Too Fast | Barry Allen

Chapter Twenty-Four.

Oblečená v černé upnuté sukni jsem se podívala do zrcadla a důkladně jsem si namalovala rty krvavě červenou rtěnkou. Na víčkách jsem měla béžové stíny, linky ( nad kterými jsem se trochu natrápila) a řasy jsem měla zvýrazněné řasenkou, které teď vypadaly mnohem delší a tmavší. Na nohou jsem měla černé lodičky. To jsou jediné boty na podpatku, na kterých jsem uměla chodit a měla jsem je více jak 4 roky. Stále vypadaly jako nové.

Odtáhla jsem se od zrcadla a zatočila jsem se kolem vlastní osy, abych se důkladně zkontrolovala. Vypadala jsem opravdu sexy.

Spokojená s konečným výsledkem jsem zatáhla za kliku a zatlačila na dveře.

Telefon jsem si nebrala a peníze jsem si zastrčila do podprsenky. No co? Alespoň mě nikdo neokrade. Dveře se otevřeli o dost více než jsem očekávala, takže jsem padala dopředu, přímo na podlahu. Ale místo na podlahu, jsem vpadla na Barryho.

Kdyby nebylo jeho, tak bych byla pěkně potlučená.

Silně jsem se zachytila za jeho ramena a přidržela jsem se ho, abych neupadla. Ucítila jsem jeho ruce, které se silně zachytily na mém pasu a mě začalo být nějak horko. Velmi rychle se na mé tváři objevily ruměnce. Já se nečervenám.... To není vůbec v mém stylu. Možná jsem byla nemocná

- Děkuju. - zašeptala jsem. Celou tu dobu jsem cítila jeho horký dech na mé tváři, až tehdy jsem pochopila, že jsem celou tu dobu zadržovala dech. Stále jsme si dívali do očí. Lehce pokýval hlavou, pomalu uvolnil objetí a pomohl mi postavit se zpátky na nohy. Oklepala jsem si sukni z neviditelného prachu a podívala se na Barryho, který mě celou tu dobu intenzivně sledoval. - Co? - zamumlala jsem a cítila, že se zase začínám červenat. Možná jsem se zašpinila? Anebo ta sukně byla opravdu někde natrhlá?

- Vypadáš...  nádherně. - odpověděl a při tom ze mě nespouštěl zrak.

- Děkuju. - zakoktala jsem. Na sto procent jsem byla červená jak rajče. - Jdeme? - odkašlala jsem si a Barry se na mě stále díval. Pokýval hlavou.

Stihla jsem si ho prohlédnout a není co na to říct, černá je rozhodně jeho barva. Džíny a tričko na něm ležely ideálně, jako by byly ušité na míru přímo pro něj. Navíc jeho tričko mu perfektně obepínalo jeho tělo a já si tak mohla všimnout jeho svalů. Zatím to vypadá, že tento večer bude skvělý.

- Jo. Samozřejmě. - souhlasil a ukázal rukou, abych vyšla první. Rychle jsme seběhli ze schodů. Dřív než jsem stihla natáhnout se pro bundu, Barry už ji držel v ruce, aby mi ji pomohl obléct.

Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešla rozesmáta Iris s otcem. Oboje se na nás podívali a překvapeně se podívali na Barryho.

- Někam jdete? - podivil se Joe. Allen pokýval hlavou a podíval se na mě.

- Ano, jdeme do klubu. -  přiznal a já se na ně usmála.

- Myslela jsem si, že mi pomůžeš s tím článkem, o kterém jsem ti naposledy říkala. - připomínala se Iris. Barry zakroutil hlavou.

- Odpusť, ale jak jsem ti říkal, naposledy jsem musel jít do S.T.A.R. Labs a o dnešku si nic neříkala.  - vysvětlil jí.

- Nenajdeš si na mě pár minut? - zamrkala řasami.

To je potvora! Ona si s nim opravdu jen hraje a využívá ho. Jedině přes mou mrtvolu dovolím, aby ji Barry dělal sluhu! Takže z nás asi jen přece kamarádky nebudou.

