🌿Brother?🌿 we're going for him!

Si zlo

„Na co jste teda přišli?“ zeptala jsem se když jsem vešla do místnosti, kde byla porada.
„Potřebujeme tu holku co nás zradila,“ odpověděla Brenda a narovnala se. Svraštila jsem obočí a zkřížila si ruce na prsou.
„Jmenuje se Teresa,“ opravil ji Pánvička. Vytřeštila jsem oči a opřela se rukama o stůl.
„A co s ní?“ zeptám se a zvednu obočí.
„Pomože se nám dostat do ZLOSINu a řekne nám, kde je Minho,“ řekne Gally, kterého jsem si ani nevšimla.
„A co s ní pak uděláme?“ zeptám se.
„Nevím možeme ji zabít s ostatníma,“ řekne a zkříží si ruce na hrudi. Co že to pravé řekl?
„Děláš si že mě srandu? Ano možná nás zradila, ale to neznamená, že ji zabijeme!“ křikla jsem na něj.
„A co s ní chceš dělat?“ zeptal se a rozešel se ke mně.
„Bude s námi. Už nebude mít možnost něco vytvořit, když nebude mít materiál ani věci. Navíc Ava a Jason zemřou!“ řeknu a šťouchnu ho do hrudi.
„Nevím, kdo to je Janson a Ava, ale vím, že se jednoho krásného dne se probudíš a všichni budou mrtví!“
„Děláš si prdel?! To by nikdy neudělala!“ zakřičela jsem a hned na to se rozletěli dveře a v nich Thomas s Newtem.

Thomas něco začal ostatním vysvětlovat zatímco Newt došel ke mně.
„Co se stalo?“ zeptal se mě a podíval se mi do očí.
„Nic,“ odsekla jsem. Byla jsem naštvaná na Gallyho. Jak to ten frasnej grind mohl říct?!
„Co jsem ti udělal, že si tak hnusná?“ zeptal se a svraštil obočí. Takhle semnou ještě nemluvil.
„Nic se nestalo stačí?“ řekla jsem a bezdůvodně od něj ustoupila o dva kroky.
„Nemyslím si, co se stalo?!“ řekl už vážněji. Otočila jsem se, abych mu jasné vysvětlila, že se nechci bavit o tom co se stalo, ale pohledem jsem střelila na Thomase jak se na mě dívá.

Že si naštvaná na Gallyho neznamená, že musíš být naštvaná i na něj.

Promiň Thomasi.

Podívala jsem se na Newta a povzdechla si.
„Promiň, že jsem tak vyletěla. Jsem naštvaná na Gallyho,“ řekla jsem a podívala se na špičky mých bot.
„V pořádku. Všichni to máme teď těžký,“ řekl a vtáhl si mě do obětí.

„Musíme jít,“ řekl Thomas a chytl mě za rameno.
„Kam?“ zeptala jsem se a zvedla se z gauče na kterém jsem pomalu usínala.
„Musíme pro Teresu,“ řekl a rozešel se ke zbraním, které jsme si odložili.
„Co s ní pak uděláme?“ zeptala jsem se z obavami.
„Nevím, ale rozhodně ji nechci zabít,“ řekl a natáhl ke mně zbraň.
„Dobře,“ odpověděla jsem a vzala si ji od něj. Všichni jsme pak vyšli ven.

„Pánvička, Brenda, Jorge a Brooke tady zůstanou,“ řekl Newt a podíval se na Thomase.
„Jako fakt?“ zeptala jsem se a podívala se na něj.
„Nechci, aby si tam šla,“ řekl a vzal mi zbraň z ruky.
„Newte nejsem malá. Nemusíš se o mě bát,“ řekla jsem a zvedla obočí. Newtovi to chvíli trvalo, ale nakonec přikývl.
„Dobře,“ řekl a vrazil mi zbraň zpátky.
„Ztrácíme čas už musíme jít,“ řekl Thomas a všichni jsme se rozešli pryč.

Po nějaké chvíli jsme se oběvili opět na nádraží, ale tentokrát jsme nelezli kanálem ani po kolejích. Mám za úkol najít Teresu. Thomas mně po cestě informoval o pár věcech.
„Měla by tadyma každou chvíli projít,“ řekl mi Thomas a podal mi mikinu, kterou jsem si oblékla. Hodila jsem na sebe kapuci a rozešla se do davu lidí.

„Sakra!“ zamumlala jsem, když jsem Teresu nikde neviděla.

„Zbývá 15 minut do zákazu vycházení. Jděte prosím ukázněně domů a nevycházejte. Je to pro vaše bezpečí. Děkujeme za pochopení."

„Jasně, jasně už buď ticho.“ Najednou jsem se objevila před přechodem a v dálce uviděla povědomou tvář.
„Brooke?“ promluvila ona osoba a já rozeznala po chvíli tvář. Teresa. Hned se začala prodírat lidmi a hnala se ke mně. Podle plánu. Otočila jsem se a celkem svižným krokem šla do uličky, kde čekají ostatní.

