Láska během obléhání aneb Unesl jsem Molly, pánové!

Komplikace aneb I ty, Kingsley?

To ráno se ve Velké síni nedělo nic zvláštního. Studenti pojídali své snídaně a vesele se u toho bavili. Sem tam si někdo vyměnil jistý kousek pergamenu, který byl předmětem většiny rozhovorů. 

Obvyklé ráno by Rita nakráčela do síně jako největší královna. Lidé by měli uctívat zem, po které chodí. Měli by líbat její nohy, protože má nade všemi takovou moc. Stačila by malá korunka na dokonale blond vlasy, které snad nikdy nebyly rozcuchané, a Rita by se mohla vydávat za královnu Bradavic.

Jenže dnes nebylo obvyklé ráno. A jako každé neobvyklé ráno, tak i dnes se Rita skoro plazila při zdi. Stávalo se to tak jednou za rok, když napsala něco, co bylo skutečně přes čáru. Jenže včera dohnala svoji schopnost na novou úroveň. A nějak ani nechtěla vidět ty následky.

Velkou síní začaly šumět hlasy i křídla sov. Bylo to tady. Rita se otočila k odchodu, ale zadržel ji pevný stisk její nejlepší kamarádky. 

"Nikam nejdeš, tady zůstaneš. Zasloužíš si to," nařídila jí Rolanda a silou ji přitlačila doprostřed zmijozelského stolu, aby na ni bylo pěkně vidět.

"To tě naučí psát takové články," usmívala se pro sebe dívka, která žila výhradně pro famfrpál. 

"Vážně musím?" zakňučela Rita. 

Rolanda se na ni nesmlouvavě podívala. "Co sis nadrobila, to si také sněz. A to, že sis nadrobila víc, než jak velký máš žaludek, není moje věc. Podívej se támhle na Diggoryho. Hádej, co čte," ušklíbla se zle Rolanda.

Rita zbledla. Diggory ne! "Ne, já nechci, aby to udělal," začala vrtět hlavou Rita. Tohle bylo moc už i na ni. Rolanda se jen ušklíbla. 

"No, jen se dívej," otočila jí hlavu k Diggorymu, co se zrovna zvedal a nesl Denního věštce k profesorskému stolu.

"Ne, ne, Křiklanovi ne!" začala protestovat Rita a zvedala se z místa. Rolanda ji ale přitlačila zpět. 

"Jen seď. Křiklan už to jistě četl v oběžníku. Neuškodí mu přečíst to znovu," ujistila ji. 

Rita se pokoušela přemoci pálení v očích. "Jenže já měla verze dvě," vypadlo z ní.

Rolanda se zarazila uprostřed pohybu s vidličkou na půli cesty k ústům. Za hlasitého cinkotu jí vypadla z ruky. 

"Cože jsi měla!" zaječela Rolanda ve stejnou chvíli jako se od nebelvírského stolu ozval Arthur. 

"Tohle si vyprošuji!" křičel. Pak prásk Denním věštcem o stůl, až se rozdrnčely skleničky.

"Co jsi tam napsala, Rito?" začala se ptát vyděšená Rolanda. Rita zavrtěla hlavou. 

"Co to bylo!" vřískla Rolanda. 

Rita se ještě o kousek přikrčila. "Tak trochu jsem si vzpomněla na jednu jeho příhodu ze čtvrtého ročníku, jestli víš, o kterou šlo," naznačila to trochu nejistě Rita.

Rolanda zbledla. "Rito, ty seš ale vážně kráva!" vyhrkla, načež se zvedla od stolu a vyběhla z Velké síně. 

Celou tuhle scénu sledovala Dorcas, která měla jediné štěstí, a to, že Molly stále spala. Dívka opatrně popadla Denní věštec a rozevřela ho na správné straně. Nehody a přešlapy Arthura Weasleyho, hlásal článek, do kterého se Dorcas s vervou pustila.

Po jeho dočtení práskla novinami o stůl stejně jako Arthur před pár minutami. Pokud tohle Rita přežije, pak je skutečně nesmrtelná!

***