Láska během obléhání aneb Unesl jsem Molly, pánové!

A byl tu poslední obvyklý bradavický den. Čtvrtek znamenal pro mnoho z nich poslední normální den v Bradavicích, pro někoho pouhý poslední den školy, do které se za dva měsíce zase vrátí. Jenže ne všichni budou mít to štěstí. 

Takový byl případ Korneliuse Popletala, který letošním rokem složil, snad úspěšně, zkoušky OVCE. Těšil se, jak si svůj poslední den tady užije a projde všemi chodbami, které si pamatoval, navštíví každý koutek jeho milovaných Bradavic. 

Jenže jedinou větou se mu obrátil svět naruby. A jaká že to byla věta? Tuto větu pronesla profesorka McGonagallová asi pět minut po té, co ráno vyhlédla z okna. Tehdy zaklela slovem, které by ji za jejích mladých let stálo nejméně dvacet bodů. Za tu chvíli mezi tímto slovem a větou, která naprosto zásadně změnila chod Bradavic, si stihla kouzlem zesílit hlas, aby se rozléhal do každého koutu této školy.

Zmijozelskou společenskou místností se proto brzy rozlehl její hlas. "Až do odvolání nikdo nevyjde z pokojů, škola je v obležení. Nepanikařte," dodávala, čímž všechny vyděsila ještě víc. Nějací prváci poděšeně vyskočili z křesel a začali ječet cosi o smrti a Azkabanu, vyšší ročníky jen pozvedly obočí, neb už slyšeli o jisté skupině pobertů, kteří si z nich mohli takhle vystřelit.

"Hovoří profesorka McGonagallová, prosím, nepanikařte a až do odvolání neopouštějte své kolejní místnosti," opakovala momentálně ustanovená hlava tohoto blázince. "Nepanikařte," ozvalo se naposledy, než ztichla docela. 

"Všichni tu umřeme!" zaječela jakási dívka, které mohlo být tak třináct let. 

Kornelius pozvedl obočí. Stále se pokoušel udržet v jakémsi klidu, ale slova prozatímní ředitelky ho příliš neuklidnila. Nepanikařte. Vždy když se řeklo nepanikařte, znamenalo to, že je k panice skutečně dost dobrý důvod.

"Něco musí být venku! Něco se muselo stát," přihnala se k němu Eleanora Rosierová a posadila se na pohovku vedle něj. Hned na to pak vstala a přešla na druhou stranu, kde ovšem také neposeděla příliš dlouho.

"Slyšela jsi McGonagallku, nepanikař," pověděl jí lenivě Kornelius.

Nora se na něj prudce otočila a šlehla po něm pohledem. Pak mu vytrhla noviny z rukou a odhodila je někam ke krbu, kde jejich konec začal hořet. Popletal si povzdechl.

"Ty sis to ještě neuvědomil, že jo? Škola je v obležení, říkala to!" vyjekla Nora a posadila se proti němu na malý stolek, kde předtím ležely noviny. 

Kornelius si znovu povzdechl. "Já vím, ale co s tím můžeme dělat? Ven nevidíme a nesmíme opustit Zmijozel," pokrčil rameny a toužebně se zadíval na svoje noviny, co už dohořely do poloviny. Možná by se ještě něco dalo zachránit.

"S tímhle nepočítej, Korny! Já zjistím, o co jde, a ty mi v tom pomůžeš. Nebo jsi snad zapomněl na to, že mi to dlužíš?" zamračila se a zabodla prst do jeho hrudi. Kornelius se lehce odtáhl, ale Nora ho jen víc přitlačila k pohovce. "No?" protáhla.

A jelikož neměl náš drahý Popletal příliš na výběr, musel souhlasit s Nořiným slovem. Ve všem ji podpořit a pomoct jí dozvědět se pravdu. Ať už je to bude stát cokoliv. Kornelius se naposledy zadíval na odhodlanou Noru. Merline, ochraňuj mě, poprosil v duchu, když pochopil, že tohle pro ně nemůže dopadnout dobře.

***

"Pan Pastorek se opět překonal," pochválil chlapcův plán samotný Brumbál. Ať už vládl Bradavicícm kdokoliv, od teď to bude jenom Brumbál. 

Kingsley děkovně kývl. Byl rád, že může konečně říct, že něčím pomohl. Předtím Molly nevěřil, ale pak si postupně uvědomil, že je to její volba a že ani Weasley nebude tak špatný. Samozřejmě, je to Weasley, ale zrovna on rozhodně miloval Molly. Vždyť kdo by dělal něco takového bez lásky? A ona i láska během obléhání může být něčím výjimečná.