🌿Brother?🌿 we're going for him!

Špatný vagón

„Brooke už jdeš?" zavolal na mě Thomas.
„Ale jo!" ohlásila jsem a vyběhla z budovy. Před ní čekal Vince a Thomas.
„Kolik máme času?" zeptala jsem se a upravila si kožený postroj na hrudi.
„Máme půl hodiny a to tvoje připravování je taky hrozné," řekl Thomas a zasmál se.
„Frasáku," řekla jsem a strčila ho do ramene.
„Nasedat!" zavelil Vince a všichni jsme sedli do auta. Jaký je náš plán? Snadný, ale plánovali jsme ho půl roku. Museli jsme si zjistit potřebné informace o tom kam je převezou a taky čím, ale nejhlavnější je čas. Prý byly držení v nějakém táboře a až teď se budou převážet na různé testy a tak dále. Dnes je ten den kdy Minha a další děti získáme zpátky.
Jeli jsme rozpadlím městem ,ale když jsme se dostali na dálnici vyjeli jsme z ní a jeli po trávě. Nejeli jsme ani moc dlouho a už se ozvalo troubení vlaku. Právě v čas.
„Brendo zaměstnejte je už se blížíme," řekl Thomas do vysílačky, když jsme se obevili u kolejí na kterých jel vlak na který jsme čekaly ten dlouhý půl rok.

„Musíme se dostat za vlak!" křikla jsem přes hluk vlaku. Vince vjel na koleje a zrychlil.
„To je šílený, Brooke!" odpověděl Vince.
Já vím je to šílený, ale jinak to už nejde.
„Brooke, teď!" řekl Thomas a odpoutal se. Taky jsem se odpoutala a vylezla na střechu auta.
„Na!" řekla jsem a podala jsem mu lano s hákem. Thomas ho vzal a zahákl ho za vlak.
„Vinci, pojďte!" řekla jsem a skočila za Thomasem.
„Běž napřed!" řekl Thomas a já tak udělala. Vylezla jsem po žebříku a pomalu se postavila. Běžela jsem ke konci vagónu, ale než jsem skočila uslyšela jsem za sebou zvuk Bergu. Když jsem se otočila jeden za námi letěl. Stratila jsem rovnováhu a spadla. Kutálela jsem se jak sud, ale naštěstí jsem se chytla menšího zábradlí.
„Sakra!" zaklela jsem.
Najednou z Bergu začali střílet bomby, které mířili na auto ve kterém seděla Brenda s Jorgem. Najednou se otočili a mířili jiným směrem, aby setřásli Berg. Ano i tohle bylo v plánu. Věděli jsme ,že se ten Berg objeví, ale né tak rychle.

„Brooke!" řekl Thomas a pomohl mi vstát.
„Díky," řekla jsem a jak tři prasátka jsme za sebou skákali po vagónech. Z dálky jsem viděla, že po vagónech nejdeme sami. Vojáci. Vince najednou skočil mezi dva vagóny.
„Musí to být rychlé!" řekla jsem a vytáhla pistol.
Vince se začal hrabat v tašce, kterou mu hodil Thomas. Byla tam malá výbušnina, která má oddělit vagóny a my získali čas je dostat odsut. Skočila jsem na další vagón a začala střílet po vojácích. Thomas se přidal taky.
„Hotovo! Vraťte se zpátky!" řekl Vince. Otočila jsem se a zkočila na vagón za námi. Chytla jsem malého zábradlí a čekala až výbušnina vybouchne. Zachvilku se ozvala rána a vagón sebou cukl. Odpojili jsme se od vlaku. Když jsme začali zpomalovat zkočila jsem z vagónu dolů za Thomasem. Thomas zapískal a v dálce za jedním kamenem se objevil Newt a ještě nějací dva kluci. Mávla jsem na ně, že už mohou vyjít. Newt se rozběhl i s ostatními kluky k nám. Mají za úkol oddělit kola od vagónu.

