That boy

70. Tak to je náš nový domov

„Rose, vstávej" řekl hlas mým směrem.

„už jsme na letišti" řekl ten hlas znovu a já otevřela oči.
Takže to nebyl sen..

Sedla jsem si a protřela si oči.
Co teď asi dělá Jack? Co když se mnou není jen kvůli tomu, jaká jsem? Co když jsem něco pokazila?

„tak pojď" řekla máma a mile se na mě usmála. Vystoupila jsem z auta a vzala si svá zavazadla. Šli jsme ani nevím kam, ale všude bylo plno lidí se zavazadly. Všichni se procpávali mezi ostatními a tvářili se naštvaně.

„zlato.. jsi zticha od té doby, co jsi nastoupila do auta. Jsi v pořádku?" Zeptala se máma a dívala se na mě. Daniel nic neříkal.

„jsem naštvaná, že se stěhujeme, ale to víš.." řekla jsem, ale pak jsem si něco uvědomila.

„no vlastně teď jsem ráda, že odjíždíme. Nemohla bych tam teď být" řekla jsem popravdě. Kdyby mě měl přece rád, tak bychom tu dálku zvládli. To nebylo kvůli tomu, že odjíždíme. Nejspíš to chtěl udělat už dávno, ale teď měl příležitost.

„najdeš si tam kamarády a bude to dobrý. To zvládneme" řekla máma povzbudivě a jednou rukou mě vzala kolem ramen.

               ---------------------------

Už sedíme v letadle a já nemůžu přestat přemýšlet nad Jackem. Každou chvíli mi tečou slzy, protože vzpomínám na naše chvilky.
Třeba náš první polibek, který byl v Paříži. Na to snad nikdy nezapomenu.

Flashback

Když jsem došla před jeho pokoj, bez váhání jsem otevřela dveře. Zrovna něco dělal ve skříni. Překvapeně se na mě podíval a zavřel skříň.

„ty fakt nic necítíš, když jsme u sebe?" Zeptala jsem se a překvapila tím i sebe. Teď jsem zkazila celý plán na to, abychom si něco ujasnili.

„co bych měl cítit?" Zeptal se nechápavě.

„já nevím. Něco. Neříkej, že když jsme tehdy byli v tom výtahu, nic jsi necítil." Zvýšila jsem nevědomě hlas.

„ne, Rose. Nic jsem necítil. Byl jsem opilý" řekl a při vyslovení mého jména, jsem cítila mráz po zádech. Zněl tak chladně.

„notak, Jacku. Kdy už přiznáš, že jsi nebyl opilý? Vím to. Vím, že jsi opilý nebyl. Vím, že jsi něco cítil" zakřičela jsem a rozhazovala u toho rukama.

„byl jsem opilý a nic jsem necítil. Kdy už to pochopíš?" Taky zvýšil hlas.

„nepochopim to. Nepochopim, proč lžeš. Proč si to nepřiznáš?" Zeptala jsem se ho. Vypadal naštvaně. Svaly na obličeji měl napnutý stejně tak, jako svaly na rukou.

„nemám si co přiznat. Nic jsem necítil, nic necítím a ani nic cítit nebudu. Pochop to" zakřičel a rozhazoval rukama tak, jako já.

„tak proč jsi to dělal? Opilý jsi nebyl. A rozhodně jsi nebyl opilý, když jsme byli na cestě k Eiffelovce" zakřičela jsem zase já na něj.

„jen jsem tě přesvědčoval." Řekl.

„tak jsi mě neměl přesvědčovat. Vyvoláváš ve mě něco, co neznám a já to nechci. Nechci, aby jsi si se mnou hrál. Nechci, aby jsi se mě dotýkal. Nechci, aby jsi se k mě přibližoval. Nechci nic z toho, protože začínám něco cítit a to já nechci" křičela jsem u toho.
Když jsem to dopověděla, tak se najednou ke mě Jack rozešel. Došel ke mě a své rty přitiskl na ty mé. Projel mnou divný, ale příjemný pocit.
Byl to nepopsatelný pocit. Najednou všechna ta zlost byla pryč. V břiše jsem cítila příjemné šimrání a vypadalo to, že moje nohy za chvíli přestanou fungovat tak, jak by měly.
Líbal mě s takovou láskou a opatrností. Nemyslela jsem na nic, jen na tenhle okamžik.
Jednou rukou se opřel o zeď za mnou a tu druhou přiložil něžně na můj krk. Já dala ruku na jeho tvář.

