Too Fast | Barry Allen

Chapter Two.

-Máš už všechno? - Thea mi skočila na moji postel a rozhlédla se po pokoji. Panoval tu velký nepořádek a já jsem stála uprostřed toho všeho a snažila jsem se sbalit do kufru nejpotřebnější věci. - Nemůžu uvěřit, že moje mladší sestra odjíždí na vysokou... - zamumlala a přitom ze mě nespouštěla oči. Od té doby, kdy jsme začali mít finanční problémy jsme museli prodat náš rodinný dům. Thea začala bydlet s Royem a já s Oliverem a Felicity. Usmála jsem se a přiblížila jsem se k posteli, abych si mohla lehnout vedle ní a přitulit ji.

-Ty a Ollie mi budete chybět. - zasténala jsem a více jsem se na sestru natiskla.

-Budeme tě často navštěvovat. - slíbila a já se usmála.

-No to doufám Theo, no to doufám. - zašeptala jsem.

-Takhle podle holek vypadá balení? - uslyšela jsem hlas bratra. Zvedla jsem hlavu a uviděla jsem Olivera a Roye opírající se o dveře.

Thea pouze ukázala prostředníček.

-Dej pokoj, Ollie. -zasmála se - Mám právo se rozloučit se svojí sestrou, která opouští město a začíná dospělý život. - předstírala, že utírá neexistující slzy a já ji praštila polštářem do obličeje.

-Opravdu mi budete chybět. -přiznala jsem dívajíc se přitom na bratra. Zasmál se a vešel dovnitř, aby na několik vteřin zůstal v objetí společně semnou a Theou.

Můj život nikdy nebyl ideální, ale vynahradilo mi to všechno skvělými sourozenci. Jiní mi to můžou jenom závidět.

-Jak sladké. - odfrkl si Roy. Dívka se zasmála a odtrhla se z našeho objetí, aby mohla přitulit svého přítele.

Thea a Roy si toho museli hodně prožít, aby konečně mohli být spolu. Je vidět, že je to pravá láska. Stejně jako u mého bratra a Felicity. Mají štěstí v lásce.

Ucítila jsem poplácání po zádech.

-Chystej se, mladá. - Oliver vstal z mé postele a rozhlédl se po pokoji - Za patnáct minut vyjíždíme. - oznámil mi a vyšel. To samé udělala Thea se svým přítelem.

Povzdechla jsem si a vzala jsem druhý kufr, abych sbalila zbytek nejpotřebnějších věcí. Kupodivu jsem to stihla velmi rychle. Spokojená jsem zapla zámek a postavila dva velké kufry různých velikostí na zem. A hotovo...

Zkousla jsem si spodní ret a ucítila jsem jak se mi do očí hrnou slzy. Strávila jsem v tomhle městě, v tomhle domě 19 let. Bude mi to tady chybět. I přes mnoho nedostatku je to můj dům.

Zhluboka jsem se nadechla, abych mohla ještě jednou pocítit vůni, která mě obklopovala. Ještě jednou jsem se rozhlédla po pokoji. Chtěla jsem si zapamatovat co nejvíce detailů.

-Neodjíždíš na vždy. - otočila jsem se ke dveřím, kde jsem uviděla Olivera opřeného o stěnu - Vždycky se sem budeš moct vrátit. - zasmál se a udělal krok směrem ke mně - Toto bude vždy tvůj domov. - nemohla jsem se udržet. Na mojí tváři se objevil široký úsměv a hned na to jsem skočila bratrovi do náruče, abych ho mohla pevně obejmout. Ucítila jsem jak mě objal kolem pasu.

-Děkuji za všechno, Ollie. - zašeptala jsem - Po smrti rodičů jsem měla už jenom tebe a Theu. Děkuji, že jsem se na tebe mohla vždy spolehnout. - poklepal mě po zádech a po té mě znova pevně obejmul.

-A vždycky se na mě budeš moct spolehnout. Zavolej kdykoli budeš potřebovat, ve dne v noci, jestli mě budeš potřebovat. - zamumlal a já jsem pocítila slzy v koutcích mých očích.

-Můžeš zavolat každému z nás. - uslyšela jsem známý hlas. Odstoupila jsem se od bratra a uviděla jsem usmívající Felicity, za kterou stáli Roy, Thea, Diggle a Laurel. Zasmála jsem se a skočila jsem na blondýnku. O vteřinu později jsem stála v objetí společně s Felicity a houpali jsme se z boku na bok.

-Budeš mi chybět, Emmo. -zašeptala a silně mě přitulila. Zasmála jsem se a víc jsem ji stiskla.

-Ty mě taky, Felicity. Neboj se, budu vás často navštěvovat. - Odstoupila jsem od blondýnki jenom proto, abych mohla přitulit Laurel.

-Taky tě budeme navštěvovat. - zamumlala - V Cental City jsou taky zločinci a Flash si s nimi všemi sám neporadí. - zasmála se a pohladila mě po zádech. Odstoupila jsem od dívky a podívala jsem na Johna.

-No pojď! - roztáhla jsem ruce, abych ho mohla obejmout. John se zasmál a silně mě přitulil.

-Budeš i chybě, mladá. Přijížděj tak často, jak jen budeš moct. - zamumlal - Jsi jediná osoba, která dokáže Olivera naštvat tak, jako nikdo jiný. - praskla jsem smíchy, ale přesto jsem věděla, že je to pravda. Jsem pro to jako stvořená...

-Vy se taky někdy ukažte. - Odstoupila jsem jsem od něj a podívala jsem se na Roye. - Ty mi taky budeš chybět. - přiznala jsem a podešla jsem blíže, abych ho mohla přitulit - Postarej se o mojí sestru. - zašeptala jsem mu do ucha tak, aby to nikdo jiný neslyšel.

-Budu, slibuju. - zamumlal a pohladil mě po zádech. - Udělej tam někdy nějaký bordel. - zaprosil - Stavíme se ať ho po tobě můžeme uklidit. - zažertoval. Nad jeho slovy jsem se zasmála.

-Počítej s tím. - mrkla jsem na něj a přistoupila jsem k sestře.

-Kdo by si pomyslel, že to budeš ty, kdo první opustí rodné město. - zasmála se. Pokrčila jsem rameny a přitulila jsem ji. Po pár delších chvílích jsem se od ní odtrhla a shlédla jsem každého v pokoji.

-Vím, že se budeme často vídat, ale přesto se mi za vámi bude strašně stýskat. - přiznala jsem a objala jsem si ramena.

-Ano, ano. My taky. - odfrkl si Ollie a vzal moje dva kufry - Čas jsou peníze. - zamumlal a s úsměvem opustil můj pokoj. Zasmála jsem se a pokroutila jsem hlavou.

-Tobě se bude stýskat nejvíc! - zakřičela jsem a běžela za nim. Ano... Mít staršího bratra je poklad...

***

xoxo Sanny