Láska během obléhání aneb Unesl jsem Molly, pánové!

Brumbál na střeše aneb Dolores má potíže

Úterní ráno vítalo přeživší ve svitu slunce a s jasnou oblohou. Den jako malovaný pro velkou událost. Samotné ráno ale nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco tak zásadního jako právě to, co se bude dít za pár hodin. 

Nebelvírské ložnice zely prázdnotou celou noc. Chlapci ze sedmých ročníků se ani neobtěžovali dostavit se aspoň k postelím. Dívky ze šestého ročníku zase dělaly společnost těmto chlapcům, takže ani ony netrávily svoji noc v poklidu a pořádku. 

Toho nádherného rána se probudila Molly snad jako první. Seděla pod stolem v kuchyni a mnula si hlavu tím, že se narazila o tvrdou desku stolu. Jak se vůbec dostala pod něj? To byla zatraceně složitá věc, ale Molly se brzy rozsvítilo, nejspíše tou ránou, a vzpomněla si, že se tam schovala společně s Ritou, když je kdosi hledal.

Kde vlastně byla ta zmijozelka? A není to jedno? Brk má přece Molly. Ach ano, už si vzpomíná, Rita odešla ještě v noci, prý, aby se nešpitalo o ní. Stejně na tom špitání má vždycky největší podíl, pomyslela si nebelvírská dívka kysele.

Na druhé straně hradu právě otevírala oči dívčina nejlepší kamarádka. Protáhla se a pak trochu zděšeně vypískla. Neležela totiž tak docela na své dece. Jistě, včerejší porada o plánu se malinko protáhla, proto to nakonec zakotvili v Pamětní síni, ale přece nic nepili a spát šli každý na svoji deku. Když se nepočítají ty nesčetné noční chvíle, kdy si nějací lidé společně potichu špitali, aby nevzbudili ostatní špitající páry.

Chlapec, který ještě před okamžikem ležel pod dívčinou hlavou, sebou malinko trhnul a rozevřel oči. Přivítáním do nového dne mu byl vyděšený pohled oříškových očí, ve kterých obvykle zářívaly hvězdy. Aspoň tak mu to připadalo.

"Co jsi to zase provedl?" zašeptala dívka zděšeně, čímž zkazila tak dokonalé ráno. 

Gideon si promnul krk, který musel celou noc ležet v podivném úhlu. A to hlavně kvůli dívce, co si z něj udělala polštářek na spinkání.  "Já? Snad kam sis lehla ty, ne?" znovu pohnul krkem, ale tiše sykl, když narazil na zatuhlý sval. 

Dorcas se lehce soucitně pousmála. Ano, možná se v noci omylem přisunula blíže, ale rozhodně nebyla sama. Ale během spánku se musela přemístit skoro o metr, což si doopravdy nepamatovala. Jedině, že by tomu tenhle chlapec pomohl.

"Ukaž," natáhla ruce a položila je chlapci zezadu na krk. Možná byste čekali romantickou masáž nebo něco hodno této dokonalé chvíle, ale dívka znenadání trhla rukama proti sobě, až kosti zapraskaly, a sundala ruce z Gideonova krku.

"A je to. Na famfrpálu se mi to stává pořád," dodala na vysvětlenou.

Gideon na zkoušku zatočil hlavou, skutečně to bylo lepší. Usmál se na dívku, o které by si nikdy nemyslel, že ji jednou potká jako první ranní osobu. 

"Stejně jako to, že máš tak studené ruce?" ušklíbl se, protože stále cítil její dotek na krku. 

Dorcas si promnula prsty. "A divíš se? Jsme v kamenném hradě, usnuli jsme na zemi a i když jsme očividně měli k dobru tělesné teplo, stále nenahradíš vyhřátou postel v naší ložnici."

"Když už o tom mluvíš, není čas vypadnout?" poukázal na pomalu se probouzející další členy odboje. Dorcas důležitě přikývla. 

"Jo, nechci být u toho, až se Hoochová probudí," sykla znepokojeně, když si všimla, že také nespí úplně sama.

"Zato Nathaniel bude nadšený," pronesl kousavě Gideon, až se Dorcas slabounce zasmála. 

"Neříkej dvakrát. A radši už pojď," vyzvala ho a nechala svoji deku kouzlem zmizet stejně jako Gideon vedle ní.