🌿Brother?🌿 we're going for him!

Nástupiště

Do očí mi vrazila záře. Gally vešel do místnosti a já hned za ním.
„Kde to jsme?" zeptala jsem se a rozhlédla se kolem. Bylo kolem nás hrozně moc lidí ve slušném čistém oblečení. Některé ženy měly šaty a nějaké svítící věcičky. Měly roušky a mně se vybavila vzpomínka.
„Jsme na nástupišti," odpověděl Gally a tím mě vytrhl z myšlenek.
„A kam máme přesně namířeno?" zeptala jsem se a vyběhla schody za Gallym.
„Moc otázek," odpověděl a já se jen zašklebyla.
„Co to-," nebyla jsem schopná slova. To město co jsme viděli z dálky bylo teď obří. Mrakodrapy se tyčily až k obloze jako by se jí chtěli dotknout. Všechno kolem nás svítilo a na světelných tabulích blikaly obrázky. Vlaky jezdily, ale najednou žádní lidé.
„Newte mně se to nelíbí," řekla jsem a zmáčkla mu ruku.
„Nejsi sama, ale zvládneme to," řekl a s úsměvem mi zmáčkl ruku zpět. Usmála jsem se.
„Tohle je hodně jiný než plac," řekl Newt, když se podíval do dálky.
Najednou se ozval rozhlas a nějaký ženský hlas.

„Zbývá 15 minut do zákazu vycházení. Jděte prosím ukázněně domů a nevycházejte. Je to pro vaše bezpečí. Děkujeme za pochopení." Rozhlas skončil a já si s Thomasem vyměnila pohledy.

„Měly bychom raději zmizet z ulic a pokuste se chovat jako byste tu už byly," řekl Gally a kývl hlavou na cestu kama půjdeme. Nechápavě jsem svraštila obočí, ale i tak jsem vyšla.
„Poběžte!" řekl Gally a všichni jsme se naráz rozběhli na druhou stranu chodníku.
„Pojď," pomohla jsem Newtovi a on se jen usmál.
„Jsi hodně starostlivá," řekl a pohladil mě po rameni.
„Pozor!" řekl Gally a přitiskl se na stěnu. Všichni jsme ho napodobili. Kolem nás přejelo bojové auto s kulometem na střeše.
„Tím bych nechtěla být prostřelená," řekla jsme a ušklíbla se.
„Zvíšili ostrahu a vsadím se, že s tím máte co dělat," řekl a zvedl obočí Gally.
„Měli bysme zmiznout," řekla jsem a Gally jen kývl na souhlas. Všichni jsme se rozběhli za ním.

„Tady nahoru!" řekl a zastavil se u zdi.
„Pojď," kývl na mě a já přikývla. Stoupla jsem mu na ruku a společně s Thomasem mě vytáhli. Vyškrábala jsem se na nohy a podala Newtovi ruku, který lezl jako druhý.
„Díky," řekl a já jen s úsměvem kývla. Než jsem se otočila Thomas už byl nahoře a Gally ještě lezl. S údivem jsem se podívala na Thomase. Jen odvrátil oči. Asi je na něj pořád naštvaný.
„Co tam tak stojíte? Pojďte," řekl a začal šplhat po pěkně dlouhém žebříku.
„Agh!" zahučela jsem otráveně.
„Běž první," řekl Newt s úsměvem.
„Od kdy si taky gentleman," zeptala jsem se se smíchem. Jen s úsměvem pokrčil rameny. Zakroutila jsem hlavou a začla lest po žebříku. V půlce mi došlo o co mu šlo. „Ty si chtěl, abych šla před tebou jen pro to, aby ses mi mohl dívat na zadek!" řekla jsem a zasmála se. Všichni 4 sme se začali smát.

Když jsme vyšplhaly nahoru málem jsem spadla na zem.
„Odkdy se nebojíš výšek?" zeptal se Newt. Vždy, když jsem někam lezla bylo mi špatně a motala se mi hlava. Teď už je to, ale vpořádku.
„Já ani nevím a už pojď nebo nám utečou," řekla jsem a rozešla se směrem kama šel Gally s Thomasem.
„Promeškaly jsme něco?" zeptal se Thomas a zakmital obočím.
„Frasáku!" řekla jsem a bouchla ho do ramene. Jen se zasmál.
„Budou ho držet tam," řekl Gally a ukázal na velkou budovu s nápisem Z.L.S.N.
Najednou se vedle mě složil dalekohled.
„Kdes to sehnal?" zeptala jsem se a uhla mu.
„Už tady byl," řekl a podíval se do něj. Hned co se odtáhl se do něj podíval Thomas. Chvíli s ním kýval, ale najednou přestal.
„Tak co vidíš?" zeptal se Newt.
„Ja vím jak dovnitř. Neříkal jsem, že to bude pěkný," řekl Gally a zavrtěl hlavou. Okamžitě jsem odstrčila Thomase a podívala se do dalekohledu. Stála tam a přebírala papíry. Teresa. Odtáhla jsem se od dalekohledu.
„Už bychom měli jít," řekl Gally a odešel. Hned za ním i Thomas s Newtem. Když jsem se znovu podívala už tam nebyla.
„Počkejte!" křikla jsem na kluky a běžela za nimi.