51.

106 5 0
                                    

Seděla jsme u snídaně a mlčky jedla. Naproti mně seděli holky a házely na sebe divné pohledy, jako bych tu nebyla. Možná to tak bylo lepší, alespoň nemusím poslouchat žádné řeči ohledně toho co se stalo.

„Ehm, Laylo, kdyby sis potřebovala promluvit, nebo něco, stačí říct, budeme tady pro tebe," usmála se Freya a stiskla mi ruku, kterou jsem měla položenou na stole. Navázala jsem s ní oční kontakt a úsměv jí oplatila. Tak jsem se asi spletla, budou kolem toho řeči.

„Díky."

„Není za co. Jsme přece kamarádky ne?"

„Jo," řekla jsem a pustila se zase do jídla. Nechtělo se mi s nimi moc povídat. Nic proti nim nemám, ale jediné, co si přeji je smrt těch zmetků. Ani nevím, co mě to popadlo. Nikdy jsem si nemyslela, že se ze mě stane někdo, kdo bude chtít zabíjet.

„Budeš dneska na tréninku?" zeptala se Alice a já pouze přikývla.

„Tak to je super!" zajásala.

„Jo," usmála jsem se a nadále si jich nevšímala. Mé myšlenky vedly stále k Tesse, Shawnovi a pomstě, kterou musím naplánovat. Taky se musím něčím vetřít k Josephovi, aby mě vyslal na misi spojenou s těmi lidmi na letišti. Navíc jediné, co mě tady drží je Shawn. Stačí mi, když získám určité informace a hned poté uteču.

„Uvidíme se tam," mávla na mě Freya a v závěsu s holkami odešla. V klidu jsem dojedla a vydala se do svého pokoje. Když jsem otevřela dveře, čekalo na mě nemilé překvapení.

„Ahoj," pronesl sklesle a navázal se mnou oční kontakt. Jeho unavený obličej, postoj a rozcuchané vlasy mluvili za vše. Byl zdrcený, tak jako já.

„Co tady děláš Cody?" zeptala jsem se vyčerpaně a založila si ruce v bok.

„Laylo, chci se ti omluvit. To, jak jsem se k tobě choval nebylo fér. Nezasloužila sis to. Vím, že mě stejně budeš nesnášet, ale já jenom chci, abys věděla, že tady pro tebe budu," řekl a sklopil pohled k zemi. Pořád jsem stála na svém místě a nevěděla co mu na to mám říct. Viděla jsem na něm, že ho to mrzí, ale nemohla jsem mu odpustit, tedy alespoň ne hned. Proto jsem udělala jediné na co jsem se zmohla. Popošla jsme k němu a padla mu do náruče.

„Je mi to tak líto," vzlykl a objetí mi oplatil.

„Moc mi chybí," zašeptal a zpevnil stisk.

„Mě taky," řekla jsem a snažila se nebrečet. Musela jsme být silná. Několik minut jsme takhle stáli, dokud mě od sebe neodtáhl.

„Měla by ses přestrojit, počkám za dveřmi a pak tě dovedu na trénink," usmál se.

„Cody, počkej," řekla jsem a chytila ho za ruku.

„Měl bys vědět, že Tess tě měla moc ráda, i přes to všechno se se stalo."

„Díky," řekl a zavřel za sebou. Rychle jsem se převlékla do sportovního oblečení a vyšla za ním. V tichosti jsme kráčeli chodbou do velké tréninkové místnosti, kde bylo hodně lidí. Vepředu byl menší výstupek, na kterém stála svalnatá žena a muž, kteří ukazovali různé chvaty a bojové postoje. Cody mě zařadil vedle holek, které už opakovaly všechno po nich. Chvíli mi trvalo, než jsem se s ostatními sjednotila, ale musela jsem uznat, že mi to docela šlo.

„Levá, pravá, sehnout, výkop!" ozývalo se pár minut. Poté následoval boj ve dvojicích. Byla jsem s Freyou a byla jsem za to docela i ráda.

„Připravená?" ušklíbla se a zaútočila. Krásně jsem se vyhnula a pravačkou jsem zamířila na její rameno, ale ona mi můj záměr zkazila a obratně mě chytila za zápěstí, stáhla mě k sobě a druhou rukou mě začala škrtit. Automaticky jsme jí zasadila ránu loktem pod žebra a rychle jí chytila za předloktí, pokrčila se a přehodila ji přes záda. Než se stihla zvednout, sedla jsem si nad ní obkročmo a začala ji škrtit. Ona se vzdala a tak to pokračovalo snad dvě hodiny. Navzájem jsme si pomáhaly vylepšovat své techniky a někdy to byla dokonce i sranda.

„Končíme!" ozvalo se z reproduktorů a všichni přestali.

„Dejte si sprchu, oběd a za dvě hodiny zase tady."

„Cože?! To po nás nemůžou chtít," zamumlala jsem a utřela si pot z čela.

„Musíš si zvykat holka. Odpoledne trávíme na střelnici, v ringu nebo běháním."

„Bože," povzdychla jsem si a následovala holky do společných sprch. Trochu mě to překvapilo, ale sprchové kouty byly uzavřené. Hned vedle na lavičce jsme měli čisté oblečení, tedy spíš soupravu, do které jsme se nasoukala a šla k východu, kde mě zastavil jeden muž.

„Co je?" zeptala jsem se nechápavě a on se podíval do tabletu a pak mi jenom na paži uvázal zelený proužek látky. Poté si mě už nevšímal a zopakoval to na další holce. Stoupla jsem si krajem a čekala na Freyu.

„Tady jsem!" přiběhla za mnou v závěsu s holkami. Podívala jsem se na její paži, kde měla modrý proužek a zamračila se.

„Proč máme každá jinou barvu?".

„Hele, takhle je to každý den. Ráno tě pozorují lidi a sledují tvůj způsob boje a pak nás řadí tam, kde to potřebujeme nejvíce dohnat. Takže po sprše ti přidělí barvu a na tréninku se podle toho třídí do skupin."

„A co znamená ta zelená barva?"

„To znamená, že půjdeš na vytrvalostní běh."

„A co jako proč?"

„Protože toho tolik asi nevydržíš," pronesla Naomi otráveně a vydala se na oběd.


MafiaWhere stories live. Discover now