Tímhle tím okamžikem jsem si uvědomila, že Jacka začínám mít opravdu ráda.

End of flashback

Utřela jsem si slzu, která se mi právě skutálela po tváři a usmála se. Hned na to jsem si vzpomněla na moment, kdy tohle všechno začalo. Kdy začal náš tajný vztah s Jackem, který trval do dneška.
Skvělý, co?

Flashback

„máš na tváři zmrzlinu" řekl najednou Jack s uchechtnutím, a tím tuhle hezkou chvilku zkazil.

„kde? Tady?" Zeptala jsem se hned a začala se všelijak utírat.

„ne, tady" řekl a natáhl ke mně ruku. Já se zarazila a tu svojí dala dolů. Palcem jemně setřel zmrzlinu a ruku tam nechal. Opět ta hezká chvilka, kdy se celý svět zastaví, dech se zrychlý a srdce nabije nadpřirozenou rychlost.

Začali jsme se k sobě přibližovat a naše rty se spojily. Nic najednou nebylo důležitý a já si užívala tuhle chvíli, i když to možná nebylo moc správný.
Zase jsem cítila ten pocit. Ten známý, ale přesto cizí pocit.

End of flashback

Opět další slzy a úsměv na tváři. Měla bych přestat myslet na Jacka. Není to úplně dobrý.
Rozhodla jsem se, že na něj myslet nebudu, a tak jsem si pustila písničky a dala sluchátka. Nebylo to sice o moc lepší, ale aspoň jsem na něj moc nemyslela.

               ------------------------------

„tak to je náš nový domov" řekla máma, když jsme došli před dům, kde budeme teď bydlet. Byl velký. Dívala jsem se na něj a nějak mi bylo jedno, že se tam stěhujeme. Chtěla jsem si jít jen lehnout a s nikým nemluvit.
Daniel mámu chytl za ruku a s úsměvem se vydali dovnitř. Já šla hned za nimi.
Když jsme vešli, máma byla nadšená a Daniel se usmíval. Nevypadalo to tu nejhůř, ale náš dům byl stokrát lepší. Byly tam vzpomínky.

„půjdu si dát nahoru věci" řekla jsem, ale vypadalo to, že mě nevnímají, a tak jsem šla nahoru i se zavazadly.

Došla jsem do nějakého pokoje, kde už byla postel a nějaké skříně.
Daniel to tu musel vybavit už předtím.
Položila jsem zavazadla a lehla si na postel.
Začaly mi téct slzy. Začala jsem totiž znovu přemýšlet. Nad Jackem.
Nejspíš mi až teď došlo, že už spolu nejsme. Že už ho nemůžu mít u sebe a říct mu, jak moc ho mám ráda. Ne, že jen skončil náš vztah, ale skončilo taky naše kamarádství. Už žádné společně chvíle. Žádné doteky a žádný Jack. Žádné my.

Prostě jsem jen ležela a brečela. Připadala jsem si tak slabá.

„Rose, jak se ti tu lí-" začala máma, když vešla do pokoje, ale zarazila se, když mě viděla brečet.

„co se děje?" Zeptala se starostlivě.

„nechci s nikým mluvit. Nech mě být" řekla jsem ubrečeným hlasem. Opravdu jsem teď s nikým mluvit nechtěla.

„dobře.. kdyby něco, tak jsme dole" řekla a zavřela dveře.
Proč mi to udělal? Proč teď? Už tak pro mě bylo těžký opustit všechny kamarády a jeho a on mě opustí. Teď, když ho potřebuju nejvíc.

Celý zbytek dne jsem nevyšla z pokoje, protože jsem na nic a na nikoho neměla náladu. Pořád jsem jen přemýšlela a brečela.
Sice jsem řekla ostatním, že jim napíšu, až přijdeme, ale snad to pochopí. Napíšu jim jindy.

Začala mi být zima, a tak jsem se přikryla dekou a po chvíli jsem usla.

               __________________

Jaká je vaše nejoblíbenější postava z holek a jaká z kluků? :D

x moon x