Láska během obléhání aneb Unesl jsem Molly, pánové!

Narozeniny aneb Dárek za všechny galeony

Ráno jako každé jiné. Slunce právě vycházelo nad vrcholky stromů Zapovězeného lesa a protože bylo léto, tak vycházelo příšerně brzy, takže ho opět všichni studenti prospali. O pár chvil později, lépe řečeno hodin, se ale dívčí ložnicí Nebelvíru ozvalo to, na co se Molly tak těšila.

"Vstávat a cvičit, děvčátka. Jedna z nás má dnes narozeniny, a to se musí oslavit pěkně po našem, takže šup šup z postelí. Máme krásný den, chce se mi zpívat jen! Hodně štěstí zdraví, Molly!" ječela Dorcas a poskakovala po pokoji.

Asi deset vteřin po tom, co začala vydávat příšerné skřeky, ji trefily dva polštáře. 

"Ještě jednou a hodím po tobě něco jiného," varovala ji rozespale Jessie, jedna ze čtyř obyvatelek tohoto pokoje. 

"A já tě prohodím oknem," pohrozila jí Daisy, čistě náhodou dvojče Jessie. 

"Nic si z toho nedělej, zpíváš sice strašně, ale mě to těší," lezla z postele ta, kvůli které to vlastně všechno začalo. 

A proč vlastně byla všechna děvčata skoro v poledne stále v postelích? Mělo to vlastně jediný rozumný důvod. Byla totiž sobota a sobota, jak víme, je jen menší neděle, která už podle názvu musí být líná, když se během ní nedělá. Teorie o tom, že pátek je jen menší sobota, raději vynecháme, i když Dorcas by s tímhle uvědoměním jistě došla až před Starostolec.

"Fakt?" rozzářila se Dorcas a objala Molly, která to nečekala, takže s hlasitou ránou přepadla na postel. Povedlo se jí při tom shodit vázičku, která se roztříštila o podlahu. 

"A dost! Vypadněte! Obě," zvedla se z postele Jessie a nekompromisně Molly i s Dorcas vyhodila ven. Ještě pro jistotu zamkla zevnitř, aby ani hůlka nedokázala zázraky. Vlastně se ani nemusela tolik snažit, protože obě dívky měly hůlky uvnitř. Stejně jako mnoho jiných věcí. 

Molly teď děkovala všem Merlinům nahoře, že se oblékla, než vylezla z postele. Dorcas už takové štěstí neměla. Stála tam jen v letním spacím úboru uprostřed chodby a tak nějak netušila, co dělat. Moc jí nepomohlo ani to, že ji Molly vtáhla do společenky. 

Dorcas ale nebyla jedna z těch, co se za své tělo stydí. Navíc neměla za co, když jí červené tílko obepínalo tak, jak mělo. Vlastně vypadala mnohem lépe, než by se dokázala upravit, ona někdy ta přírodní krása není k zahození.

"Když už jsem byla tak krutě přerušena, můžu to dopovědět teď," začala znovu mluvit, když se postavila vedle Molly. Ta se na ni tázavě zadívala. 

"Takže začnu tím, že je to s tebou někdy těžké," promluvila opět Dorcas a Molly si povzdechla. Její kamarádka měla dnes prostě pořádnou vyřídilku a to hned tak někdo nezvládl zarazit.

Dnes se to ale někomu povedlo. Molly svého bratra obdivovala už dávno, ale dnes skutečně pochopila význam slova nebelvírská odvaha nebo hrdinství. Postavit se Dorcas uprostřed hovoru se totiž rovnalo sebevraždě. Jenže Gideon byl přesně ten typ pro misi, z níž se nemusel vrátit.

"Co si myslíš, že tu takhle děláš?" zasyčel na dívku, co stále mluvila a popadl ji za loket. Molly se nestačila ani rozkoukat a Dorcas byla v tahu i s Gideonem. Mladý Prewett ji totiž odtáhl do svého pokoje, který obýval s Weasleym a Nathanielem. Oba dva už naštěstí byli pryč.

"Spíš co děláš ty?" vytrhla se mu konečně Dorcas. 

"Zachraňuju tě před tím, co nedokážeš pochopit," odsekl jí. Dorcas pozvedla obočí. 

"A před čím přesně?" ušklíbla se na svého nového kamaráda. Oni dva vlastně kamarády nikdy nebyli.

"Před tvojí nezodpovědností. Víš, kdo všechno tě mohl vidět?" zhrozil se Gideon.