Princezna Celenia ✅

12. | Modrovláska z kavárny

Po své střetu s protestem se vydala směrem do centra. Dostala se do úzké uličky, kde ji na první pohled zaujala maličká kavárnička hned na samotném začátku. Neváhala ani vteřinku takřka zapadlý podnik navštívit. Vždycky chtěla posedět v kavárně jako normální člověk a teď měla konečně tu příležitost.

Vstoupila dovnitř a jako první ji uvítala příjemná vůně vanilky. Usmála se a zrakem přejela po místech, kam by si mohla sednout. Skoro všechna byla prázdná, takže měla velký výběr. Zvolila stolek v nejzazší části, kam dopadalo jen málo žlutého světla laciných žárovek. Musela se nad vybavením kavárny pozastavit. Jednalo se opravdu o zachovalé útulné místo, kde narozdíl od jiných restaurací, jež na Zemi navštívila, nepanovala dusivá nálada.

Žádné neony, žádné samoobslužné stanice, kde by si musela objednat. Pouze naleštěné stolky, zpola osvícený bar a nádherná atmosféra starých časů.

Když se usadila na koženou lavici, kam složila i svou brašnu, z níž ji začínala bolet záda, přispěchala k ní mladá servírka. Na první dojem vypadala jako člověk. Nevšimla si žadných rohů, chundelatého ocasu nebo ostrých tesáků, které by odhalila v širokém úsměvu, jímž ji obdařila. Jenže zdání, občas klame, pomyslela si.

„Dobrý den," anglicky pozdravila Celene jako první, aby se vyhnula dalšímu trapasu.. Nezdálo se, že by s tím obsluhující měla problém.

„Zdravíčko! Copak si dáte? Mohu něco doporučit?" začala dívka, když si z kapsy vytáhla maličký tablet a začala do něj elektronickým perem ťupat. Princezně se u toho zdála roztomilá. Jakmile totiž servírka sklonila modrou kštici, hnědé pihy mnohem víc vynikly a dodaly jejímu obličeji jakýsi punc originality.

Celene se zamyslela. Nápojový lístek si nestačila projít, tak jí nezbývalo nic jiného, než doufat, že její oblíbenou černou kávu, dokázali uvařit i tady. Nadechla se a rychle si objednala. Mluvení s cizími lidmi jí moc nešlo, tak to chtěla mít, co nejdřív za sebou.

„A něco sladkého k tomu?" dodala modrovláska stále zahleděná do displeje tabletu.

„Cokoliv, co chutná vám," usmála se. Tenhle odvážný krok se jí vyplatil. Srdce jí u toho sice tlouklo jako splašené, ale stálo to za to, neboť ji dívka obdařila laškovnou grimasou.

Stejně rychle jako se obsluhla zjevila, také zmizela za pultíkem, kde se jala přípravy její kávy a zákusku. Princezna mezitím využila chvilku klidu, aby se skrze skleněnou výlohu podívala ven. Pohled na spěchající lidi i nadpřirozené bytosti v ní vyvolal zvláštní pocit, neb ji donutil se zamyslet nad tím, co se jí venku stalo a co by se ještě mohlo stát. Bez ochránce se mohla snadno dostat do potíží.

Nikdy si Ashera tolik nevážila jako v této chvíli, kdy o něj přišla. Dala by cokoliv za to, aby tu s ní bojovník byl. Nesměla se však ohlížet zpět. Z toho důvodu přece neriskovala. Na chvilku se zaposlouchala do příjemné melodie, jež hrála v rádiu. Útulné prostředí jí svědčilo. Tichá hudba, cinkání nádobí, hučení přístrojů... V hlavě si vytvářela symfonii, v nichž hlavní roli hráli každodenní zvuky.

Nevědomky zavřela oči. Ponořila do světa uvnitř své duše, kde byla v bezpečí. Nejspíš se nechala příliš unést, neboť ji z rozjímání vytrhlo zakašlání. „Omlouvám se, zda jsem vás vyrušila," začala dívka, když položila šálek s kávou na stolek, „mohu vám donést ještě něco?"

„Ne, zatím ne," odpověděla Celene s ruměncem ve tváři. Připadala si zase trapně.

Natáhla se po hrnku, aby z něj upila. Servírka zase odešla, takže jí byla dopřána tolik potřebná samota. Jakmile se horký nápoj dotkl jejího jazyka, pocítila příjemnou hořkost. Přesně tohle potřebovala. Prochladlé prsty uvítaly teplo hrníčku stejně jako její mozek dávku kofeinu. Dala si načas, ale nakonec se pustila i do čokoládového dortu, pokrytého silnou vrstvou šlehačky.