9.

171 7 0
                                    

Ráno jsem se probudila celá zpocená. Odkryla jsem peřinu a šla do koupelny, kde jsem strávila tak půl hodiny. V pokoji jsem se převlékla a protáhla. Cítila jsem se uvolněně a poprvé za tu dobu tady spokojeně. S menším úsměvem jsem vyčkávala Shawna.

Když ale přišel dovnitř, úsměv mi povadl. Vypadal naštvaně a nepřístupně. Neříkám, že to na něm bylo něco nového, ale tohle bylo jiné. Nelíbilo se mi, jak si mě přeměřoval pohledem.

„Dneska se mě pokus nenasrat," řekl, když jsem kolem něj prošla. Hluboce jsem se nadechla, abych mu neřekla něco, co by se mu nelíbilo a vydechla. Svěsila jsem ramena a posadila se ke stolu, kde ještě nebyla Tessa.

„Tak, jak to jde?" zeptal se ten muž.

„Jak asi?"

„Hele, chovej se slušně, nechceš být potrestaná ne?"

„Ne," zamumlala jsem.

„Jinak, jsem Joseph."

„Vy jste šéf tohoto gangu?" zeptala jsem se a podívala se ho jeho šedivých očí.

„Správně, řídím to tady už několik let a vy jste toho teď součástí."

„Nejsme jako ti vaši "vojáci", nejsme stavěné k tomu, abychom tady dělaly tuto práci."

„Ale zlato, vy jste přesně to, co potřebujeme. Za svůj život jsem poznal mnoho dívek a nikdy jsem neviděl někoho tak předurčeného k těmto věcem."

„Mýlíte se."

„Věř, nebo ne, ale mám pravdu, brzy to zjistíš, ani si neuvědomíš, že se staneme tvou rodinou."

„To nikdy!" vykřikla jsem a bouchla dlaněmi do stolu.

„Nebudeš na mě křičet," řekl klidně, ale viděla jsem, že se mu nelíbilo mé chování.

„Posaď se a najez se."

„Přešla mě chuť," řekla jsem znechuceně a dala se na odchod, byla jsem šíleně vytočená. Nechápu, co si myslí. Za sebou jsem uslyšela kroky, a tak jsem se otočila. Byl to Shawn, naštěstí. Předešel mě a já se zase vydala za ním do areálu.

Když jsem začala boxovat do pověšeného pytle, nemohla jsem přestat. Vybíjela jsem ze sebe všechnu to zlost.

„To stačí!" uslyšela jsem v hlavě Shawnův hlas. I přes to jsem nezastavila a pokračovala.

„Řekl jsem dost!" vykřikl, chytil mě za pas a odtáhl od pytle. Otočila jsem se na něj a podívala se mu do očí. Byly slyšet pouze jen mé prudké nádechy a výdechy. Věděla jsem, že bych se od něj měla odtáhnout, ale jeho dotek byl moc příjemný.

„Musíš se naučit ovládat vztek," řekl a stále mi hleděl do očí.

„Zvládám ho," bránila jsem se.

„Oba víme, že to tak není. Jsi moc tvrdohlavá v takových věcech."

„No dovol?!" řekla jsem a vyprostila se z jeho rukou.

„Říkám jen to, co vidím."

„Mám začít taky říkat co si o tobě myslím? Protože jestli jo, tak se připrav na milion urážek!" vykřikla jsem.

„Přesně jak říkám, nezvladatelná," usmál se a v tu chvíli má pěst měla namířeno na jeho obličej. On ji ale včas chytil a zlostně mě propaloval očima. Bolelo to, ale radši jsem si nedovolila promluvit.

„To, už nikdy nezkoušej," sykl, mi do obličeje a pustil mi ruku

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

„To, už nikdy nezkoušej," sykl, mi do obličeje a pustil mi ruku. Promnula jsem si bolavé místo a odvrátila od něj pohled.

„Teď si oběhni pět koleček, uvidíš, že ti to pomůže zbavit se vzteku," řekl a opřel se o sloup. Zkřížil si ruce na prsou a čekal až začnu. S protočením očí jsem se rozeběhla a snažila se nevnímat jeho pohled. Nesnášela jsem, když mě sledoval, přišla jsem si hloupě, ale po druhém kolečku jsem na to přestala myslet a soustředila na můj pravidelný dech. Když jsem doběhla poslední kolečko, zastavila jsem se u něj a vydýchávala ten náročný běh. Ale musela jsem přiznat, že mě vztek přešel. Vyčistila jsem si hlavu a myslela na lepší věci.

Shawn mě doprovodil do pokoje a ještě než zavřel, spustil.

„Jo a být tebou, tak bych na Josepha nekřičel, protože jeho tresty mají vysokou hranici. Není to nic příjemného."

„Jak to víš?"

„Zažil jsem to a navíc, když k němu budeš milá, dostaneš se odtud snáz."

„Proč mi to říkáš?"

„Protože ty tady nemáš co dělat. Nepatříš sem."

„On říkal, že ano."

„To proto, že se mu líbíš."

„A co by se mu na mě mělo líbit?"

„Tvoje odvaha odporovat, tvoje výdrž a sebevědomí. Bojuješ za to, co ti přijde správné a toho si cení."

„Já se mu nechci líbit," zamračila jsem se.

„Pozdě," usmál se a zavřel mi dveře před nosem. Vždycky uteče, když se bavíme o něčem důležitém.

MafiaWhere stories live. Discover now