„A sakra," řekla jsem a podívala se do dálky. Vlak se zastavil a z něj vyšli vojáci.
„Pojď," popohnal mě Thomas. Další věc co jsme museli udělat je přivázat vagón lanama tak, aby ho Berg zvedl. Ten mají na starosti Brenda s Jorgem a Pánvičkou.
„Jak to jde Newte?" zaptal se Thomas.
„Neruš mě," odpověděl a dál pokračoval ve své práci. Dostala jsem totální výtlem. Thomas po mně hodil vražedný pohled, ale stále jsem se nepřestala smát. Najednou po nás začali střílet. Utáhla jsem lano a začala jim tuhle laskavost oplácet. Musela jsem si lehnout jinak by mě mohli střelit. Najednou si vedle mě lehl Newt.
„Ahoj krásko," řekl a s úsměvem si vytáhl svojí pistol. Zapoměla jsem vám říct, že za těch 6 měsíců jsme si řekli, že se oba máme rádi víc než jako kamarádi a tak jsme spolu začli jakože chodit.
„Ahoj krasavče," řekla jsem se smíchem. Jak to asi musí vypadat z pohledu toho vojáka. Mají za úkol nás zavést do ZLOSINu a mi se tady smějeme a střílíme po nich.
„Kde je ten Berg? Je jich na nás moc," zeptala jsem se. Brenda a Jorge už tu měli být. Hned na to se nad námi zastavil Berg. Ten se najednou otevřel a z něj se spustil hák. Zatím co já jsem střílela po vojácích, Newt se zvedl a pomohl Thomasovi zaháknout lana za hák.
„Leťte!" zakřičel Thomas a vagón se pomálu začal zvedat. Stoupla jsem si a rozhlídla se.
„Jo!" radovali jsme se když jsme vyletěli do dostatečné výšky, kde nás už nemohli sestřelit. Usmívala jsem se od ucha k uchu.

Sedla jsem si a chytla se zábradlí, abych náhodou nespadla.
„A je to," řekl Thomas, který si právě sedl vedle mě.
„Jo, máme ho," řekla jsem a usmála se. Thomas mi dal ruku okolo ramen a přitáhl si mě k sobě blíž.
„Už bude líp," řekl a usmál se.
„A co ti druzí?" zeptala jsem se.
„Ty nějak taky dostaneme zpátky." Doufám. Taky jsem vám neřekla kam jedeme, že? Pravá ruka měla namířeno do přístavu a mělo se odjíždět za úsvitu už před tím půl rokem. No, jeli jsme jen my a hledali způsob jak je dostat zpátky. Budeme tam do té doby dokud se neopraví loď se, kterou by jsme se dostali tam kde nás ZLOSIN už nenajde.

„Přistáváme!“ zavolala na nás Brenda z Bergu. Znovu jsem se chytla zábradlí a čekala až přistaneme. Seskočila jsem z vagónu a čekala až kluci rozmotají lana a Berg odletí. Netrpělivě jsem čekala na to až otevřou ten vagón a já se po těch dlouhých měsících uvidím s tím ošklivým Čónem.
Nějaký kluk došel ke dveřím vagónu a začal je otevírat. Dveře rázem povolili a otevřeli se. Jako první vletěl do vagónu Thomas a hned za ním já s Newtem. Thomas se zastavil u Sonyi a u Arise. Já jsem hledala Minha. Neviděla jsem ho. Jako blbá jsem projížděla sedačky po jednom, ale neviděla jsem ho.
„Není tu,“ řekla jsem a podívala se na kluky. Ti se ještě jednou rozhlédli po vagóně. Vážně tu nebyl. Vyběhla jsem z vagónu a šla k sobě do pokoje.
„Sakra! Sakra! Sakra!“ nadávala jsem a chytla se za čelo. Chodila jsem po pokoji jak psychicky narušený člověk.
„Půl roku! Půl roku to plánujeme a stejně vezmeme blbý vagón!“ poslední čtyři slova řeknu důrazně a nahlas. Když jsem se trochu uklidnila rozhodla jsem se projít. Sundám si bundu a nechám si jen volné šedé triko. Vyjdu ven  a procházím se kolem spokojených dětí. Musela jsem se usmát. Šla jsem garáží a měla naplánované jít do místnosti, kde se plánoval celý únos.
„Brooke?“ Teď jsem se lekla natolik, že jsem málem proletěla stropem a do toho chytla infarkt.
„Pane bože, Newte nech mě teď vydýchat,“ řekla jsem a chytla se za srdce.
„Si vpořádku?“ zeptal se se smíchem a vtáhl si mě do obětí.
„Teď už jo,“ řekla jsem s úsměvem.
„Jen jsem ti chtěl říct, že začíná porada tak jestli tam chceš jít,“ řekl a odtáhl se.
„Při poradách nesmím chybět,“ dala jsem mu rychlou pusu a šla do místnosti, kde se konají všechny porady. Stouply jsme si kolem stolu a čekali až přijde Thomas, který rozhodl, že bude porada. Netrvalo to moc dlouho a Thomas k nám doběhl i s nějakým kusem papíru.

