Mafia

21.

Je to tady, den akce. Už snad hodinu chodím po pokoji a nemůžu se přestat nervovat.

„Napij se," podal mi Shawn placatku.

„Co to je?"

„Whiskey," zazubil se na mě a já nechápala, jak může být, tak v klidu. Zhluboka jsem se nadechla a napila se. Dala jsem si dva loky a poté se snažila nepozvracet.

„Fuj."

„Neříkám, že je to dobrý, ale pomůže to," mrkl na mě.

„Hele dojdu vám pro zbraně, tak tady počkejte," řekl a odešel.

„Jsem připravená," oznámila Tessa, když vyšla z koupelny.

„Ještě boty," upozornila jsem ji s úsměvem.

„A jo," plácla se do čela.

„Hele není ten drdol blbej, jakože moc ulízlej?" zeptala se.

„Prosím tě, vůbec! Náhodou je úžasnej!"

„Štve mě, že nejdeme na nějakou párty, protože jinak by nám všichni padali k nohám. Jsme jako bohyně."

„Jo, trochu se tak i cítím," přiznala jsem se.

„To je dobře."

„Tady máte," řekl Shawn a dal nám každé zbraň a nůž. Odložila jsem je do menší kabelky a Tess udělala to samé.

„Takže můžeme jet?" zeptal se a my obě kývly v souhlas, i když jsem si tím na sto procent nebyla jistá. Vyšli jsme na chodbu a Shawn se zastavil.

„Tesss, Cody s tebou chtěl ještě mluvit, máš za ním zajít."

„Aha, tak fajn," nechápavě se na mě podívala a odešla. My se Shawnem pokračovali v cestě, až když jsme byli na konci chodby, která se dělila na levou a pravou stranu. Já měla jít vpravo za Josephem, s kterým pojedeme v autě a on vlevo.

„Lay, teď mě poslouchej, ať se stane cokoliv, vždycky tě najdu, jasné?"

„Proč mi to říkáš?"

„Prostě mi věř, dobře?" zeptal se naléhavě a já přikývla.

„Fajn," usmál se a tím uklidnil mé splašené srdce. Poté se otočil a vydal se opačným směrem.

„Shawne počkej ještě," přicupitala jsem k němu, a ještě mu ze saka vytáhla placatku a napila se.

„Hele klid," pohladil mě po rameni, „zvládneš to."

„Doufám," povzdychla jsem si a vrátila ji zpět do jeho kapsy.

„Já vím, že jo. Konec konců jsem tě trénoval já."

„No tolik si nevěř."

„Hlavně nepanikař, když se ti něco nepovede, u těchto lidí stačí, když se hezky usměješ, nebo zaprovokuješ, on na tobě musí vidět, že víš, co děláš a že se nebojíš. Také využij všechno, co jsem tě naučil. Jo a moc ti to sluší."

„Ehm, díky?"

„Nemáš zač," řekl a pohladil mě po tváři.

„Dej na sebe pozor," šeptl mi do obličeje.

„Ty taky," odpověděla jsem a objala ho. Poté jsem se otočila na podpatku a odešla, protože jsem od něj nechtěla. Bála jsem se, že bych ho už nemusela vidět a nechtěla jsem ho ztratit.

Když jsme byli všichni v autě, Joseph nás začal poučovat.

„Takže, nemusíte se ničeho bát v té budově vás bude pozorovat několik mých lidí. Budou všude rozestavění a vždy vás budou mít v dohledu. Nezapomeňte, že musí vypadat věrohodně. Kdyby došlo na nejhorší, mě ani můj gang neznáte a nikdy jste nás neviděli a jestli jen ceknete, tak vás zabijeme, tedy pokud to neudělají oni."

„Super," zamumlala jsem. Tak místo toho, aby nás povzbudil nám tady vykládá, že nás zabije. Nádhera.

„Fajn, teď mi řekněte, co budete dělat."

„Nejdřív je vyhledáme a začneme si s nimi povídat," řekla jsem.

„Poté je začneme svádět, dokud nebudou chtít odejít nahoru do pokojů," řekla pro změnu Tessa.

„Tam vám nenápadně napíšeme SMS s číslem pokoje, ve kterém jsme."

„No a pak budeme doufat, že pro nás přijdete, než nás znásilní," řekla Tessa s úšklebkem.

„Kdyby cokoliv, použijte zbraň, ale nezabijte je. Střílejte do nohou nebo do ramene."

„Neboj my víme, co dělat," ujistila ho Tess.

„No to jsem rád," usmál se. Auto zastavilo, a to bylo znamení, že máme přestoupit do limuzíny, která nás měla odvést na místo.

„Co chtěl Cody?" zeptala jsem se.

„Nic moc, jen mi popřál štěstí."

„Nelži, vím, že to není všechno."

„Ještě mi řekl, že když se vrátím v pořádku, pozve mě na rande."

„Děláš si prdel?!" vykřikla jsem.

„Ne," zasmála se.

„A ty bys jako šla?"

„Nevím, přeci jenom mě unesl a choval se ke mně hnusně."

„Už jsem se lekla, že jsi ztratila rozum," oddychla jsem si.

„Vím, že ho nemáš ráda a nevím proč je na tebe takovej, ale na mě je teď hodně hodnej a navíc jsme se jednou už líbali." Nevěřícně jsem se na ní podívala.

„Ale přísahám, že to bylo jenom jednou, a ještě k tomu to bylo, když jsem měla noční můru a on tam se mnou přespal."

„Aha."

„Nezlobíš se?"

„Ne, ale víš, že se s nimi dlouho nezdržíme ne?" zašeptala jsem.

„Jo, vím."

„No, uvidíme, jak to bude po té akci," usmála jsem se.

„Jo," oplatila mi úsměv a objala mě.

„Trochu se uvolni, jsi moc napjatá."

„Protože jsem nervózní."

„Bude to v pořádku."

„Jaký že máme ty jména?" zeptala jsem se, když auto zastavilo.

„Já jsem Shayla a ty Eleanor."

„Díky."

„Kdykoliv," řekla a najednou se otevřeli dveře. Vystoupili jsme a sebevědomě kráčeli dovnitř.

Vím, že je to napínavé, ale teď mi začne škola a máme toho hodně, takže teď pár dní díl nevyjde, vidím to až na víkend, promiňte.

A strašně moc děkuji, tento příběh je 99 v kategorii fan fikce!! Je to úžasný!!
K.

P.S. nahoře máte obrázky, jak vypadali holky