láska nebo ne?

4.

Nikdy jsem se ke svým asistentům nechoval, pokud si to nezasloužili, jako k někomu kdo je podemnou. Většinou jsem s nimi měl spíše kamarádský vztah. A tenhle je prozatím dokonalý. Bože, ať už je těch šest. Opravdu se nemohu dočkat.

___________________________________________________

Harry Pov.

Upřímně bych do něj neřekl, že je gay. Ale jsem rád. Jen mě mrzí, že ani on to doma nemá asi zrovna růžové. Sice ho znám dva dny, ale i tak mohu říct, že on si zaslouží jen to nejlepší.

Snažil jsem se pracovat, co nejrychleji, abych se stihl doma nachystat, jelikož už bylo po čtvrté hodině. ,,Tak já mám hotovo. Ještě něco, nebo můžu už jít domu, abych se připravil?" Obrátil jsem se na Louise, když jsem na hromádku položil poslední smlouvu. ,,Oh. To bylo rychlé. Díky Harry. Klidně už můžeš jít. Já to už jen roztřídím, zamknu a taky půjdu. Takže se uvidíme až na místě." Pousmál se na mě a vstal od stolu. ,,Dobrá, tak já jdu. Zatím Louisi." Zamával jsem mu a přehodil si tašku přes rameno. ,,Ahoj Hazz." Zamumlal mi odpověď a otočil se ke skříňkám. Hazz? Zarazil jsem se na vteřinu. Líbilo se mi, jak to znělo z jeho úst. Jen jsem se pro sebe usmál a spokojeným krokem vyšel z kanceláře.  

Harry Pov.

Nebudu lhát. Celkem se na to těším. Dlouho jsem takhle nikde nebyl, a že by mě James, můj přítel, někam pozval, to už tady minimálně měsíc nebylo. Vážně by mě zajímalo, co se stalo, že se náš vztah tak moc změnil. Už minimálně ten měsíc, téměř nechodí domů, když už je tady, tak semnou prohodí jen pár vět, jinak nic. Pokaždé, když si s ním chci o tom promluvit, tak mě jen odbude, že nemá čas a odejde. Mám pocit, že náš vztah spěje ke konci, což mě na jednu stranu mrzí, protože na začátku byl náš vztah úžasný, ale na druhou stranu by možná bylo lepší to ukončit, pokud nemá zájem o to, to nějak napravit. No, nic. Teď se tím nebudu zabývat. Čeká mě něco mnohem příjemnějšího než je přemýšlení nad mým přítelem. Zatřepal jsem hlavou, abych se probral a šel rychle na zastávku, protože jsem viděl, že se blíží můj autobus. Akorát včas, pomyslel jsem si, když jsem se podíval na hodinky, které ukazovaly půl páté. Nasedl jsem, nandal si sluchátka a s úsměvem se podíval z okna, kde už ubíhala krajina. 

O pár minut později jsme zastavili kousek od mého domu, takže jsem během chvilky stál u svých dveří. Když jsem otevřel, s překvapením jsem zjistil, že je James doma. Už se tu dva dny neukázal. Došel jsem do ložnice, odkud jsem slyšel nějaké zvuky. Když jsem vešel, viděl jsem, že se zřejmě zase někam chystá, protože se zrovna převlíkal. Aha, takže si jen šel převlíknout, povzdechl jsem si. ,,Ahoj." Pozdravil jsem ho, ale dočkal jsem se jen toho, že se na mě otočil a pokynul mi hlavou. Takže zase žádná konverzace no. ,,Někam zase jdeš?" Zeptal jsem se ho mezitím, co jsem si odložil věci na postel. ,,Jo." Skvělá odpověď. ,,A kdy se vrátíš? Abych věděl, jestli tě mám dneska ještě čekat." Ptal jsem se dál. Upřímně jsem ani nečekal nějakou kladnou odpověď. ,,Nevím. Dneska ne. A vůbec, nic ti do toho není." Odsekl mi nakonec. ,,Že mi do toho nic není?! To snad nemyslíš vážně. Už minimálně měsíc semnou pořádně nemluvíš, skoro nejsi doma. Vždy se vrátíš až za pár dní, jen na chvíli. A mě do toho nic není? Žijeme spolu, pokud si to ještě vůbec uvědomuješ. Máš někoho jiného?" Dopálil jsem se už. Nebaví mě tento jeho přístup ke mně. Nezasloužím si, aby se ke mně takhle choval. Však co jsem mu udělal, že se takhle mně chová. Už ve chvíli, kdy jsem domluvil, jsem pochopil, že jsem asi přestřelil. Ještě před tím, než se na mě otočil, jsem podle jeho zatnutých pěstí pochopil, že se naštval. A když se na mě podíval hnusným, naštvaným pohledem, ustoupil jsem o dva kroky dozadu. On se ke mně naopak začal přibližovat. Jeho krok byl naštvaný. ,,Řekl jsem ti jasně, že ti do toho nic není. Čemu přesně jsi na tom nerozuměl?!" Zavrčel na mě. Už jsem otevíral pusu, že mu na to něco přeci jen řeknu, když mi přiletěla facka. Taková, že jsem zavrávoral dozadu a musel se opřít o zeď za sebou. ,,Čemu?!" Zařval na mě. ,,Ni-ničemu." Vykoktal jsem, přičemž jsem si držel tvář, která mě nepříjemně pálila. ,,Tak proč se tak debilně ptáš hmm?! Tobě může být jedno, co dělám, s kým jsem a kde. To že bydlíme v jednom zasraným domě neznamená, že k tobě ještě něco cítím. Jasný? Takže se mě přestaň pořád debilně vyptávat." Zařval mi zblízka do obličeje. Cítil jsem, jak mi po tvářích stékají slzy. Proč já? Co jsem mu udělal, že se ke mě takto chová? ,,Bože, zase řveš. Jsi jako holka. I tak vypadáš. Nechápu, proč jsem si s tebou vůbec něco začal. Přestaň řvát doprdele. Akorát mě tím víc sereš." Odfrkl si znechuceně. Jeho slova naopak způsobila, že jsem začal brečet ještě víc. Bolelo mě tohle poslouchat, když jsem ještě asi měsíc poslouchal, jak mě miluje a že nikoho lepšího nikdy nepotkal. Jen jsem na něj raněně koukal, neschopen dělat, říct nic. Na pouhý okamžik jsem hlavu sklopil a to byla chyba, jelikož jsem neviděl, že napřahuje pěst, aby mi vrazil. Až těsně u svého obličeje jsem viděl jeho pěst, ale to už jsem cítil bolest, jak se jeho ruka setkala s mým obličejem. ,,Řekl jsem, aby jsi přestal konečně řvát sakra. Nemám na tebe náladu. Jsi k ničemu. Ani jako děvka nestojíš za nic. Odcházím." Odplivl si předemě a odešel. Já zůstal ležet na zemi, schoulený do klubíčka, snažíc se rozdýchat to, co se teď stalo. To bylo poprvé, co na mě vztáhl ruku. Vždy to byly jen urážky, nic víc. Proč? Začal jsem nahlas vzlykat. Opravdu jsem k ničemu?

