Mafia

79.

Seděla jsem na zemi před krbem s dekou okolo ramen. V rukou jsem držela teplý hrníček se zeleným čajem. A po chvilkách jsme z něj usrkávala. Bylo šest hodin ráno a v domě bylo ticho. Včera mě Shawn odnesl do postele a bez jediného slova jsme šli spát Samozřejmě nechyběla návštěva Deana, který se postaral o mé stehno, protože jsem si poškodila stehy. Byla jsem na sebe o to víc, naštvaná, protože se mi to hojilo krásně a mohla jsem už normálně fungovat. Taky jsem byla na Sahwna trochu naštvaná, protože se mi nesvěřil o mém otci, ale neměla jsem sílu na to, to řešit.

Byla jsem tady asi hodinu a tupě zírala do ohně, byla jsem neskutečně unavená, ale nemohla jsem spát.

„Ahoj," ozval se tichý hlásek za mnou.

„Ahoj, Aaliyah," odpověděla jsem jí a přinutila se alespoň k malému úsměvu.

„Můžu si přisednout?" „Jasně." Posunula jsem se trochu na stranu a ona usedla vedle mého boku.

„Vím, že to včera nebyl ideální večer, ale konečně jste s námi, doma." Řekla a podívala se na mě.

„je mi líto, že jsem to musela všechno slyšet."

„Mně to nevadí," řekla a pak ukázala na mé odhalené obvázané stehno. Měla jsem na sobě Shawnovi šortky a jeho svetr.

„Co se ti stalo?" „Střelili mě, když jsme utíkali od zlých lidí," odpověděla jsem a trochu víc se zabalila do deky.

„Taky bych chtěla být tak statečná, nedokážu si představit, čím vším sis musela projít."

„Aalyiah," povzdechla jsem si a napila se čaje, protože mi vyschlo v ústech, „já nejsem statečná, věř mi, že strach se mě držel pokaždé, když se něco dělo, navíc jsem i omdlela, když mi Dean vytahoval kulku."

„Stejně jsi statečná!" Stála si za svým a já se usmála, tentokrát nenuceně. Mezi námi nastalo ticho. Pak se zvedla a odběhla pryč. Netrvalo dlouho a ona se vrátila s hřebenem a dvěma gumičkami v rukách.

„Můžu ti udělat copánky?" zeptala se s jiskrami v očích a já přikývla. Ona si přisunula taburet za má záda a já si sundala svou gumičku, která držela ty mé vlasy po hromadě v drdolu. Nechala jsem se česat a užívala si ten pocit. Líbilo se mi, když mi někdo něco dělal s vlasy. Já sama jsem byla lína si dělat nějaké účesy, proto bylo příjemné po takové době nechat někoho, aby se prohrabával mými prameny.

„Víš, vždycky jsem si myslela, že Shawn bude vždycky pryč a jednoho dne se nevrátí vůbec. Ani nevíš, jak jsem byla šťastná, když jsem slyšela, že přijedete a zůstanete tady. Tolikrát jsem ho přemlouvala, aby zůstal, ale on vždycky odešel. Věděla jsem, že se musí vrátit, ale to loučení bylo těžké. Většinou odcházel brzy ráno nebo v noci, abychom se ani nepotkali. Takže jsem ráda, že je tady s námi, a to díky tobě. Proto ti děkuji, že jsi mi přivedla bratra domů." Její hlas mi prozradil, že se usmívá, a to mi ihned zlepšilo náladu.

„Neděkuj mi, on sám chtěl pryč."

„Já vím, ale neodešel, dokud jsi tam nebyla ty. Vím to, už jenom to, když se na tebe podívá vidím, jak je do tebe blázen," řekla a rozdělila mi vlasy na dvě půlky.

„Miluješ ho, že ano?" zeptala se váhavě a já se pousmála.
„Ani nevíš jak moc." Vydechla jsem a položila hrníček vedle mě.

„To jsem ráda, moc vám to spolu sluší."

„Copak tady děláte?" uslyšela jsem Shawnův hlas za mými zády.

„Dělám Layle copánky, má moc pěkné vlasy."