Too Fast | Barry Allen

Chapter Four.

- Co za dům.... - zamumlala jsem, když jsem uviděla dům Westův. Myslela jsem si, že to bude malý dům a místo toho toto. Milé překvapení.

- Uvnitř je to dost....klimatické. - asi mu chyběly ty správný slova. Zastavil auto před domem a podíval se na mě. - Mám jít s tebou dovnitř?

- Myslíš si, že máš na výběr? - odfrkla jsem - Nevlezu cizím lidem do jejich domu. - zakroutila jsem hlavou - Ani mě nehne. - zasmál se a pokýval hlavou - Ty si tam uvnitř někdy byl? - zamračila jsem se. Vzpomněl o tom jak to vypadá uvnitř a to znamená, že tam musel být.

- Asi rok zpátky jako Arrow.... - vysvětlil a já pokývala hlavou. Asi nic víc radši ani vědět nechci. - Jdeme? - pokývala jsem hlavou. Rychle jsem vyšla z auta, které si můj bratr půjčil od Johna. Oliver vzal moje kufry a společně jsme vyšli ke dveřím. Zazvonil na zvonek a dveře nám otevřela tmavovlasá dívka, která byla na první pohled o pár let starší než já.

- Olivere, ahoj. - usmála se na mého bratra a potom zaměřila svoji pozornost na mě - Emma, mám pravdu? - pokývala jsem hlavou - Moc ráda tě poznávám, jsem Iris. - vytáhla ke mně ruku, kterou jsem na chvíli stiskla.

- Také tě ráda poznávám. Děkuji, že u vás můžu prozatím bydlet. To pro mě opravdu moc znamená. - dívka jen mávla rukou.

- Prosim tě, to nic není. Přátelé Barryho jsou i mými přáteli. A teď prosím pojďte dovnitř, přece se nebudeme bavit tady na prahu dveří. - zasmála se.

- A kde je Barry? - můj bratr zadal stejnou otázku, na kterou jsem se chtěla zeptat. Díky Bohu za stejný tok myšlení. Dívka si povzdechla a pokrčila rameny.

- To bych také ráda věděla. - přiznala - Zavolal mi a jedině mě varoval, že přijde později. - přiznala - Nic víc nevím. - pokýval hlavou.

- To je jeho styl.- odfrkl si a jeho telefon začal bzučet, ale SMS to nebyla. Podíval se na mě a já už věděla, že se stalo něco špatného. - Já už musím...

- Rozumím. - přerušila jsem ho - Jeď. - ještě jednou mě rychle objal a podíval se na Iris.

- Odpusť, ale je to důležité. - omluvil se dívce, ale ta jedině zase máchla rukou.

- V klidu. - zasmála se - K ničemu tě nepotřebujeme, že? - podíval se na mě a já hned pokývala hlavou.

- Samozřejmě. - usmála jsem se k nové kamarádce. - Už běž, Ollie. - mrkla jsem na něho. Blonďák se jedině usmál a už tam nebyl.

- Vítej ve svém novém domě pro nejbližší čas. - usmála se a rozhodila ruce kolem sebe, aby mi to ukázala. - Doufám, že se ti tu bude líbit.

- Určitě. - zamumlala jsem a stále si všechno kolem prohlížela.

- Pojď. - podívala jsem se na ni. - Ukážu ti to tady a řeknu co a jak. Potom si určitě budeš chtít odpočinout po té cestě. - mrkla na mě.

- Holka, čteš mi myšlenky. - usmála se na ty slova a prošla skrz obývák.

- Tady je kuchyně. - rozhlédla jsem se rychle po místnosti a snažila se zapamatovat co nejvíce - Nestyď se a ber si co chceš a kdy chceš. Odteď je to taky tvůj dům. - chytila mě za zápěstí a táhla mě dál za sebou - Za těmihle dveřmi je koupelna, ale zřejmě více budeš požívat tu na patře. - uvedla. Rychle chytila jeden z mých kufrů a já vzala tu druhou. Společně jsme vešly do patra. Brunetka otevřela první dveře na pravo a vešla dovnitř. - A tohle je tvůj pokoj. - rozhlédla jsem se po místnosti.

Podlaha byla složena z černých panelů a stěny byly obarvené do šeda. Velká postel stála přímo u okna a povlečení na ní bylo černo-bíle.