67.

28 1 0
                                    

Sehnula jsem se k zemi a chtěla přeběhnout k levé straně, kde se tolik lidí nevyskytovala a nestřílelo. Zastavila mě ale Josephova ruka, která mě chytila za vlasy. Škubnul s nimi k sobě tak, že jsem spadla na zadek k jeho nohou. „Mně nikam neutečeš!" Snažila jsem se mu vyškubnout, ale držel mě až moc pevně. Postavil mě na nohy a držel si mě před sebou jako štít. Mé srdce bilo jako o závod. Adrenalin stoupal v mých žilách a já se rozhodla, že budu bojovat, tohle je moje šance. „Jdi," sykl mi do ucha a já mu patou dupnula na nárt, protože tuto techniku jsem měla alespoň trochu osvědčenou. Jeho stisk povolil jenom trochu, ale nevzdávala jsem to a prudce jsem narazila hlavou do té jeho. I přes to, že to nehorázně zabolelo, vyplatilo se to a já jsem se od něj dokázala vzdálit na pár metrů. Všude okolo se válely zbraně a prázdné náboje. Přišla jsem si jako ve válce.

Moji cestu zastoupila dívka s krátkými blonďatými vlasy a šátkem přes půl obličeje. Patřila k Michaelovi?

„Kam si jako myslíš, že jdeš?" pronesla chladně a přišla ke mně blíž s nožem v ruce. Když byla ode mě necelé dva metry, zaměřila jsem se na její modré oči, které mi přišly povědomé. Pátrala jsem v paměti, kdo by to mohl být. Jediný, kdo mě napadl byla Naomi, proto jsem se moc nezdržovala a pronesla jméno nahlas. Ona s sebou trhla, jako kdybych jí dala facku, byla to ona.

„Naomi, poslouchej mě prosím, uteč s námi. Můžeš zase začít žít normální život se svou rodinnou."

„Nechci žít normální život, ty krávo! Tohle je jediné, co mi zbylo." Ukázala na členy svého gangu, kteří měli práci s tím, aby přežili.

„A ty jsi mi sebrala to poslední, co mě drželo nad vodou." 

„Shawna." Zamumlala jsem spíš pro sebe.

„Přesně tak!" vyštěkla, „ale teď mám šanci, abych to vše napravila." Vykročila ke mně a sekla mě nožem do paže. Její další výpad jsem odrazila a postavila se do bojové pozice. Naomi si stáhla šátek z obličeje a na tváři se jí rozlil úšklebek. Přišlo mi, že se za tu dobu hodně změnila. Sice jsem jí neměla nikdy ráda, ale to, že mě bude chtít zabít jsem nečekala. Její pohyby byly mrštné a já se jí stihla jen tak tak vyhýbat. Když mi podkopla nohy a já spadla, odkulila jsem se, aby si na mě nestihla sednout a vyskočila jsem na nohy.

„Vzdej se, nevyhraješ to." Na to jsem nic neodpověděla a pravačkou jsem jí zamířila na obličej. Ona ránu vykryla a jelikož mi bylo jasné, že nebude čekat další der, tak jsem jí kopla do boku. Zapotácela se a nůž jí vypadl z ruky. Naštěstí se pro něj neohnula, ale viděla jsem, jak jí vztek koloval žilami. Zatnula pěsti a vrhla se na mě, jako nějaké krvelačné zvíře. Obě jsme se svalily na zem a já se pokusila bránit před jejími ranami. Pokusila jsem se vyvlíknout zpod jejího těla, ale všechny chvaty, které jsem zkoušela plynule vykryla. Chovala se jako smyslů zbavená. Její funění jsem slyšela moc funění, které mi nepřišlo lidské. Nejednou jsem na svém břiše ucítila teplo. Ona se zastavila v tom, co dělala a podívala se mi do očí. Sjela jsem pohledem na její mikinu, kde prosakovala krev. V obličeji měla bolestný výraz a z pusy jí začala téct krev. Její tělo ochablo a ona se na mě svalila. Zatajila jsem dech. Ležela na mně mrtvola, člověk, kterého jsme znala. Najednou mě něco chytilo za kotník, začala jsem křičet. Její ztěžklé tělo ze mě spadlo a já spatřila Deana. Vykopla jsem nohou a on mě pustil. Měla jsme strach, že mě bude chtít zabít, ale on mě místo toho zvedl a pevně mě objal.

„Deane." Vzlykla jsem radostí, byla jsem tak moc ráda, že ho vidím.

„Bude to v pořádku, pomůžu ti." Pousmál se a popadl mě za ruku. Oba jsme se snažili utéct z tohohle šílenství. Periferním viděním jsme zahlédla Olivera, který se kryl za obrněným autem. Museli přijet mezitím, co jsme se praly. Běžela jsem, jak nejrychleji jsem dokázala, ale najednou z ničeho nic Dean vykřikl a spadl na kolena.

„Co se stalo?!" vykřikla jsem a sehnula se k němu. Oba jsme hlasitě oddechovali.

„Má noha," sykl bolestí a já se podívala na místo, kde bylo velké množství krve. Střelili ho do lýtka, těsně pod kolenem. Odvrátila jsem pohled a zhluboka se nadechla, teď se nemůžu nechat ničím rozhodit.

„Hajzle!" vykřikl Joseph z hřiště a blížil se naším směrem. Musel být naštvaný, že ho Dean takhle zradil.

„Olivere!" křičela jsem a mávala na něj, dokud si nás nevšiml. Namířila jsem na Josepha a on se k nám rozeběhl. Pomohla jsem příteli na nohy a snažila se nás dostat do bezpečí, dokud jsme měli čas. Z Deanovi kapsy jsem vyndala zbraň a nabila ji. Po pár metrech jsem přestávala cítit vlastní tělo, přeci jenom Dean byl kus chlapa a já nebyla tak silná. Položila jsem ho za nefunkční reflektorový sloup a otočila se doprostřed dění. Oliver se surově pral s Josephem a okolo nich byli skupinky z gangů. Na hřišti leželo několik nehybných těl a neustále kulky svištěli kolem. Jediné, co jsem slyšela byly nadávky a výstřely, občas někdo bolestně zakřičel. Bodl mě osten lítosti, nikdy jsme nechtěla, aby tady umírali lidé, šlo mi pouze o Josepha. Přikrčila jsem se a namířila na něj. Viděla jsem, že Oliver trochu zaostává, i když jeho hněv ho neopouštěl. Chtěla jsem mu pomoct, a tak jsem zamířila na Josephovy nohy, konkrétně na stehna a když jsem si byla konečně jistá, že neublížím Oliverovi, tak jsem vystřelila. V duchu jsem se zaradovala nad tím, že jsem to zvládla a trefila se. Doufala jsem, že když zemře, tak by se mohl zbytek vzdát.

„Deane? Můžu ti nějak pomoct?" obrátila jsem se na něj.

„Budu v pořádku, jsem přeci lékař, zvládnu to." Pohladil mě po ruce a já se snažila alespoň trochu pousmát, ale nešlo to, viděla jsem jeho bolest. Strašně moc jsem mu chtěla nějak pomoct.

„To tys jí zabil?" zeptala jsem se ho.

„Musel jsem, jinak by zabila ona tebe."

„To máš pravdu. Kde je vůbec Shawn?"

„Spojil jsem s ním přes telefon, než jsme sem přijeli, někde by tady měl být. Teď ale musíme najít nějaký volný vůz." Přikývala jsem a rozhlédla se. Bohužel to vypadlo bídně.

Další díl tady!

K.

MafiaWhere stories live. Discover now