Mafia

48.

Pro začátek bych se chtěla omluvit, že tato kapitola měla být lepší, ale psaní mi teď moc nejde a že ji vydávám až po dlouhé době a že je krátká. Snad nejste moc zklamaní. Jinak opět děkuji za Vaši úžasnou podporu, jako vždy. Mám z Vás hroznou radost! Díky!!
K.

Zastavila jsem se v pohybu a dívala se na Tessiino tělo padající k zemi. Zalapala jsem po dechu a rychle k ní přiběhla.

„Ne!" vykřikla jsem hystericky a klekla si k ní. Její obličej se mi rozmazával před očima a já si stále musela klepajícíma rukama utírat uslzené oči.

„Tess, zůstaň se mnou. Všechno bude v pořádku, dostaneme se z toho," uklidnila jsem ji a zároveň i sebe. Odstranila jsem jí vlasy z bledého obličeje a pohladila ji po tváři.

„Je mi to líto," řekla a pevně mi sevřela ruku.

„Poslouchej mě, my to zvládneme!" křikla jsem a volnou rukou jsem jí stlačila ránu na hrudi s přesvědčením, že zastavím krvácení.

„Lay," zakašlala a sípavě se nadechla.

„Dostaneš se od nich, já ti věřím," bolestně se usmála.

„My! My se od nich dostaneme!"

„Promiň," zašeptala a její stisk ochabl.

„Tesso!" zakřičela jsem jí do obličeje.

„Ne!" zatřepala jsem s ní a snažila se jí vzbudit. Když ale nic nepomáhalo, došlo mi, že je konec. Je mrtvá, kvůli mně. Začalo mi hučet v uších a pohled se mi začal opět mlžit. Z mého šoku mě vytrhl Shawn a jeho silné ruce kolem mého pasu, které mě zvedly.

„Pusť mě!" vykřikla jsem a snažila se vyprostit z jeho sevření. Kopala jsem nohama, zarývala mu nehty do kůže, ale nepovolil. Stále mě pevně držel a táhl mě od ní.

„Prosím," zašeptala jsem bezmocně a dívala se na její obličej. Bála jsem se, že ho zapomenu, že si jí přestanu pamatovat. Shawn mě rychle položil do auta vedle Beccy a poté nastartoval.

„Ne! Nemůžeme jí tady nechat!" zakřičela jsem na něj a snažila se otevřít dveře. On je, ale rychle zamkl.

„Ne, ne, ne" opakovala jsem dokola a projela si vlasy rukama, bohužel mi nedošlo, že je mám od krve. Tessiiny krve. Strhla jsem paruku z hlavy a mrskla ji po Codym.

„Panebože! Udělej něco!" zakřičela jsem nadějně. On ji tady nemohl nechat. Má ji rád, vím to.

„Není tady nic, co bychom mohli udělat," řekl a podíval se z okna ven.

„Vy parchanti!" zakřičela jsem na celé auta a kopla do Shawnovi sedačky. On to samozřejmě nečekal a nadskočil. Becca se přede mě natáhla a připásala mě.

„Vím, že tě to zasáhlo, ale musíš se uklidnit," řekla klidně.

„Moje nejlepší kamarádka, která pro mě byla jako sestra je mrtvá a my jsme jí tam ještě k tomu nechali! To ty jsi tam měla ležet! Ne ona!"

„Co prosím?!" vyjela na mě.

„Slyšela jsi dobře!"

„Skloňte se!" zakřičel Cody a najednou zadním sklem prolétla kulka.

„Jsou za námi," řekl a nabil si zbraň. Přelezl k nám dozadu a Shawn přidal na rychlosti. Jelikož jsem byla úplně mimo, přestala jsem vnímat okolí. Bylo mi jedno, co se stane, neslyšela jsem kolem sebe žádný chaos, nic. Sledovala jsem pouze mé klepající se ruce, které na sobě měly krev mojí kamarádky. Mrtvé kamarádky. A tohle všechno je moje vina, to já jsem chtěla, aby jela, je to moje vina, že umřela. To já jsem měla být na jejím místě, ne Tessa, ne Rebecca, ale já. Ucítila jsem takovou bolest až jsem myslela, že moje srdce se zastaví. Tak moc mě bolela její ztráta, že jsem myslela, že nic horšího už neexistuje, dokonce i když mi umřel tatínek, tak jsem se necítila tak mizerně.

Když mě Cody omylem bouchl loktem do paže, probudila jsem se z mého malého transu a vyndala svou zbraň. Musela jsem se pomstít. Pro ni. Udělám to pro ni. Ukážu jí, že neumřela zbytečně. Odepnula jsem pás se a otočila se stejným směrem, jako byli moji dva společníci. Bohužel jsem přes sklo, které bylo popraskané neviděla. Proto jsem stáhla okénko a vyklonila se z něj. Shawn sice jel rychle, ale mě momentálně poháněl adrenalin, a proto jsem zamířila na pneumatiku kola. Střelila jsem dvakrát za sebou a auto s sebou trhlo do levého pruhu.

„Dobrá práce Lay," poplácal mě Cody po rameni a já ho pouze zpražila nenávistným pohledem. Neměla jsem náladu někoho z nich poslouchat.

„Jsou stále za námi," ozval se Shawn a prudce stočil vozovku doprava. Rychle jsem se chytla držadla, abych nespadla a pak se vyklonila opět z okna a zaregistrovala další černé auto. Nervózně jsem se kousla do rtu a nahnula se k Shawnově sedačce.

„Setřeseš je?" zeptala jsem se ho a on pouze kývl. Štvalo mě, že mi normálně neodpoví. Zrovna po tom, co se stalo, ho potřebuji. Přišla jsem si sama a zranitelně. Neměla jsem kromě něj už nikoho.