62.

40 1 0
                                    

Jeli jsme po dálnici a Zita se horlivě bavila s kluky o tom co se stalo, jaké jsme měli štěstí a co bude dál. Do jejich konverzace jsem se nezapojovala a vyhlížela z ona. Jestli můj život

bude jenom o utíkání od Josepha a jeho gangu tak nic nemá cenu. K čemu to všechno bude?

Nechci, abychom takhle žili. Pokaždé když někde zůstaneme déle, tak si nás najdou. Vím,

že mi Shawn dříve řekl, že když něco Joseph chce, tak to taky dostane, a ještě horší je, kdy ho někdo naštve. A myslím, že my jsme ho naštvali dost. S povzdechem jsem se schoulila na sedačce a zavřela oči. Kdyby nebylo mě, nic z toho by se nestalo. Chtěla bych se vrátit do té doby, kdy jsme ses Tessou jenom smáli a chodili do klubu. Vždycky jsem si říkala, že nás život je úžasný, byly jsem šťastné a svobodné. Bohužel stačilo potkat nesprávnou osobu a všechno se zřítilo jako domeček z karet. Kdyby mi dal někdo na výběr mezi tím, že se vrátím domů nebo tím, že zůstanu, asi bych se rozhodla pro tu druhou možnost. Myslím, že by to lidé pochopili, nebo by si řekli, že jsem úplně blbá. Ale Shawn je člověk, který mě dělá šťastnou a možná on sám o tom ani neví. Je pro mě vším. Povzdechla jsem si a snažila se myslet na něco jiného, dokud nepřišel spánek.

No tak! Bailey k noze!" zavolal na něj Shawn. Bylo vtipné, jak moc se snažil vycvičit naše

nové štěňátko. Bailey si místo toho lehnul a převaloval se v trávě. Začala jsem se hlasitě smát a Shawn se na mě z dálky zamračil.

„No tak, pojď' ke mne," poplácal na svá stehna a pejsek se rozutekl k jeho nohám. Začal na něj skákat a vrtět ocáskem. Bylo to roztomilé. S úsměvem na rtech jsem ustala ze židle a namířila si to k nim. Zvedla jsem Baileyho a přidržela si ho u hrudníku. „Je krásnej," usmála jsem se a on mě svým čumáčkem začal lechtat pod krkem. „Ty ses krásná," řekl Shawn a dal mi pusu na celo. Přitáhl si mě za pas blíž a díval se mi do očí, přišlo mi, že to trvalo snad věcnost, ztrácela jsem se u nich a mela jsem pocit jako by se všechno rozplývalo.

„Laylo, ustávej," uslyšela jsem z dálky. „Laylo!" Rozlepila jsem oční víčka a před sebou jsem rozeznávala kudrnaté vlasy. „Je ti dobře?" Jenom jsem přikývla, protože myslím, že by mě můj hlas zradil.

Byl to jenom sen, opakovala jsem si v hlavě zklamaně, ale i přesto jsem cítila ten hřejivý pocit v hrudi, při té představě, že by se tohle mohlo jednou stát.

„Dobře, na chvilku jsme zastavili, chceš abych si sedl k tobě?" jemně se usmál a pohladil mě po vlasech. „To by bylo fajn." Oplatila jsem mu úsměv. Shawn obešel auto a prohodil se se Zitou. „Ted' pojedeme do jednoho menšího města, kde přespíme a poté odjedeme někam daleko, kde budeme mít alespoň chvíli klid. Zita nám říkala, že má nějaké přátelé v Kanadě, kteří by nám byli ochotni pomoct."

„Ale v Kanadě máme rodiče." „Ano, možná bychom je mohli navštívit, ale nejsem si jistý, zda to vyjde." „Ráda bych je viděla, ale nechci je vystavit nebezpečí."

„Lay, nikdo nebude v nebezpečí, neboj." Přisedl si těsně k mému boku a já mu položila hlavu na rameno.

„Doufám, ze jednou přestaneme utíkat před Josephem," vykla jsem své myšlenky nahlas.

„Slibuji, že to jednou skončí." Políbil mě do vlasů a já spokojeně vydechla. Zavřela jsem oči

a zaposlouchala se do rádia a tlumených hlasu mých přátel. Když jsem byla na pokraji spánku, ucítila jsem teplý dotek na mé ruce. Oči jsem nechala zavřené a předstírala, že spím. Prozradil mě ale úsměv, který se mi rozlil na rtech, když si se mnou propletl prsty.

MafiaWhere stories live. Discover now