Miin příběh Haikyuu Fanfiction

1 úvod

Jmenuji se Mia a dnes nastupuji na vyšší střední Nekoma. Mám z toho celkem strach. Jsem typický samotář a introvert a ve společnosti lidí se vždy cítím nesvá. Navíc mi trvá, než si na společnost nových lidí zvyknu. Tohle je důvod, proč jsem na nižší střední neměla kamarády. Než si navyknu na nové situace a lidi, tak skoro nemluvím takže z toho si spolužáci vyvodili, že o ně nestojím. A upřímně...já sama vlastně nevím, zda to tak bylo nebo ne. Samota mi celkem vyhovuje.

Ráno mi zazvoní budík a já jej rychle zaklapnu. Nerada bych vzbudila mamku. Je super, ale také je přesným opakem mě. Extrémní extrovert. A její proslov o tom, jak si mám udělat spoustu kamarádů je pro mě zbytečný. Táta s námi už bohužel není. Ani si ho nepamatuji. Zemřel, když mi byly dva. Mamka o něm nerada mluví.

Povzdechnu si a vykopu se z postele. Rychle udělám hygienu, obléknu se, nasnídám a napíšu mamce vzkaz, že už jsem šla. Vyplížila jsem se z domu a vyrazila do školy. Ano, jdu o hodně dříve, ale mě to nevadí. Cesta uběhla celkem rychle. Doufala jsem, že se bez povšimnutí někde zašiju a vyjdu až na vyučování. Ovšem někdo mě můj plán překazil. Jen co jsem prošla školní branou, tak u lavičky na nádvoří jsem viděla vysokého kluka. Měl černé vlasy s ofinou přes jedno oko. Koukla jsem na ceduli, kterou držel. Třída 1-3. Moje budoucí třída. Takže ten kluk nás bude pravděpodobně provázet po škole. Nikdo u něj však ještě nestál. Všimla jsem si, že kouká mým směrem. Já radši předstírala, že jdu na lavičku na druhé straně nádvoří. Budu upřímná, kluci, kteří byli vyšší než já mě trochu děsili. Což je dost na nic, když člověk měří necelých 150 cm.

Koutkem oka jsem však viděla, že jde za mnou, tak jsem radši předstírala že jdu někam a ani nevím kam. Když jsem uviděla celkem mohutný strom, tak jsem na něj rychle vyšplhala a doufala, že si mě nevšimne. Nevšimnul. Podrbal se na zátylku a odešel pryč. Ještě chvíli jsem seděla na stromě, ale poté jsem seslezla a šla na lavičku. Já vytáhla svůj sešit a začala psát. Zároveň jsem dávala pozor na čas. Zatímco jsem čekala, tak mi volala mamka, ale položila jsem to. Jen jsem napsala textovku, že nemám čas.

--------------- pohled Kuroa --------------------

Jmenuji se Kuroo a navštěvuji třetí ročník vyšší střední Nekoma. Dnes jsem si přivstal, provádím totiž třídu 1-3 a doufám, že nekoho navnadím na volejbalový klub. Jsem jeho kapitánem a nové členy potřebujeme. Pokud bych našel i zájemkyni na pozici manažerky, byl bych rád. Ale do takových tipů aktivit se u nás holky nehrnou. Kluci by však určitě ocenili nějakou slečnu v týmu.

Koutkem oka zaregistruji pohyb. Bránou právě vešla drobná dívka. Vypadá tak na 12, ale má na sobě uniformu Nekomy, takže to bude nová studentka. Chvíli jen stála na místě a koukala mým směrem, pak najednou zbledla, což je co říct, když už předtím byla hrozně bledá. Já mezitím sledoval kam kouká, ale vypadalo to, že na ceduli s číslem třídy. To opravdu zbledla kvůli tomu? Všimla si, že na ni koukám, a rozešla se. Následně nenápadně změnila směr a šla k lavičce daleko ode mě. Šel jsem za ní, chtěl jsem se zeptat, jestli je v pohodě, ale minula lavičku a když jsem zašel za roh už tam nebyla. Rozpačitě jsem se podrbal na zátylku a šel vyhlížet další prváky.

------------------- pohled Miy --------------------

Asi 10 minut před srazem jsem se vydala za oním klukem. Doufám, že teď už tam někdo bude.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