🌿Brother?🌿 we're going for him!

Domluva

„Jsi pořád stejně tvrdohlavá,“ řekl a udělal věc co nás všechny zaskočila.

Kluk si sundal masku a mně právě vypadla čelist z pantů.
„Ahoj Bažo,“ řekl.
„Gally?“ zeptal jsem se nevěřícně a přistoupila k němu. Nechápala jsem to. Viděli jsme ho umírat a teď tady před námi stojí.
„To snad ne,“ řekl někdo zamnou. Než se ten blbeček s křivým obočím nadál Thomas mě odstrčil až jsem spadla na zem a dál mu pěstí.
„Thomasi!“ vykřikla jsem a po čtyřech jsem k němu došla a snažila se ho zastavit.
„Thomasi počkej! Dost stačí!“ přiběhl k nám Newt.
„Prosimtě nech ho bejt!“ řekla jsem a svou rukou bránila Galliho obličej.
„Zabil Chucka,“ řekl Thomas.
„Ano, ale byl uštknutý a nevěděl co dělá!“ řekla jsem a zamračila se.
„Mě nezajímá jestli byl nebo nebyl uštknutý! Prostě ho zabil!“ zařval na mě a já se postavila.
„Kdybych to udělala já udělal  by si to samé, že?“ zeptala jsem se. Thomas mlčel a podíval se na Galliho.
„Thomasi nech ho,“ řekl Newt a pomohl mu se postavit. Gally se zvedl a promnul si čelist.

„Asi mi to patří,“ řekl a promnul si bradu.
„Tobě se chci omluvit,“ řekl a podíval se na mě.
„Mně?“ zeptala jsem se projistotu.
„Ano tobě. Chci se ti omluvit jaký jsem na tebe byl. Mrzí mě to,“ řekl a pokusil se o úsměv.
„Minulost neřeš. Hlavně ať taký nejsi teď,“ řekla jsem a ušklíbla se.
„Jak? Jak je to možný? Já-já to nechápu. Viděli jsme tě umřít,“ řekl Newt zmateně.
„Nechali jste mě umřít. Kdyby se nám nepovedlo vás najít už byste byly mrtví. Co tu kčertu děláte?“ zeptal se.
„ZLOSIN tu drží Minha a hledáme cestu dovnitř,“ řekla jsem a skřížila si ruce na prsou.
„S tím můžu pomoct. Pojďte zamnou,“ řekl a byl na odchodu, ale Thomas ho zastavil.
„S tebou nikam nejdu,“ řekl Thomas.
„Jak myslíš, ale můžu vás tam dostat,“ řekl. Všichni jsme se na sebe podívali.
„Já bych mu věřila,“ řekla jsem a přešla na jeho stranu.
„Tak pojďte,“ řekl Thomas a Gally nás vedl dlouhou uličkou ani nevím kam. Moc jsem neposlouchala co říká. Spíš jsem přemýšlela jak to bude mezi mnou a Thomasem. Asi s ním teď chvíli nebudu mluvit. Bude to tak lepší.