„Co je to?“ zeptala jsem se. Thomas se postavil ke stolu a položil na něj papír. Byla to mapa na kterou jsme malovali z kama kam ten vlak pojede.
„Tady je to město a jestli tam drží Minha a ostatní musíme se tam dostat,“ řekl Thomas a ukazoval červeně zakroužkované místo.
„Hele, ale jak se tam chceš dostat?“ zeptala jsem se a svraštila obočí.
„To taky nevím ale-,“ v mluvení ho přerušil Vince.
„Máme tu hodně dětí a nehodlám je ztratit k vůli jednomu. Stejně ani nevíme co tam je,“ řekl a rozhodil rukama.
„Je tam hlavní základna ZLOSINu. Tam se nedostaneme ani za nic,“ řekla jsem a zakroutila hlavou.
„Je to město a ZLOSIN je někde veprostřed. Musíme to proskoumat a nějak zjistit jak se dostat dovnitř. Stačí nám na to týden,“ řekl Thomas a přeskakoval očima mezi mnou a Vincem.
„Sem nám to trvalo 6 měsíců! Měli jsme spolehlivé informace a ta loď by mohla být do pár dnů na vodě. Až-.“
„Dost!“ přerušila jsem Vince a zamračila se.
„Všechny informace se dají nějak zjistit. Představ si, že by tam byl někdo na Kom ti záleží. Například Mary. Nechal by si ji tam čekat než ty děti převezeš do bezpečí? Dělají jim další testy. Všem. Ty testy jsou bolestivé a náročné a protože se lék teprve zkoumá tak se jim to dělá víckrát. Ty děti trpí!“ při mém monologů jsem se rozbrečela.
„Mary tu už není,“ zakroutil hlavou Vince.
„Ale kdyby byla,“ řekla jsem a setřela si slzy, „tak by si ji chtěl dostat zpátky jako my Minha,“ řekla jsem a podívala se za sebe, protože jsem slyšela kroky.
„Je to už pár let, ale byl jsem tam. Poslední město. Tak mu říká ZLOSIN. Byla to jejich hlavní základna. Jestli to město ještě stojí, určitě byste tam nechtěli být,“ řekl Jorge a ukázal na červeně zakroužkované místo.
„Když jsem se vrhl do takovéhle věci minule, přišel jsem o všechno. Nehodlám, aby se to opakovalo,“ řekl Vince a v místnosti nastalo ticho.
„Slyšíte to?“ zeptal se Thomas. Zaposlouchala jsem se.
„Berg!“ řekla jsem a všichni jsme se rozběhli k vypinačům kromě Vince a Thomase. Ti běželi ven. Jorge to za nás udělal tak, že vipl pojistky. Šla jsem k velkým dveřím a opřela se o futra. Dívala jsem se na Thomase a Vince. Něco si tam povídali. Vince ho pak poklepal na rameni a vydal se mým směrem. Mírně jsem se na něj usmála a rozešla se za Thomasem.
„Dostaneme ho zpátky,“ řekla jsem a položila mu ruku na rameno.
„Budeme potřebovat pomoc,“ řekl a podíval se na mě.
„Řekl si jen prozkoumat.“
„Tak jen my dva?“
„Jen my dva,“ odpověděla jsem s úsměvem.