🌿Brother?🌿 we're going for him!

Netahej ji do toho

Dostali jsme se zpátky k Lawrencovi a odložili si věci. Zatímco Thomas byl ve stresu a hledal jinou cestu do ZLOSINu já si šla odpočinout. Ležela jsem na posteli a přemýšlela. Do té budovy se vživotě nedostaneme. Gally říkal, že jsou všude kamery a skenery. Je to nedobytná pevnost.

„Nelži mi!" uslyšela jsem zpoza stěny Newtův hlas. Zmateně jsem se opřela o lokty. Když jsem trochu zpracovala co se stalo rychle jsem vyskočila z postele a vešla do menší místnosti, kde stali všichni kromě Newta.

„Kde je Newt?" zeptala jsem se a chytla se za menší skříňku, protože se mi zatočila hlava jak jsem rychle vyskočila z postele.
„Odešel," bylo jediné co jsem slyšela. Protočila jsem oči a vyšla ven.
„Newte?" zeptala jsem se do ticha. Když jsem se pořádně rozhlédla viděla jsem ho sedět na kraji budovy. Povzdechla jsem si a rozešla se k němu. Když jsem se k němu přiblížila otočil se a podíval se mi do očí. Sklonila jsem se a sedla si vedle něj.

„Promiň jestli si něco slyšela," řekl a podíval se do dálky. Nic jsem neodpověděla. Nějak jsem nevěděla, co mám říct nebo na co se zeptat. Nakonec to načal Newt větou, kterou jsem od něj nečekala. Ne teď.

„Určitě sis už dávno všimla, že kulhám," řekl a podíval se na mě. Mírně jsem zakývala hlavou na souhlas.
„Když jsem poprvé vyjel v kleci do placu byl jsem vyděšený. Nic jsem si nepamatoval. Nevěděl jsem jak se jmenuju ani kdo jsem. Byl jsem z toho tak nesfůj, že jsem jednoho brzkého rána šel do labyrintu. Sám," po téhle větě mně projel mráz po zádech.
„A co se dělo pak?" zeptala jsem se napjatě. Newt se jen uchechtl.
„Nic. Vrátil jsem se zpátky do placu a snažil se to vydržet. Můj nejlepší kamarád byl George. Byl to dobrý kluk. Alby mě pak zařadil s Minhem na běžce. Furt mi říkaly Baža, protože jsem si na jméno pořád nemohl vzpomenout. Jednoho dne jsem to už nevydržel a šel do labyrintu znovu. Protože jsem ho už trochu znal věděl jsem, kde je nejvyšší zeď a vylezl na ni," řekl a sklopil zrak. Já jsem si napětím kousala spodní ret.
„Co si udělal?" zeptala jsem se.
„Skočil jsem," řekl a ve mně hrklo. To nemohl udělat.
„V letu jsem se ale zasekl v břečťanu a zamotal si v něm nohu. Cuklo to semnou skoro u země. Minho mě pak našel a na placu mě ošetřili. Už jsem nemohl být běžec tak mě Alby nasadil na druhého ve velení. Po pár dnech jsem si na jméno konečně vzpoměl."

Newt dořekl svůj dlouhý proslov a podíval se na mě. Čuměla jsem jak tele na nový vrata a nevěděla jsem co si o tom mám myslet. On chtěl spáchat sebevraždu, protože si nemohl vzpomenout na jméno? Nebo to chápu blbě? Natáhla jsem se a objala ho kolem pasu.

„Promiň," omluvil se Newt.
„Za co?" zeptala jsem se a podívala se na něj.
„Za všechno co jsem udělal špatně," řekl a dal mi pusu na čelo.
„Tak to se taky omlouvám," řekla jsem a usmála se. Jedním okem jsem viděla, že zamnou někdo stojí.
„Myslím, že s tebou chce někdo mluvit," řekla jsem a stoupla si. Za sebou jsem uviděla Thomase. Usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila a šla za Brendou a ostatními.

Thomas

Chtěl jsem se jít Newtovi omluvit, ale do místnosti zrovna vešla Brooke.
„Kde je Newt?"
„Odešel," řekl Pánvička. Brooke jen protočila očima a vyšla ven.
„Půjdu nachvíli na vzduch," řekl jsem a odešel. Uviděl jsem Brooke s Newtem jak ji něco říká. Muselo to být velmi zajímavé, protože Brooke vypadala vážně překvapeně a Newt se i zasmál. Usmál jsem se a šel se projít a najít správnou řeč.

Chodil jsem ještě chvíli, ale na nic moc jsem nedošel. Chtěl jsem se vrátit zpátky, ale všiml jsem si, že se na mě Brooke dívá. Stoupla si a já se na ni usmál. Něco řekla Newtovi a pak se rozešla ke mně.
„Měl by sis s ním promluvit," řekla a vešla do budovy.
„Jasně," řekl jsem si a rozešel se pomalu za Newtem. Nevěděl jsem co mám říct, ale začal Newt.

„Promiň mi to co jsem řekl. Nejspíš to už nemůžu tajit," řekl a vytáhl si rukáv. Na celém jeho právem předloktí měl vystouplé žili. Byl nakažený.
„Proč si mi to neřekl?" zeptal jsem se a dřepl si k němu.
„Myslel jsem si, že to je jedno. Museli mě strčit do labyrintu z nějakýho důvodu. Možná, aby přišli na rozdíl mezi imunníma jako jsi ty a Brooke a mezi lidma jako já." Byl jsem zaskočený. Pomalu jsem nevěděl co říkat.
„Napravíme to. Zvládneš to a uzdravíš se," řekl jsem a doufal v to, že ho to trochu povzbudilo, protože tu šance na jeho uzdravení je. Jen zakroutil hlavou.

„Semnou si hlavu nedělej. Teď jde o Minha. Potřebuje nás. A jestli existuje nějaká šance zachránit ho a dostat pryč musíme to zkusit. Ať to stojí cokoli." Byl jsem překvapený z toho co řekl. Měl pravdu. Musíme ho zachránit ať to užijí cokoli.
„Souhlasím s tebou," řekl jsem a pokýval hlavou.
„Ale mám jen jednu podmínku," řekl a podíval se mi přímo do očí jakoby viděl přezemě což mě trochu vyděsilo.
„Jakou?" zeptal jsem se.
„Netahej do toho Brooke ať se děje cokoli," řekl a chytil mě za ruku. Nasucho jsem polkl. Brooke je jako já a vím, že to bude těžké, ale Newt je můj nejlepší přítel a teď mě o něco žádá.
„Dobře. Pokusím se to udělat tak, aby se toho co nejméně účastnila," řekl jsem a zmáčkl mu ruku.
„Děkuju ti Tommy," řekl a usmál se.

Další kapitola je venku! Moc se omlouvám za zpožděné kapitoly, ale neměla jsem moc času, ale teď když jsou ty prázdniny, tak mám více času na psaní. Mám to promyšlené tak doufám, že to vyjde tak jak chci. To s tou nohou je z poloviny pravda. Newt chtěl opravdu spáchat sebevraždu. Je to přeložené z vystřihlé scénky co měla ve filmu být. Doufám, že se vám kapitola líbí❤️