Po dlouhé době jsem se konečně dokázal zvednout ze země, míříc si to do koupelny, abych si opláchl obličej. Když jsem se podíval do zrcadla, lekl jsem se sám sebe. Tváře jsem měl celé červené, oči nateklé. A nejvíc jsem se lekl monoklu, který se pomalu vybarvoval pod mým okem. S povzdechem jsem si opláchl obličej a vrátil se zpět do pokoje. Když jsem si sedl na postel, zapípal mi telefon. Byla tam zpráva od Louise. Poslal mi tu adresu, kde se chce setkat. 

To Louis: Můžeme se sejít už teď?

Napsal jsem mu a netrpělivě čekal na odpověď. Potřeboval jsem odsud pryč, odreagovat se. A cítil jsem, že u Louise bych to našel, možná i nějakou útěchu. 

To Harry: Samozřejmě. Oblíknu se a vyrážím ;) 

To Louis: Děkuju 

Lehce jsem se pousmál a převlíkl si tričko. Adresa, kterou mi napsal nebyla moc daleko. Autobusem jsem tam za dvě minuty. Došel jsem ke dveřím, obul se a zabouchl za sebou dveře. Rychlejším krokem jsem se vydal na zastávku, kde jsem čekal jen pár vteřin, než jsem nastoupil a o chvilinku později opět vystoupil před klubem. Jelikož jsem tam nikde Louise neviděl, vydal jsem se dovnitř. Mířil jsem přímo k baru, kde jsem si objednal vodku, kterou jsem do sebe hned kopnul a objednal si další. Ne, že bych chtěl být opilý, jak Louis dorazí, ale potřeboval jsem trochu ze sebe setřást ten zážitek před pár minutami. Pořád mi bylo trochu do pláče. Položil jsem si hlavu do dlaně a dlouze vydechl. ,,Ahoj. Koukám, že jsi začal už beze mě." Zasmál se Louis, který mi zezadu položil ruku na rameno. Nevím, co to do mě vjelo, ale otočil jsem se a objal ho a naprázdno vzlykl. ,,Hej copak se stalo?" Zeptal se mě jemně a za bradu mi vytáhl hlavu nahoru. ,,Panebože Hazz. Kdo ti to udělal?" Zalapal do dechu poté, co viděl již zmíněný monokl pod okem, přes který opatrně palcem přejel. Jen jsem zavrtěl hlavou a opět schoval hlavu do jeho mikiny. Nic mi na to neřekl, jen si mě pevně přitáhl do náruče a hladil mě rukama po zádech, aby mě uklidnil. Přesně tohle jsem teď potřeboval a bylo mi jedno, že je to můj šéf. Tlumeně jsem ho slyšel, jak u barmana objednává nějaký drink, jehož název mi nic neříkal. ,,Na Harry. Vypij to, uvolní tě to, je to trochu silnější než to, co jsi měl." Pohladil mě po hlavě, kterou jsem po chvilce váhavě zvedl. ,,Dě-děkuju." Vzlykl jsem naposledy a hluboce se nadechl. Na okamžik jsem se podíval na drink před sebou než jsem ho naráz vypil, na což jsem se rozkašlal. Sakra měl pravdu, opravdu je to silnější. Zatřepal jsem se a položil sklenku před sebe. ,,A teď mi hezky řekni, co se stalo." Prolomil to ticho, které na okamžik zavládlo, Louis, pro mě nepříjemnou otázkou. 

Ahojky, tak jsem tu po nějaké době znovu. Doufám, že teď budu mít více času na to, sem něco přidávat k tomuto příběhu. Zároveň, ale píšu ještě další, takže je toho trochu víc, tak to budu nějak kombinovat. 

Doufám, že jste si kapitolku nějak užili a jste spokojení. 

Takže se pro teď loučím a zase u další kapitolky. Papa

Marky