SeeDark |TWILIGHT|

7. kapitola

Přišla jsem s Esme do domu zrovna, když se Bella vyhoupla do náruče mladého vlkodlaka.

Nevěděla jsem, o co jde, neboť mě do svého plánu nezasvětili. Proto se nemohli divit, že jsem tázavě povytáhla obočí.

Edwardova družka je v náručí toho chlupatého psiska a on s tím nic nedělá. To se mi nelíbilo, ale koneckonců mi do toho nic nebylo.

,,Myslela jsem, že plán je chránit Isabellu."

,,To je náš plán," potvrdil Carlisle, který stál po levici Edwarda, stojícího vedle vlkodlaka s Bellou. Esme se držela za mnou a ostatní stáli na schodišti. Celé to tak podivně pozorovali, hlavně Alice.

,,Jacob odnese Bellu ke stanu v horách. Já tam přijdu oklikou sám. Je to kvůli bezpečnosti. Viktorie přes pach Jacoba neucítí ten Bellin," objasnil mi Edward ten úžasný plán.

,,Vážně si myslíte, že to bude mít nějaký účinek? Victorie je zkušená stopařka, James ji toho hodně naučil. Nenechá se zmást něčím tak primitivním a očekávatelným jako je tohle," založila jsem si ruce na hrudi a nesouhlasně zavrtěla hlavou.

,,Musíme v to doufat," pokrčil rameny Carlisle.

,,Ale, to je přece pěkná bl-,"

,,Dost, Kar," přerušil můj protest Jase. Zlostně jsem zavrčela a naklonila hlavu na stranu, podívala jsem se na Rose. Ta jen povytáhla obočí a povzdechla si. Takže obě víme, že to nemá cenu. Skvěle.

,,Fajn!"

,,Děkuju, Is," zašeptala mi do ucha Esme. Zmáčkla jsem její ruku a odešla za Jasem, který se otočil a šel zpátky do domu.

Šla jsem po schodech a cítila na svých zádech Bellin pohled. Chtěla jsem se otočit a popřát ji hodně štěstí, ale to nutkání jsem pohřbila hluboko do sebe. Přidala jsem do kroku a do domu jsem vstoupila těsně za Jasperem.

,,Jase?" nikdo se neozval ,,Notak, Jaspere. Nebuď na mě naštvaný, prosím," prosila jsem ho o to vždycky, když jsme se někdy nepohodli, a pokaždé jsem to myslela vážně.

,,Co chceš slyšet, Karisin?" najednou stál na schodech ,,Vypařila si se jako pára nad hrncem a nikdo nevěděl, kde si?"

,,To už používáš tyhle modernosti, Jasi?" zasmála jsem se.

,,S tímhle na mě nechoď," mračil se, ale já v jeho očích zahlédla strach s frustrací. Zvážněla jsem.

,,Víš, že ráda občas zmizím. Vždycky to tak bylo."

,,Já vím, ale když si skoro čtvrt dne nebyla k nalezení." prudce se nadechl ,,Dělal jsem si starosti."

,,Nemáš důvod se o mě bát."

,,Mám sakra velký důvod se o tebe bát, vlastně je jich hned několik. Všude kolem se potuluji desítky, možná stovky, novorozenců, nejspíš taky garda Volturiů a ... Kar, vždyť si moje sestřička, " provinile jsem sklopila pohled ,, A už několik let si svoji sílu skoro nepoužívala."

,,To není pr-"

,,Vím to, Kar. Od toho dne, kdy se to stalo, jsi už nikdy nepoužila víc než minimum svého daru." otevřela jsem pusu, abych mu oponovala ,,Neprotestuj. Jak by si se jim chtěla ubránit, když se bojíš používat svoji moc?"

,,Nebojím se. Použila jsem ji, zase."

,,Nadzvednutí Edwarda? To si udělala v bezpečí, mezi námi, Kar a nebylo to nic v porovnání s tím,co dokážeš. "

Tohle jsme nemysleli, Jaspere.

Ne, ale je to jedno.

Pravda, protože tamto nebylo o moc lepší.

,,Omlouvám se, ale jsem tady a v pořádku." poraženě jsem sklopila hlavu.

,,Kar? Jase?" uslyšela jsem volat Alice. A byl jediný důvod, proč nám tak přehlasitě oznamovala svůj příchod.

,,Můžeš jít dovnitř, Alice," řekla jsem tiše a odvrátila se od bratra. V ten samý moment už stála přede mnou.

,,Nechtěla jsem vás rušit, ale Carlisle se ptá jestli nechcete jít lovit. Na posílení před bitvou," na konci věty její hlas lehce ztichl. Dělalo jí to starosti.

,,To je v pořádku, už jsme si vše řekli. Já už musím jít. A řekněte Carlisleovi, že moc děkuji za pozvání, ale že stejně jako vždy musím odmítnout." otočila jsem se a vyšla jsem z domu.

Na zahradě stál zbytek Cullenů a o něčem se bavili. Tiše jsem kolem nich prošla do lesa a v duchu jim děkovala, že si mě nevšimli nebo to aspoň předstírali.