Mafia

69.

Běžela jsem do středu dění, kde jsem se musela prostrkat přes pár lidí, abys se k němu dostala. Můj obličej se střetl s několika pěstmi, ale nebylo to nic, co bych neustála. Čím blíž jsme k němu byla, tím víc adrenalinu mi stoupalo do těla. Na dalších výpadů jsem reagovala pohotově a naštěstí se mi většina podařila vykrýt. Použila jsem i nůž, ale naštěstí jsem ho nemusela moc používat. Výhodou bylo, že se se mnou nikdo nezdržoval nebo mi nevěnoval pozornost vůbec, protože měli co dělat, aby se ubránili přes protivníky.

Když jsem uslyšela zoufalý křik ženy otočila jsem se doprava za zvukem. Seděl na ní muž a bodl jí nožem. Zalapala jsem po dechu, když jsem viděla, jak do ní nemilosrdně bodal i když byla mrtvá. Mé nohy mě neposlouchaly a namířily k němu. On se mi podíval do očí a já v nich mohla vidět jenom nenávist a potěšení ze své práce. Vyhoupl se na nohy a já si oproti němu přišla jako trpaslík. Musel mít přes dva metry a mých necelých sto sedmdesát centimetrů bylo nic oproti němu. Trouchu jsme couvla a zatnula ruce v pěst. Přišlo mi, že rukojeť nože mě pálila do dlaně. Věděl jsem, že ho nepřeperu, tady nebyl žádná šance, že by se mi to podařilo, ale zase jsem nechtěla skončit jako ta žena pod jeho tělem. Můj dech se zrychlil, když ke mně přistoupil s úsměvem. Bylo na něm až moc vidět, že si tohle užívá. Vytáhl jsem zbraň z opasku a namířila na jeho břicho. On jí jedním pohybem odhodil pryč a dal mi takovou facku, až jsem se svalila na bok. Má tvář hořela jako nikdy. A pře očima jsem viděla černé fleky. Už předem jsem věděla, že se nestihnu postavit na nohy. On se nade mě postavil a já se vyhoupla do dřepu a prosmýkla se mu mezi nohama. Vyndala jsem další nůž z opasku a než se stihl otočit, zavřela jsem oči zabodla jsem mu nůž do těla. On padl na všechny čtyři a zařval jako raněné zvíře. Otevřela jsem oči a pohled, který se mi naskytl byl lehce úsměvný, protože jsem mu čepel zapíchla do jeho zadní půlky. Neváhala jsem a využila trochu času. Nahmatala jsem studený kov, který byl vedle bezvládného těla. Mohla jsem ho tady nechat. A utéct, ale takového tyrana nemůžu jen tak nechat žít. Proto když vstal, tak jsem a chtěl e na mě vrhnout, tak jsme vystřelila. Instinktivně jsem zavřela oči a čekala na to, co se bude dít. Když jsem pootevřela oči, tak ležel na zemi, ale byl stále naživu. Skuhral bolestí a sypal ze sebe nadávky, naštěstí se mu nepodařilo postavit se na nohy. Zamířila jsem si to zpět k Shawnovi, který stál a díval se na mě. Na jeho obličeji jsme viděla zmatení, protože si nebyl jistý, zda jsem to já. Vedle něj byl Cody, který se pral a Zita, která kopala do nějakého muže na zemi. Nečekala jsem a já šla za ním. „Laylo?" zeptal se nejistě. Dělilo nás od sebe asi deset kroků a já si sundala šátek, pod kterým se skrýval bolestivý úsměv, který mi vyhrkl slzy do očí. Zastrčila jsem látku ho do kapsy a přeběhla do jeho náruče.

