princ, když spatřil jeho lehké rozrušení ve tváři.

"Ne, nenechte se rušit a pokračujte," odpověděl mu a neslušně se posadil na pohovku, i když člen královské rodiny zůstal stát. Dokonce se i díval někam úplně jinam. Já nad jeho chováním pouze protočila oči.

"Omluvte prosím jeho chování," obrátila jsem zrak zpět k Harrymu, který se na mne pouze usmál a pokýval hlavou na souhlas.

"Je to tragédie pro celou zemi..." chtěl pokračovat, ale nestačil doříct jedinou celou větu

"Nic není tak hrozné, jak se na první pohled může zdát. Takže být vámi, tak to tolik nepřeháním," prohodil Holmes a znovu se se zaujetím díval na popelník. Pravděpodobně měl další abstinenční příznaky z nedostatku nikotinu.

"Je to krádež, která by mohla ohrozit celé Spojené království!" zvýšil hlas na našeho kolegu, který se na něj zahleděl s arogantním pohlede. "Někdo odcizil královskou korunovační korunu. Její cena je nevyčíslitelná a pro náš rod a stabilitu celé monarchie velice důležitá. Berte tuto informaci jako přísně tajnou a pokud se o tom dozví veřejnost, nechám vás zatknout. Proto se vás, Sherlocku Holmesi, prám. Pomůžete nám? Pomůžete své zemi?

"Ano," zasmál se radostně, když zjistil, o co se jedná. Pouze vstal a postavil se k němu. "Tak jdeme, ne?"

"Kam byste chtěl jít?" optal se ho princ a lehce od něj poodstoupil. Chtěl si udržet jistý společenský odstup a také Sherlock stále lehce páchnul.

Přeci na místo činu, ne?"

Four kings || Sherlock I.Where stories live. Discover now