„Po labyrintu mě našla parta co šla do města. Došlo jim, že jsem imunní. Pomohli mi a přivedli sem k Lawrencovi. Vedou válku se ZLOSINem od doby co se zmocnil města. Ale ZLOSIN nemůže být za zdmi navěky. Jednou zaplatí za to co udělali,“ dořekl a zastavil se.
„Hele on nemívá moc hostů, takže nechte mluvit mě. Snažte se nezírat,“ řekl a znovu se rozešel. Nechápala jsem co řekl. Vešli jsme do nějakého domu a sešli schody. Stál tam muž otočený k nám zády a něco si mumlal.
„Gally, jsem rád, že ses vrátil. Jasper mi řekl co se stalo,“ řekl ten muž a ani se neotočil. „Byl to masakr, na ty jejich zbraně jsme krátký,“ řekl Gally a chytil se za výzbroj.
„Budou, ale šťourat do vosího hnízda tak dlouho dokud nedostají žihadlo. Kdo jsou ti lidé? Proč tu jsou?“ zeptal se a přivoněl si k růži.
„Chceme proniknout do ZLOSINu,“ řeknu a udělám krok vpřed.
„Gally řekl, že nás dostanete za zeď,“ řekla jsem a přešlápla.
„Gally by neměl dávat sliby, které nemůže splnit,“ řekl a otočil se k nám. Dostala jsem husí kůži, když jsem uviděla jeho tvář. Musel se spálit o oheň. Ruce měl popraskané, neměl nos a celkově vypadal jako rapl. Naštěstí nebyl.
„Ta zeď je jen půlka vašeho problému. Do ZLOSINu se nedostanete.“ Zamračila jsem se.
„Teď to snad půjde, ale bude u toho muset být Brooke a Thomas,“ řekl Gally a stoupl si vedle mě.
„Vážně? Víte co dělám?,“ zeptal se ten muž a přešel k nám. Zvedal se mi žaludek z pohledu na jeho tvář. Jen jsem zakroutila hlavou.
„Živým se obchodem,“ řekl a odtáhl se.
„A co to s tím má společného?“ zeptala jsem se a zvedla obočí.
„Nikdy zbytečně neriskuju. Proč bych ti měl věřit?“ zeptal se a zvedl bradu.
„Můžeme vám pomoct,“ řekl Thomas, který se nějak zjevil vedle mě.
„Jestli nás dostanete za ty zdi dám vám to co chcete,“ řekl Thomas a došel k němu blíž a tím mi zabránil výhledu.
„A co podle tebe chci?“
„Čas. Každou vteřinu.“
„Vážně to chci.“
„Mají něco co chceme oba.“
„Tři z vás můžou jít. Zbytek, ale zůstane semnou.“ Určitě půjdu já a Thomas.  To je jasné, ale kdo bude ten třetí? Newt to určitě nebude. Nemohu ho ztratit. To vážně ne.
„Platí?“
„Platí,“ řekl Thomas a přes rameno jsem viděla, že si s ním podal ruku. Já bych se ho nechytla.
„Gally vám ukáže cestu, ale teď si můžete odpočinout,“ řekl a ukázal k nějakým dveřím. Kývly jsme a šli ke dveřím. Thomas je rychle otevřel a před námi byly nějaké pytle a bedny. Umyvadlo a nějaké nepotřebné věci. Sedla jsem si ne jednu z beden daleko od ostatních. Obtéká jsem se o kolena a podívala se na mou ruku. Tohle mě trápí. Povytáhla jsem rukáv a podívala se na kousanec. Vyvalila jsem oči, když jsem uviděla, že místo kousance tam mám vystouplé jen dvě žilky a skoro nejdou vidět. Dala jsem si ruku před pusu a měla jsem co dělat, abych nezačala skákat a jásat, že jsem imunní.

Do místnosti vešel ten chlap ještě s nějakýma jeho bodyguardama co nesly krabice.
„Vemte si vše co budete potřebovat. Nemáme už moc času,“ řekl a my přešli ke krabicím. Další kapesní nože, pistole, pušky a tak dále. Vzala jsem si tentokrát jen obyčejnou pistoli. Kdo by se chtěl flákat s puškou.
„Co děláš ty nepůjdeš,“ řekl Newt a já zvedla obočí.
„No to teda půjdu to ty nepůjdeš,“ řekla jsem a falešně se usmála.
„Thomas a já půjdeme. Nechci riskovat, že tě ztratím,“ řekl a z jeho oči šel vidět smutek.
„Máme jít tři, takže půjdu já a Thomas a ještě někdo,“ řekla jsem a zastrčila si pistoli za opasek.
„A to budu já,“ řekl Newt a došel ke mně.
„Ne Newte je to ne-,“ přerušil mě polibkem a já se uvolnila.
„Dobře. Půjdeme tam spolu,“ řekla jsem a usmála se. Newt si mě vtáhl do obětí a čekali až budeme moct jít.