That boy

3. Chováš se jako idiot

Jeli jsme už asi deset minut a ani jeden z nás nic neřekl. Po chvilce jsem se rozhodla prolomit to ticho mezi námi.

„tak mi řekni, proč tam nemůžeš jít sám" řekla jsem a dívala se na něj. Držel volant a díval se na silnici před námi. Podíval se na mě, nadechl se, vydechl a podíval se zpátky na silnici.

„nečekej nějaký velký nebo hluboký důvod," řekl a díval se na mě. Kývla jsem, jakože rozumím a on pokračoval.
„asi před třemi měsíci jsem rodině řekl, že mám přítelkyni, což byla pravda. Měl jsem přítelkyni. Slíbil jsem jim, že tam s ní přijdu, ale rozešli jsme se." řekl a mě to trochu vyděsilo, protože jsem žádnou jeho přítelkyni neviděla.
„jo a zapomněl jsem ti ještě říct takovou maličkost. Budeš hrát moji přítelkyni na tenhle večer."
Řekl a svůj pohled měl upřený na silnici.
Co? Já mám hrát jeho přítelkyni?
Haha, nějaký vtip, ne?
Prej maličkost.

„co? Jak jako hrát tvojí přítelkyni na tenhle večer?" Zeptala jsem se a vykulila na něj vystrašeně oči.
„ježiš, nemusíš nic dělat. Neboj se. Jen tam se mnou půjdeš, a když se tě zeptají, jestli jseš moje přítelkyně, odpovíš jim, že jo" řekl a mykl ledabyle rameny.

„jo aha. Pro tebe je to jednoduchý, ale já ani nevím, od kdy jsme spolu, kdy máš narozeniny, jaká je tvá oblíbená barva, jídlo nebo číslo. A ty o mě taky nic nevíš." Vyvalila jsem na něj. Opět se tvářil znuděně.

„hele, nevyšiluj. Jsme spolu tři měsíce, narozeniny mám 5.8., oblíbená barva je černá, jídlo pizza a číslo oblíbený nemám." Řekl tak rychle, že jsem to pomalu nestíhala vstřebat.
Vydechla jsem a ani jeden jsme nic neříkali.

„no a co ty?" Prolomil Jack to ticho a já se na něj podívala.

„co já?" Chvilku mi trvalo, než mi to došlo.

„kdy máš narozeniny, oblíbená barva, jídlo a číslo?" Řekl a díval se na mě, jako na blbce.

„jo, tohle. No, narozeniny mám 9.9., oblíbená barva tmavě modrá, jídlo taky pizza a číslo 13" dořekla jsem a trochu se zasmála.

„proč zrovna 13?" Zeptal se, ale nespustil oči ze silnice.

„nevím. Všichni berou číslo 13, jako smůlu, ale já to beru, jako štěstí" řekla jsem s uchechtnutím.

Pak už bylo celou cestu ticho, dokud jsme tam nedojeli.

Vystoupili jsme z auta a já mohla vidět ten obrovský barák, kde se, s velkou pravděpodobností, konala ta oslava.
Vypadalo to spíš jako nějaká vila, než barák.
To vysvětlovalo to, proč měl na sobě Jack oblek.

„neřekl jsi mi, že jste bohatý" řekla jsem a měla dál otevřenou pusu, s očima přilepenýma na tu krásu.

„taky, že nejsme" řekl, ale na to jsem už nijak nereagovala a šli jsme ke dveřím.
Jack zazvonil a já si uvědomila jednu věc.
Jak se jmenovala jeho bývalá holka?

„hej, Jacku" šeptla jsem k němu. „hm?" Zabručel. „jak se jmenovala tvoje bývalá holka?" Zeptala jsem se rychle.
„představ se svým jménem. Jim řeknu, že jsem se přeřekl" řekl s ledovým klidem.
„tak fajn" řekla jsem a nervózně se nadechla, když zrovna někdo otevřel dveře.
Byla to žena. Krásná žena, která na sobě měla dlouhé béžové šaty, vlasy měla spletené do vysokého drdolu a měla šperky, které nevypadaly nějak lacině.

„ahoj Jacku, dlouho jsem tě neviděla" řekla a vzala jeho obličej do rukou.
„ahoj mami, jo, já vím, měl jsem toho hodně ve škole" řekl a dal jí její ruce dolů.