láska nebo ne?

8.

Pověsil jsem utěrku zpět tam, kde byla a opřel se o linku. Tak a co teď budu dělat?

_______________________________________________________

Harry Pov.:

Upřímně se mi nelíbí pomyšlení na to, že se tady budu jen tak flákat, zatímco bude Louis pracovat. Přeci jen jsem jeho asistent a nejsem na tom nijak zle, abych nemohl také pracovat. Správně, půjdu mu pomoct. Pomyslel jsem si a odhodlaně vykročil k jeho pracovně. Samozřejmě jsem chvíli bloudil, než jsem našel ty správné dveře, i když na nich byla cedulka s nápisem pracovna, ale i tak jsem musel hledat. Zajímalo by mě, co je v těch ostatních místnostech a proč jich je tady sakra tolik?! Chvíli jsem tam jen tak stál, než jsem se odhodlal zaklepat. ,,Pojď dál Harry." Houkl na mě Louis. S nádechem jsem opatrně otevřel dveře a vstoupil dovnitř. První, co jsem viděl, byl obrovský stůl pokrytý hromadami papírů a za nimi na své židli seděl Louis, téměř schovaný za těmi papíry. Další důkaz toho, že je roztomile malý. Bože, to kdybych řekl před ním, to by mi asi dal. Pousmál jsem se a vykročil k němu. ,,Děje se něco Hazz?" Zvedl ke mně hlavu. ,,Nene. Jen mě napadlo, že ti půjdu pomoct. Přijde mi divný se tu jen tak poflakovat, mezitím co by jsi ty pracoval." Pokrčil jsem rameny. ,,Však jsem ti řekl, že to je v pohodě. Měl by jsi odpočívat." Lehce se zamračil. ,,Vím, ale já bych to stejně dlouho nevydržel. A navíc jsem přeci tvůj asistent. Když se na to vrhneme oba dva, tak to bude hotové dřív. Takže, co mám dělat šéfe?" Usmál jsem se na něj. Jen nevěřícně pokroutil hlavou a dlouze si vydechl. ,,No, tak je pravda, že práce je tu dost no." Uchechtl se. ,,Můžeš mi pomoct procházet ty smlouvy. Pojď, vysvětlím ti to." Pokynul mi rukou a přisunul k sobě židli, která byla za ním. Došel jsem tedy za ním a posadil se.

Pozorně jsem poslouchal, když mi vysvětloval, co s tím mám dělat, protože tohle pro mě byla víceméně nová práce, tak abych to nepopletl. Nakonec to nebylo zase tak těžké na pochopení, takže jsem si vzal polovinu jeho hromádky a pustil se do toho. Šlo vlastně jen o to, zkontrolovat informace na smlouvách, pročíst si je a případně dát stranou, když by se mi zdálo, že je nějaká ta žádost zbytečná. Samozřejmě jsem měl pravdu s tím, že ve dvou to půjde rychleji, než kdyby to dělal sám. I tak to ale trvalo dlouho, protože některé ty smlouvy, žádosti jsem si musel pročíst dvakrát nebo i třikrát a bylo to únavné. Proto jsem se po nějaké době, co jsem u toho seděl, zvedl s tím, že půjdu udělat kávu. ,,Jdu si udělat kafe, dáš si taky Lou?" Přezdívka ze mě vyklouzla, aniž bych si uvědomil, co jsem vlastně řekl. Až když se pro sebe uculil, mi došlo, co jsem to řekl. Ale tak asi mu to nevadí, jinak by mi na to něco řekl ne? ,,Když už o tom mluvíš, tak jo, dal bych si taky. Děkuji." Usmál se na mě, bez toho aniž by nějak okomentoval tu přezdívku. Jen jsem pokýval hlavou, že rozumím a odešel do kuchyně. Samozřejmě, že tady měl kávovar, takže to bylo rychlé. Zajímalo by mě, jestli si umí udělat kávu i jinak než takhle. Pomyslel jsem si, když jsem byl na cestě zpátky k němu. Tentokrát jsem neklepal, protože jsem měl plné ruce, takže jsem jen strčil do dveří, aby se otevřely. ,,Vaše káva pane." Řekl jsem mu žertovně, když jsem pokládal hrnek před něj. ,,Děkuji." Uchechtl se, zřejmě tomu oslovení a vděčně do sebe vpravil pár doušků. Já jsem se posadil zpět vedle něj a stejně jako on jsem se, před tím než jsem se opět ponořil do smluv, napil ze svého hrnku. 

