Princezna Celenia ✅

25. | Už ani krok!

„Pomůže mi pochopit kouzlo, kterým ji má dcera bláhově spoutala," pravil ten hlas, který nyní pomalým krokem došel k Beloně. Jakmile Celene spatřila jeho vrásčitou tvář, krev jí ztuhla v žilách. Stačil jediný pohled do těch lstivých očí, aby pochopila, že ta pravá muka teprve přijdou.

Moc dobře věděla, s kým měla tu čest. Jeho jméno dokázalo rozechvět i toho nejstatečnějšího válečníka. Vuqor. Padlý mág vládnoucí děsivou mocí zániku, otec tetičky Rosity a také zrádce, který zaprodal svůj svět vyhnané bohyni. Byl tím, kdo Exculen přivedl zpět a kdo se zoufale snažil jí vrátit její fyzickou podobu, aby se v plné síle mohla vrátit a podmanit si vše živé.

Prohlédla si jeho zelený hábit, dodávající vytáhlé postavě eleganci. Útlými prsty si zastrčil zrzavý pramen vlasů za ucho, načež roztáhl rty do úsměvu, který nevěstil nic dobrého.

„Výborný nápad," úlisně se zavrněla Belona, „Jakmile budeme vědět, jak to naše malá mágyně provedla, použijeme její vlastní kouzlo proti ní." Žena se zamračila. Uvolnila sevření větru, které drželo Celene nad zemí.

Princezna nestačila ani vykřiknout a náraz s ní otřásl, když se potkala s betonovým povrchem. Zaúpěla. Levou ruku musela mít zlomenou stejně tak i žebra. Ztěžka oddechovala a zírala na dvojici před sebou. Přemýšlela, co všechno s ní mág provede a zda jeho zkoumání vůbec přežije.

„Připravím vše potřebné, pak pro ni pošlu," pravil mág odměřeně, „V tomhle stavu nám stejně nikam neuteče." Jako by si snad celou tuhle situaci užíval, skrčil se do podřepu k ležící Celene, která na něj obrátila pohled plný bolesti. „Ani nevíš, jak moc si tohle užívám, dítě. A užiju si to ještě víc, až pro tebe maminka přijde."

Chtěla mu plivnout do obličeje, jenže on se zvedl a zamířil pryč kovovými vraty, na něž měla ze svého úhlu dokonalý výhled. Zavrčela. Jednou se postará o to, aby za tohle oba dva zaplatili. Nyní jí však zajímalo, zda se Vuqor mýlil nebo jeho slova byla pravdivá.

Pochybovala, že by jí tohle její rodiče udělali. Oba dva se museli zbláznit, aby si mysleli, že by král s královnou své dceři takhle ublížili. Narodila se bez magie. Žádné kouzlo za tím nebylo. Mág nic nezjistí.

Jenže... Co když se pletu? Co když mají pravdu a rodiče mi lhali?

Tahle otázka jí v hlavě strašila od chvíle, kdy jí Belona rozřízla tu košili. Vložila jí brouka do hlavy. Celene nemohla přestat přemýšlet nad tím, že její život mohl být lež. Vše čemu věřila... Nesměla jim dovolit, aby se jí dostali pod kůži. Chtěli, aby pochybovala a povedlo se jim to.

„Co uděláme s tou druhou holkou?" řekla Belona. Podívala se směrem ke Kátě, která během těch pár minut, co jí Celene nevěnovala pozornost procitla. Dívka se rozhlížela kolem sebe ve snaze zjistit, co se stalo. Zdálo se, že byla bystřejší než princezna, neboť brzy pochopila, že by měla zůstat raději zticha a poslouchat. Celene nevěděla, kolik toho modrovláska slyšela. Jistě však bylo, že se do jejich sporu nehodlala plést.

„Nevím, dělej s ní co chceš. Klidně jí zabij," oznámil Vuqor, než zmizel za vraty, Lhostejnost v jeho hlase Celene šokovala. Mluvil o Kátě jako by nebyla nic jiného než zvíře, které si zasluhovalo přijít na porážku. Nestaral se o ní. Jednoduše zmizel dřív, než mu Belona vůbec stačila odpověď.

Celene se na Belonu podívala. „Prosím, nedělej to. Nemá s tím nic společného. Ani jí pořádně neznám..." snažila se ženu přesvědčit, ačkoliv to z jejích úst znělo spíš jako kňourání.

Bojovnice jí pohled oplatila. „Postarám se, aby trpěla."

„Ne!" vykřikla. Pokusila se postavit, jenže byla pomalejší, než Belona, která si už vykračovala ke Kátě. Vychutnávala si každý okamžik této chvíle, kdy se princezna s vypětím všech sil vyškrábala na nohy jen aby se jí znovu podlomilo koleno. Nemělo to smysl.