- Odpusť, Iris. - přerušila jsem je, když jsem si koutkem oka všimla Barryho reakce. Ještě chvíli a nechal by se přemluvit. - Ale jsme domluveni a už tak jdeme pozdě. - zasmála jsem se a strčila do něj loktem. Barry pokýval hlavou.

- Přesně. - podržel mě - Příště se budu snažit ti pomoc. - dodal a otevřel dveře, aby mě pustil první. S úsměvem jsem překročila prach. - Nečekejte na nás. - dodal s úsměvem - Vrátíme se pozdě. - upozornil.

Asi jsem ho svedla na špatnou stranu. Na druhou stranu nedovolím, aby ho někdo využíval. Iris Barryho jen sprostě využívala a já se na to jen tak dívat nebudu. Ani mě nehne!

- Ten její pohled! - vyprskla jsem smíchy, když jsme byli už dál od domu.

- Opravdu vypadala zaskočeně, ale to proto, že ne moc často někam chodím. A to nemluvím už vůbec o tom, že bych ji něco odmítl. Vždy když mě potřebovala, tak jsem tam pro ni byl. - vysvětlil.

- Víš o tom, že tě zneužívá? - zeptala jsem se nejistě. Nechtěla jsem se míchat v jeho život, ale sledování toho, jak ho Iris využívá nepřicházelo v úvaze. Pokýval hlavou.

- Všiml jsem si toho nějaký ten týden zpátky, ale přesto jsem na každé její zapískání přiběhl, jak nějaký pes. Někde v moji hlavě mi to totiž říká, že se na mě konečně podívá jinak. - vysvětlil -  Jak se říká, naděje je matka hloupých. - odpověděl mi.

- Hloupá je. - zamumlala jsem a viděla, jak se Barry zamýšlí - Mluvím o Iris.  - oznámila jsem. Pokýval hlavou. - Jsi skvělý kluk a jestli si toho ona nevšimla, tak to je její ztráta. - pokrčila jsem rameny - Dala bych si klidně hlavu useknout za to, že ten její vztah s tím blonďákem nevydrží déle jak dva měsíce. - odfrkla jsem si.

- Proč si to myslíš? - zajímal se.

- Za prvé, věkový rozdíl. - začala jsem počítat - Když se na něho podívám, vidím, že je to chlap co chce vážný vztah. Počítá s ní v budoucnosti. Kdo ví, jestli nepřemýšlí už i o manželství a dětech. - začala jsem vysvětlovat - Potom také vidím Iris a nelžeme si, jde na ni poznat, že neví co od života chce. Jsem si jistá, že city, které k němu chová jsou skutečné a že ho má opravdu ráda. Ale není si jistá co vlastně chce a jestli se to všechno neděje moc rychle. - řekla jsem zamyšleně - Tak to vidím já. - podívala jsem se na něj a on s uznáním pokýval hlavou.

- Jak si k tomu došla, Sherlocku? - podivil se. Vybuchla jsem smíchy.

- Říkali mi, že bych se hodila na psychologa. Dokážu perfektně předpovědět něčí myšlenky a záměry. - snažila jsem se mu to vysvětlit - Dokážu zanalyzovat vše co řeknou. Okamžitě všechny prokouknu. Ráda vím na čem jsem a snažím se kontrolovat situaci. - přiznala jsem.

- Udělala jsi na mě dojem. - usmála jsem se na něj a mrkla.

- Nedokážu super-rychle běhat, ale nejsem špatný strategik a psycholog. - přiznala jsem - A to se někdy hodí mnohem více. - široce jsem se usmála.

****

Jelikož jsem včera večer přijela domů pozdě, tak jsem už neměla ani sílu a ani čas něco překládat. Tak vám to sem přidávám až dnes. Pokud to stihnu tak večer, ale velmi pozdě bych vám sem hodila ještě jeden díl. Takovou náhradu za dnešek a i asi zítřek. Zítra bohužel nová kapitola nevyjde, jelikož nebudu celý den doma. Ale v sobotu mě tu máte zpátky i s novým dílem. Mějte krásný zbytek dne.

xoxo Sanny♥