🌿Brother?🌿 we're going for him!

Vlak

„Tama půjdeme?" zeptal se Newt Gallyho, když odendal víko od nějakého kanálu. „Nezajímá tě spíš to, že cestu mají na základně a stejně ji nepoužívají?" drcla jsem do Newta. „Ani ne," odpověděl. „Hej budete se tu šťouchat jak malý dečka nebo půjdete?" zeptal se Thomas a podvedl obočí. „Promiň, můžeme jít," řekla jsem s úsměvem, ale i tak jsem do Newta drcla. Slezla jsem po žebříku do kanálu a pomalu šlápla do vody. „Tak to je hnus," zamumlala jsem.

„Sakra! To je odporný," řekl Thomas s Newtem naráz, když šlápli do šedé vody. „Pane bože podívejte se na Brooke, té to třeba vůbec nevadí," řekl Gally a mávl na ke mně rukou. „Doufám, že mi nenateče do bot jinak ti lezu na záda," řekla jsem vážně a ukázala na Newta. „Že to vždy schytám já," řekl a zasmál se. „Tož tebe si vybrala tak musíš nést následky," řekl Thomas a zasmál se. „Radši pojďte nebo mi z těch hlásek praskne hlava," řekl Gally a rozešel se. Svítili jsme si baterkama, abychom náhodou nezakopli nebo se neztratili. Šla jsem poslední a svítila si na pomalované zdi. Buď tuhle cestu používali dřív než ji Lawrenc nebo jak se jmenuje našel nebo nám lhali a chodí do města na tajno. Najednou se rozsvítilo. Rozhlédla jsem se kolem, ale zdi už dál byly čisté. „Pojďte," popohnal nás Gally, protože jsme se uprostřed cesty zastavili.

„Jak dlouho ještě půjdeme?" zeptala jsem se otráveně, protože mě už nebavilo se brouzdat v šedé vodě. „Zachvíli už nepůjdem ve vodě," odpověděl Gally a kývl směrem, kterým jsme šli. Jen jsem protočila očima a následovala ho. Uslyšela jsem za sebou nějaké pískání, ale nebyla jsem si jistá. Otočila jsem se do zadu, ale pokračovala jsem v cestě, protože jdeme stejně jen rovně. „Slyšíte to?" zeptala jsem se a podívala se zpátky do předu, ale moje čelo se střetlo s tím Newtovým. „Au!" vydali jsme ze sebe a oba se chytli za čelo. „Jste v pohodě?" zeptal se Thomas se smíchem. „Ano," odpověděla jsme a chytla Newta za rameno. „Promiň," omluvila jsem se mu a usmála se. „V pořádku," řekl s úsměvem. Líbla jsem ho na bolavé čelo a svraštila obočí. „Proč jsme vůbec zastavili?" zeptala jsem se a hned na to se mi dostavila odpověď. „Aha," řekla jsem, když Gally otevřel kovové dveře a vlezl do nich. „Běž první," řekl Newt a usmál se. S úsměvem jsem kývla a vlezla do dveří. Málem jsem hodila hubu, protože mi nikdo neřekl, že tam nejsou schody.

„Chceš počkat na vlak?" zeptal se Thomas, když jsem se narovnala a zorientovatovala se. Stály jsme na kolejích. „Půjdeme ještě kousek po kolejích a pak se objevíme ve městě," řekl Gally a ukázal směr. „Tak pojďme nechci, aby mě nějaký přejel," zavtipkoval Newt. Gally kývl a rozešel se. Zase jsem uslyšela to pískání. „Slyšíš to?" zeptala jsem se Newta vedle mě. „Co?" zeptal se a svraštil obočí. „Slyšíš to pískání?" zeptala jsem se znovu. „Nic neslyším. To bude jen představa, taky se mi to někdy stává," řekl a přitáhl si mě k sobě. Usmála jsem se a chytla ho za pas. Jeho ruka se objevila na mém rameni. Povídali jsme si takže jsem na pískání úplně zapomněla. Najednou mi přišlo, že se koleje nějak hýbají. Zastavila jsem se a pustila Newtův pas. „Brooke? Je vše v pohodě?" zeptal se Thomas před námi. Dřepla jsem si a chytla se kolejnice. „Neslyšíte pískání?" zeptal se Thomas. „Vlak," šeptla jsem neslyšitelně. „Cože?" zeptali se kluci naráz. „Vlak!" řekla jsem a rázem začly koleje cukat. „Jede vlak musíme si pohnout!" řekla jsem a všichni jsme se rozeběhly. Newt mě chytl za ruku a vytáhl mě před sebe takže jsem běžela před ním. Nabrala jsem na rychlosti a úplně zapomněla na jeho nohu. Najednou pískání natolik zesílilo, že jsem pomálu neslyšela vlastní dech. „Támhle!" ukázal Gally na dveře. Předběhla jsem ho a běžela ke dveřím. Do očí mi udeřilo ostré světlo. „Vlak!" zakřičel Gally. Přímo jsem skočila na žebřík, který vedl ke dveřím a chytila za kliku. „Newte!" rychle jsem se ohlédla a uviděla Newta jak klečí na kolejích a snaží se vstát. „Kurva!" řekla jsmem a slezla ze žebříku. Trochu jsem zapoměla na slovník. „Brooke!" zakřičel na mě Thomas, když jsem se rozběhla k Newtovi. To bych nebyla já abych nezakopla a nespadla. Bouchla jsem se do obočí o kolej. Nemohla jsem vstát. „Newte," řekla jsem neslyšitelně a snažila se vstát, ale ono to prostě nešlo. Kolem mě proběhl Gally a běžel k Newtovi. Někdo mě rychle zvedl a přitiskl na zeď. Pískání zesílilo a kluk vlaku také jakoby byl od nás pět metrů. Najednou jsem ucítila obrovský závan. Otočila jsem se k místu, kde byl před chvílí Newt. Právě tama projížděl vlak. „Newte!" zakřičela jsem do hluku vlaku. Musela jsem zavřít oči, protože mi do nich něco vletělo a nebylo to zrovna dvakrát příjemné. Hluk utichl a já mohla otevřít oči. Někdo mě poklepal na rameni a hned se rozběhl ke dvoum ležícím tělům na kolejích. Rychle jsem se od stěny odrazila a Thomase předběhla. „Newte!" padla jsem na kolena vedle něj. Najednou se Gally zvedl z Newta na kterém ležel. Newt párkrát zamrkal a pomalu si sedl. Vletěla jsem mu kolem krku a pevně ho objala. „Jsem v pořádku," řekl a pohladil mě po zádech. Se slzami v očích jsem se odtáhla a stoupla si. Chtěla jsem mu pomoct se zvednout, ale Gally mě předběhl. „Děkuju," poděkoval mu Newt a oprášil si kalhoty. „Děkuju," řekla jsem a objala Gallyho. „Eh... Není zač," řekl a mírně mě objal na zpět. „Měli bychom jít. Nerad bych potkal druhý," řekl Thomas a usmál se. Chytla jsem Newta za ruku a oba jsme se rozešli ke dveřím ven.