Mafia

73.

Když jsem vstala, na pokoji byla jenom Zita, což mi vyhovovalo, protože jsem si potřebovala dát pořádnou sprchu. Včera se mi to moc nepovedlo a jenom díky mé tvrdohlavosti, protože jsem odmítla Shawnovu pomoc. „Zito?" zakřičela jsem, aby mě slyšela. „Ano?" vykoukla z kuchyně. „Pomohla bys mi prosím koupelí?" „Já myslela, že jsi včera byla," řekla a dala si ruce v bok.

„Byla, ale spíš jsem se jenom opláchla, navíc jsem se přes noc zpotila."

„Tak fajn kočko, jdeme na to." Mrkla na mě a přesunuly jsme se do koupelny. Pomohla mi se svléknout a já se cítila nesvá, ale snažila jsme se na to nesoustředit. Sundala mi i obvaz a ránu mi zalepila náplastí, aby mi do ní nenatekla voda.

„Měla bys přibrat." Zamračila se na mé tělo a přidržela mě, abych se mohla namydlit. Trochu jsem se začervenala, když mi došlo, že mě pozoruje, ale neodpověděla jsem jí. Pociťovala jsem na sobě, že jsem shodila pár kilo, ale nechtěla jsem to rozebírat. Poté jsem zase zapnula teplou vodu a chvilku jsem pod ní stála, abych si namočila vlasy. Ona mi je umyla šamponem a já se přidržovala stěny. Pak jsem ze sebe smyla zbytky mýdla a když jsem byla čistá, tak kolem mě obmotala bílý ručník. Vrátily jsme se zpět do mého pokoje, kde mi pomohla se obléct do spodního prádla a Shawnova trička. Pak jsme přešli do malého pokoje, který sloužil jako obývák a posadila jsem se na gauč. Zita mi vydezinfikovala nohu a začala ji obvazovat.

„Myslíš, že je konec? Že jsme to zvládli?" zeptala jsem se jí. „Asi ano, ale pořád tomu nedokážu uvěřit." „Já taky ne." Povzdechla jsem si a opřela si hlavu o opěrku. „Buďme rádi, že jsme z toho vyvázli živí. Hlavně je tohle tvá zásluha, takže děkuji."

„Ne, prosím neděkuj mi." Promnula jsem si obličej. „Zabila jsem desítky lidí Zito."

„Ne Laylo! To není pravda, tohle neříkej. Nikoho jsi nezabila. Sama jsi viděla, jak byli všichni brutální a zabíjeli ostatní, bez rozmyšlení. Dělalo jim to vyloženě radost Lay." Nad jejími slovy jsem chvilinku přemýšlela a přikývla. Částečně měla pravdu, ale pořád jsem cítila vinnu. Vybavuji si, jak ten muž nemilosrdně bodal tu ženu, užíval si to.

Když se otevřeli dveře, tak můj obličej nabral červené barvy a začala jsem se modlit, aby tu honu už dovázala, abych se mohla obléct. Všimla jsem si, že obvaz nebyl jediný, který na mé noze svítil. Měla jsem i několik modřin na druhé noze. Zita se natáhla pro volné tepláky, které byly přehozené přes židli a pomohla mi do nich.

„Sehnali jsme nám falešné doklady a máme i letenky," řekl radostně Shawn a Cody hodil věci na stůl v kuchyni a my se přesunuli za nimi. Shawn mi odsunul židli a já se posadila. On mi dal pusu do vlasů a na mé tváři se vykouzlil úsměv. Deanův pohled na nás byl docela vtipný, ale bylo mi jasné, že není zvyklý nás takhle vidět.

„Večer poletíme, tak se připrav Brownová." Jenom jsem na Codyho vrhla vraždící pohled a povzdechla si.

„Nemáš takový ty skvělý prášky na spaní?" Nasadila jsem štěněcí pohled a podívala se na Shawna, který stál za mnou a měl položené ruce na mých ramenech.

„Mám, myslel jsme na tebe a koupil je." Uculil se a políbil mě tentokrát na rty. Byla to taková dětská pusa, ale i tak jsem ucítila příjemný pocit v břiše. Natáhla jsem se po dokladech a když jsem spatřila svoji fotku na pase, otevřela jsem pusu dokořán. Netuším, kdo to dělal, ale byl v tom moc dobrý. Mé hnědé vlasy byly najednou blonďaté a mé oči modré. Pak jsem se podívala na další pas, který patřil Shawnovi. Ten vypadal skoro stejně. Měl na sobě jenom brýle a rovné vlasy. Na dalším byl Cody s tmavými vlasy a ve rtu měl piercing. Deanova fotka byla stejná, akorát mu seděly na nose brýle Zita měla zase dlouhé tmavé vlasy. Jako jediná z nich, jsem vypadala jinak, protože jsem pořád byla považována za unesenou.