„Brooke!“ křikla na mě z dálky. Už jsme šli chodbou, kde nebylo tolik lidí dokud jsem nezatočila tam, kde nebyl nikdo. Rychle jsem zatočila za jeden sloup. „Brooke?“ uslyšela jsem po chvíli za sebou. Vyšla jsem a sundala si kapuci. „Brooke,“ řekla opět moje jméno, když si mě všimla.
„Ahoj Tereso,“ pozdravila jsem ji a přistoupila blíž.
„Neměla by si tu být. Když tě chytnou můžou....“
„Já vím. Jen jsem tě chtěla vidět,“ skočila jsem ji do řeči.
„Lituješ toho co si nám provedla? Že si nás zradila?“ zeptala jsem se a přistoupila blíž. Znervózněla.
„Občas. Myslela jsem, že vynalezneme lék, ale... Udělala bych to znovu,“ řekla bez známek lítosti. Luskla jsem prsty a Teresa se zamračila. Najednou z póza sloupu vyšel Newt a přetáhl ji přes hlavu pytel. Ozval se jen tlumený křik.
„Klid!“ křikl Newt a s Thomasem ji vzali za ruky a táhli pryč. Stekla mi slza po tváři.

Otevřela jsem dveře a vytáhla židli a postavila ji před stůl. Newt s Thomasem ji posadili na židli. Teresa byla po celou dobu příliš ticho až jsem se bála. Odhodila jsem zbraň na sedačku a cestou ke stolu jsem Teresy stáhla pytel z hlavy.
„Gally?“ zeptala se hned co mohla vidět. Vypadala velmi překvapeně, protože ho naposledy viděla umírat a najednou ho vidí před sebou stát.
„Položíme ti otázky a ty nám odpovíš to co chceme vědět,“ řekl Gally a vzal do ruky další židli.
„Začneme snadno,“ řekl a sedl si před ní na židli. „, kde je Minho?“ zeptal se a podíval se na ni jak kdyby viděl přes ni.
Teresa furt tikala očima mezi mnou a Gallym.
„Snad si vážně nemyslíte, že...“
„Proč se díváš na ni? Dívej se na mě. Ona ti nepomůže ani nikdo jiný,“ skočil ji do řeči Gally.
„Víme, že Minho je v budově. Kde?“ zeptal se a zvedl obočí.
Teresa si povzdechla a přestala si hrát s koncem šátku, který měla kolem krku.
„S ostatními v izolaci. V podzemí 3,“ odpověděla a podívala se mu do očí, ale furt se jedním okem dívala na mě.
„Kolik jich tam je?“ zeptal se Newt.
„28,“ odpověděla Teresa a všichni jsme si vyměnili pohledy.
„To by měla být hračka,“ řekla jsem a podívala se na Newta ze kterého školo vidět, že nechce abych se zúčastnila celé akce.
„Ne, vy to nechápete. Celé patro je hlídané. Nemůžete tam bez otisku prstu,“ řekla a dala si vlas za ucho.
„A proto půjdeš s náma,“ řekl Thomas a svalil se na židli.
„No já nevím. Jak jsem předtím řekl. Nepotřebujeme ji stačí jen její prst,“ řekl a vytáhl s kapsy nůž.
„Gally brzdi! Už jsem ti řekla svoje a jestli řekneš ještě něco takového tak tě nakopnu tak, že si týden nesedneš!“ řekla jsem naštvaně. Zamnou se ozvalo jen menší uchechtnutí.
„Hlavně, že k Minhovi taká nebyla! Je to zlo!“ odpověděl Gally a mával při tom rukama.
„Ale tohle nepotřebujeme,“ řekl Thomas a vzal Gallymu nůž.
„To je jedno. Dělejte si semnou co chcete. Jsou tam senzory a přes dveře se prostě nedostanete,“ odpověděla Teresa.
„Máme informace. Majetek ZLOSINu. S tím nám taky pomožeš,“ řekl Thomas a dal jí do ruky nůž, který vzal Gallymu.
„Co po mně chcete?“ zeptala se znovu.
„Vyndat ty čipy,“ řekla jsem a vyslékla si mikinu.

Jako první šel Thomas. Něco si tam spolu povídali, ale neslyšela jsem je. Sedla jsem si na menší gaučík a čekala až přijdu na řadu. Po chvilce si toho všiml Newt.
„Co na ně tak zíráš?“ zeptal se mě a přisedl si. Jen jsem pokrčila rameny a promnula si zápěstí, kde jsem měla kousanec od rapla.
„Víš jak jsem řekl, že toho máme moc?“ zeptal se Newt a podíval se na mě. Jen jsem nejistě kývla.
„Bylo by lepší, kdyby jsme si dali pauzu,“ řekl Newt a moje srdce vynechalo úder.
„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se a zamračila se na něj.
„Prostě teď budem zas nějakou dobu jen kamarádi. Je toho moc a musíme teď zachránit i Minha,“ řekl a chytl mě za koleno.
„To ale neznamená, že jsem tě přestal mít rád. To si nemysly,“ řekl a pohladil mě po něm.
„Jasně,“ odpověděla jsem. Najednou se předemnou objevil Thomas.
„Může jeden z vás jít,“ řekl Thomas a opřel se o skříňku.
„Půjdu já,“ řekl Newt a zvedl se. Sledovala jsem jeho záda dokud si nesedl a Teresa mu nezačala vyndávat čip. Thomas zaujmul Newtovo místo a přehodil mi jeho ruku přes ramena.
„Co se stalo?“ zeptal se a tak začala naše konverzace.