Výkřik, který mi vyšel z úst mi nepřišel ani lidský, stehnem mi projela ostrá bolest, kterou jsem neustála a spadla. „Lay!" zakřičel a přiběhl mi na pomoc. Jednou rukou mě vzal kolem pasu a já ho objala okolo krku a pevně se ho držela. Slastně jsem vydechla, když jsem ucítila teplo. „tak ráda tě vidím," zašeptala jsem a vzlykla. „Já tebe taky, ale teď musíme zmizet." Souhlasně jsem zakývala hlavou a podívala se na mé kalhoty, kde začala prosakovat kolečko krve. „Co tady vyvádíš sakra, musíme jít!" Přiběhl Cody. „No nazdar, tebe jsme hledali." Podíval se na mě a usmál se. „Rychle, zaškrť jí to, musíte nás se Zitou krýt." Cody ho ihned poslechl, sundal si pásek ze špinavých riflí, které měl na sobě. Pořádně mi to nad tou ránou stáhl a já zatnula čelist. Ta bolest byla nesnesitelná. Zita hlídala okolí a střílela okolo. „Hotovo, jdeme!" Shawn mě podebral pod nohama a vyzdvihl mě do náruče. Strašně mě štvalo, že jsem stala přítěží, měla jsem být více opatrná.

„Dean," zašeptala jsem a zavřela oči na chvíli. Přišla jsem si strašně vysílená. „Dean co Laylo?" „Je v autě, čeká na mě. Je taky postřelený." „Dobře a kde je to auto?" Otevřela jsem oči a zaměřila se na auta, která stála naproti nám. Prstem jsme ukázala na to poslední v řadě a všichni tři přikývli. „K zemi!" Shawn si se mnou rychle dřepl a Cody se Zitou stříleli po voze s odstřelovačem. Když byla cesta opět volná, Shawn se postavil a běžel se mnou k danému cíli. Měla jsem pocit, že svou nohu už necítím, jediné, co mě utvrzovalo v tom, že ji stále mám, byla pulsující bolest. Jediné, na co jsem se zmohla, bylo vnímání Shawnova napjatého těla. Jeho prstní svaly byly tvrdé, to samé jeho ruce, které nesly mou váhu. Zastavili jsme až za autem, u kterého jsem se schovávala, než jsem vyběhla za nimi. Shawn se opřel o auto, ale nepouštěl mě. Po zádech sjel na zem do dřepu.

„Zůstaňte tady, přijedu sem s tím autem." „Cody?" zašeptala jsem a on se ke mně přiklonil. „Možná jeden z těch dvou mužů vedle auta budou mít klíče, kdyby náhodou nebyly v zapalování." Děkovně přikývl a zmizel mi z dohledu. Podívala jsem se na Shawnovi hodinky, které ukazovaly půl šesté ráno. Na chvilku jsem si dovolila zavřít oči a představila jsem si, že jsme zpátky na Floridě. „Lay, teď nemůžeš usnout." Pohladil mě po vlasech a já se na něj podívala. Tak moc mi chyběli jeho čokoládové oči. Obličej měl pomlácený a od kapiček krve. I přes to, v jaké situaci jsme se nacházeli se na mě usmál. Své dlaně jsme položila na jeho tváře a párkrát jsem mu je pohladila palcem. Přitáhla jsem si ho blíže k mému obličeji. Naše rty od sebe byly pár centimetr, které on spojil během sekundy k sobě. Byl to takový dětský polibek, který mi ale dodal novou energii. „Cody už je v autě, připravte se," zašeptala Zita a Shawn se se mnou postavil, jako bych nic nevážila. Jeho síla byla neskutečná i jeho vytrvalost. Za ten běh sem, jsem necítila, ani neslyšela že by se nějak zadýchal. Přes okno jsem viděla, jak se někteří ohlížejí za Codym a někteří po něm dokonce i vystřelili. Jeep u nás byl během chvilky. Zita naskočila dovnitř, jako poslední nasedl Shawn a vyjeli jsme pryč z tohle místa.

„Ty jsi se mnou držela basu koukám." Otočil se na mě Dean s narážkou na moji nohu. „tak trochu." Zmohla jsem se na slabý úšklebek. Najednou se mé tělo jako by uvolnilo. Cítilo se v bezpečí. Všichni jsme pohromadě a zatím i živí. Bohužel netrvalo dlouho a do našeho auta narážely kulky. Zita vyjekla, když jedna zůstala v zrcátku na její straně.

„Dvě auta na námi," oznámil Shawn a mou hlavu si položil na svou hruď a já doufala, že i když je tohle proti takovým zbraním odolnější, tak to tak i zůstane.