Láska během obléhání aneb Unesl jsem Molly, pánové!

Weasleyovi versus Prewettovi aneb Kdo vládne Bradavicím

To, že základem každého rána v Bradavicích, je skandál, jsem, tuším, už říkala. Jenže nyní se to nestávalo základem dobrého a výjimečného dne, ale základem dne jako byly všechny jiné. Jen úroveň skandálů se s postupem času trochu zvyšovala a nabírala podivné hodnoty. 

"Tohle jsi nedomyslela, Dorcas," vytkl jí Gideon, když všichni už v šest ráno popocházeli okolo Brumbálovy židle. 

Dorcas rozhodila rukama. "Jak jsem asi mohla vědět, že budeme potřebovat jít do Velké síně?" obhajovala se naštvaně.

"Mohla jsi zkusit přemýšlet," vytýkal jí, jako by to byl všechno jen její nápad. Dorcas si založila ruce na hrudi a s vražedným pohledem se na Gideona otočila. 

"A proč jsi něco neřekl ty? Mám pocit, že jsi v tu chvíli stál vedle mě a souhlasně jsi kýval hlavou. Nebo se snad pletu?"

Gideon viděl, že je poražen. Jednak Dorcasinými argumenty ale také přikyvováním od ostatních. "Jessie, ta vymyslela tuhle věž!" ukázal v obvinění na dívku, která se naježila jako vzteklá kočka. Založila si ruce v bok a vykročila bojovně kupředu.

"Ještě jednou řekneš něco takového a slibuju ti, že z té věže spadneš," ozval se lenivě hrozivým hlasem Alastor. Gideon se pod jeho pohledem lehounce otřásl. Dorcas se ušklíbla. Tady to má, hrdina.

"Děkuju, ale myslím, že se umím bránit sama," otočila se Jessie k Alastorovi, který zvedl ruce v obranném gestu. Jessie se pak raději zaměřila na Gideona a zabodla do něj pohled. "Jedno slovo a umlčím tě pěkně po našem," pohrozila mu.

Po této větě se ale naježila Dorcas, která si pod pojmem po našem představila snad všechny ženské zbraně. A ani jedna se jí moc nelíbila. Tohle mohla Gideonovi dělat jen ona, už odedávna. Včerejší rozhovor s Molly byl zapomenut a Dorcas si byla jistá, že mezi ní a Gideonem nic není. Jen se jí prostě nelíbila představa, že by Jessieiny boky, ruce nebo dokonce rty...

"Opovaž se," zahrozila jí Dorcas a počkala, až blondýna, co byla sice její kamarádka, ale momentálně snad ta největší konkurence, ustoupí. 

V tu chvíli si odkašlal Nathaniel. "Sice mě velice těší, že je přesně vidět, kdo má pro koho slabost, ale máme teď jiné problémy."

"Cože? Ne! To není pravda," spustily se pokřiky od Dorcas i Gideona, kteří potvrdili pravidlo, že potrefené husy kejhají nejvíc. 

Nathaniel jen protočil oči a ohlédl se na Rolandu, která bývala v těchto situacích na jeho straně. Ostatně se všemi ostatními. Nathanielova strana byla obsáhlá.

"Dost, co budeme teď dělat? Sovy nás nenajdou, jídlo tu nemáme. Co s tím, ptám se vás?" ozvala se Daisy. 

Molly si zamyšleně kousla ret, Dorcas zamyšleně vrhala pohledy mezi Gideonem a Jessie, ale stejně přemýšlela spíše nad ním než nad Velkou síní, Arthur přecházel kolem a Nathaniel a pokoušel dostat do zorného pole Rolandy. Ta se ho pokoušela ignorovat, tak radši hleděla na Brumbála, který se očividně královsky bavil. Gideon zase putoval pohledem po okolí, aby se ani jednou nepodíval na Dorcas. Stejně jeho pohled ale vždy zabloudil k této dokonalé nebelvírce, co na sobě hledala v jeho očích nedokonalost. Jenže si neuvědomovala to, že byla dokonalá. Alastor zase skenoval pohledem Jessie, která se kousala zevnitř do tváře, jak si zakazovala pod tím pohledem rudnout. Skutečně soustředěná skupinka.

"Nechci vám rušit velice smysluplnou debatu, ale bylo by vhodné dnes vidět Denního věštce," začala Rita, která celou dobu stála v pozadí a hleděla na krásné slunce, které vyšlo již před dlouhou dobou.