Po nějaké době, co jsme se oba dva v tichosti soustředili na smlouvy, jsem se jen tak letmo koukl na hodiny, na čež jsem zjistil, že už je po čtvrté hodině. To to děláme už tak dlouho? Podivil jsem se a podíval se na hromádky, co nám ještě zbývaly. Řekl bych, že jsme toho zatím udělali asi jen půlku. Popravdě už mě to vůbec nebaví. Povzdechl jsem si a protáhl se. Ze židle už mě bolely záda a zadek. Nejsem zvyklý sedět několik hodin na židli. Tak snad už bude brzy konec. ,,Myslím, že už to pro dnešek stačí Hazz. Udělali jsme toho více než jsem myslel, že stihneme." Odtáhl se Louis od stolu po skoro dalších dvou hodinách. Díky bohu. ,,Souhlasím s tebou. Už se potřebuju zvednout ze židle." Uchechtl jsem se a vstal. ,,Nejsi zvyklý sedět Harry?" Zasmál se Louis a taky se postavil. ,,Upřímně ani moc ne. Nejsem moc sedavý typ." Zasmál jsem se taky. ,,Jde to vidět. Nechodíš náhodou běhat nebo nějaký sport?" Zeptal se mě a sjel mě zkoumavým pohledem. ,,No dřív jsem hrál fotbal, ale teď už ne. Ale občas si zaběhat jdu no." ,,Taky jsem kdysi hrával. Ale jde to na tobě vidět, na postavě." Pousmál se a přešel ke mě. Cítil jsem na sobě, jak mé tváře nabírají červenou barvu. Jen jsem nesrozumitelně zamumlal poděkování, nechávajíc svou hlavu sklopenou. Louis mezitím došel až přímo ke mně, kde se zastavil. ,,Děkuji za pomoc Hazz." Usmál se na mě a vtáhl si mě do objetí. Já na okamžik překvapeně strnul, než jsem se uvolnil a objetí mu opětoval. ,,Není vůbec za co Lou. Přeci jen jsem tvůj asistent, no ne?" Zasmál jsem se lehce a užíval si jeho blízkost. ,,Já vím, ale i tak. Nemusel jsi mi pomáhat, dal jsem ti volno. Takže ti děkuji." Zamumlal do mého ramene. Na to jsem mu už nic neřekl, protože jsem nevěděl, co. Věděl jsem, že má pravdu.

,,Co bys řekl na to, že bych nám objednal něco na večeři a pustili bychom si film? Trochu si odpočinout." Odtáhl se ode mě po chvíli, co jsme tam jen tak spolu stáli. ,,No, řekl bych, že je to zbytečné, protože bych mohl něco udělat k jídlu já, že bys nemusel nic objednávat, ale jelikož jsi tady šéf ty, tak jen řeknu, že to zní skvěle." Usmál jsem se na něj. ,,Máš pravdu. Já jsem tu šéf. A není to zbytečné, je to pro tebe a já tě chci rozmazlovat." Mlaskl spokojeně Louis. Ooh, to je od něj tak... Je to skvělý pocit. Tohle jsem nikdy nezažil. Rozplýval jsem se nad tím v duchu. ,,Máš nějaké speciální přání, co bys chtěl?" Otočil se na mě ve dveřích. ,,Hmm, no asi ne. Nechám to na tobě Lou." Nějak jsem si tu přezdívku oblíbil. Pousmál jsem se na něj. ,,Dobře. Tak přijď do obýváku." Otočil se a zmizel v chodbě. Zajímalo by mě, jaký vztah teď mezi sebou máme. Cítím, že je to už něco víc než jen šéf a asistent, od té události, co se stala v baru, ale nejsem si jistý. Přemítal jsem cestou do obýváku. Cítí ke mně snad něco víc?

Z kuchyně jsem slyšel, jak s někým telefonuje, zřejmě objednával tu večeři. Jelikož jsem netušil, co mám mezitím dělat, sedl jsem si na pohovku a vyčkával, až přijde zamnou. ,,Objednal jsem nám něco z mexické kuchyně. Doufám, že nevadí." Zazubil se na mě a přešel ke skřínce u televize. ,,Pokud to nebylo moc drahé, tak je to v pořádku." Pousmál jsem se na něj. ,,O cenu se vůbec nestarej Hazz. Pokud budeš spokojený a bude ti chutnat, tak je mi jedno, kolik to bude stát." Otočil se ke mně čelem. ,,Máš nějakou představu, na co by ses chtěl podívat?" ,,No, pokud máš nějakou komedii... Jinak to zase nechám na tobě." Je mi divný si vymýšlet, když je to jeho dům. ,,Souhlasím. To bude na odreagování asi nejlepší a komedií tu mám dost." Začal procházet filmy, které měl srovnané ve skříni. Po chvíli něco vytáhl a dal do přehrávače. Poté vzal ovladač a přisedl si kousek ode mě. ,,Jídlo by měli přivézt asi za hodinu, takže se začneme koukat, co ty na to? Nebo chceš počkat prvně na jídlo?" Otočil se na mě. ,,Nene, můžeme to pustit." Usmál jsem se na něj. Jen spokojeně pokýval hlavou a pustil film.

Měl bych se ho po filmu zeptat, na čem vlastně jsme? Jak to mezi námi bude dál?

Ahojky. Tak zase po nějaké době vás vítám u dalšího pokračování. Doufám, že jste zatím spokojeni, pokud ne, tak mi určitě dejte vědět. Jakýkoliv komentář cením. Jinak se zase, snad co nejdřív, "uvidíme" u další kapči. Takže zatím se loučím.

Marky🖤