🌿Brother?🌿 we're going for him!

Menší výlet

„Máš všechno?“ šeptem jsem se zeptala Thomase.
„Asi ano,“ řekl a zavřel svůj batoh. Usmála jsem se na něj a oba jsme vyšli potichu z Thomasového pokoje. Šli jsme kolem spících dětí, Brendy a dalších. Dávala jsem si obří pozor, abych něco neshodila nebo o něco nezakopla. Nic se nestalo a to je rekord. Tentokrát jsme procházeli opačně a to z haly do garáže, abychom vzali i mapu, která zůstala na stole.
„Jdi napřed,“ řekl Thomas a já se vydala ke garáži. Šla jsem už normálně, protože mě nemá kdo teď slyšet.
„Kampak jdeš?“ zeptal se kluk, který už má dávno spát!
„Newte já..“ povzdychla jsem si.
„Newte?“ uslyšela jsem za sebou Thomase.
„Neblbněte. Já jdu taky,“ řekl a vzal Thomasovi batoh z ruky.
„I když bysme Minha našli není jisté jestli se vrátíme,“ řekl Thomas.
„Tak to budete potřebovat pomoct,“ řekl a otevřel dveře řidiče a tam se nějakým zázrakem objevil Pánvička. Zírala jsem jak tele na nový vrata.
„No tak pojďte,“ řekl a já si s úšklebkem šla sednout. Newt si sedl vedle mě a přitáhl si mě k sobě. Vyjeli jsme. Celou dobu mě hladil po vlasech a já mu pomalu usínala v objetí. Najednou jsme zastavili, ale já jsem v tu chvíli usnula.

„Brooke?“ pohladil mě po zádech Newt.
„Co?“ zeptala jsem se rozespale.
„Musíme probudit ostatní,“ řekl a já se začla rozkoukávat.
„Jo, jasně a co se včera stalo?“ zeptala jsem se a protřela si oči.
„Zastavili jsme, abychom se mohli vyspat,“ řekl a já s kývnutím vystoupila.
„Thomasi ty grinde, vzbuď se!“ řekla jsem a zatřepala s ním.
„Bože bolí mě za krkem,“ řekl a sáhl si na zátýlek.
„Řídím já,“ řekla jsem a obešla auto.
„Doufám, že se nevybouráme,“ řekl Thomas a zasmál se.
„Leda kdyby si řídil ty,“ řekla jsem a taky se zasmála. Pánvička si sedl dozadu za Newtem a hned jsme vyjeli.

„Kam teď?“ zeptala jsem se když jsme se blížili ke křižovatce.
„Pořád rovně,“ řekl když se podíval na mapu.
„Dóbře,“ řekla jsem a jela rovně. Projeli jsme kolem cedule s výstražnými znaky.
„Ta cedule mě znervóznila,“ řekla jsem a ušklíbla se.
„Nejsi sama,“ řekl Newt.

Jeli jsme ještě nějakou chvíli dokud se před námi neoběvila budova s dalšími znaky a nějaký tunel. Zastavila jsem a vystoupila.
Prohlédla jsem si budovu a potom tunel.
„Chcete projet tam tudy?“ zeptal se nás Newt.
„Nevím, začal to Thomas a já jsem jen společník,“ falešně jsem se usmála na Thomase. Jen zavrtěl hlavou a podíval se na mapu.
„Nechci malovat čerta na zeď, ale kdybych byl žrout, schoval bych se právě tam,“ dodal Newt.
„Nemáme asi moc na výběr,“ řekl Thomas.
„Sedím vepředu,“ řekl Newt a rozešel se k autu. Jen jsem se na něj ušklíbla.
„Tak jdeme,“ řekla jsem a zalezla do auta.
Zařadila jsem a šlápla pomalu na plyn.

V tunelu byla tma tak jsem zapla i světla.
„A je to tady,“ řekla jsem když byly před náma vraky aut, značky nějaké krabice a další věci.
„Jeď opatrně a pomalu,“ řekl Newt. Na povel jsem zpomalila a vyhýbala se autům, která nám stála v cestě.
„Ježiši,“ řekla jsem a šlápla na brzdu až to s náma cuklo. Před námi byl jeden rapl.
„Jen klid. Je jen jeden, takže hezky, pomalu ho obědeme a pojedeme dál,“ řekl Thomas. Vytáhli jsme okýnka nahoru a připoutali se. Když jsem chtěla šlápnout na plyn Thomas se něčeho lekl. Rychle jsem se otočila a uviděla dalšího rapla co nám bouchá do okna. Najednou se jich tu shromáždilo víc.
„Šlápni na to! Jeď!“ zařval Thomas jako malá holka. Zařadila jsem na 3 a šlápla na plyn. Jeden z raplů nám zůstal na čelním skle.
„Setřes ho Brooke!“
„Snažím se!“ řekla jsem, ale stále se nechtěl pustit. Zatočila jsem a rapl se chytil za zpětní zrcátko.
„Držte se!“ řekla jsem a čmrkla se o jiné auto a rapl se pustil.
„Pozor!“ řekl Thomas. Před námi byly bedny. Prudce jsem zatočila doprava a udělala smyk, ale omylem jsme se převrátily.