That boy

36. Dokonale nedokonalý rande

Doma už máma seděla na sedačce a dívala se asi na nějaký seriál.

„už na tebe čekám" řekla máma a posunula se, abych si mohla sednout.

Já šla ještě do kuchyně pro brambůrky, sušenky a coca colu.
S mámou jsme se dívaly na různé filmy i seriály. Dívaly jsme se asi do dvanácti, a pak už jsme šly obě spát.

Je neděle, pět hodin odpoledne a já čekám, až pro mě přijede Caleb, i když má přijet až za dvě hodiny.
Z mého přemýšlení mě vytrhne upozornění na mobilu oznamující novou zprávu.
Napsal mi Jack, což jsem se divila.

Jack: ahoj, co děláš?

Co děláš? Vážně mi právě Jack jen tak napsal?

Rose: ahoj. Nic zajímavýho, co ty?

Jack: zkouším něco z matiky

Hah.

Rose: a jak ti to jde?

Jack: dobře

Rose: jsem ráda, že ti to jde. Aspoň tě to nemusím učit já :)

Jack: nejde mi to. Nemohla bys na chvíli přijít? Už u toho sedím dlouho.

Rose: Oo. Co se stalo? Že by jsi chtěl, abych tě najednou doučovala?

Rose: neříkal jsi, že mě tam nechceš?

Jack: fajn, fajn. Promiň. Tak přijdeš?

Rose: tak dobře. Ale jen proto, že nemám, co na práci.

Jack: jo, jasně ;)

Protočila jsem očima a mobil odložila. Oblékla a upravila jsem se tak, abych od Jacka mohla jít rovnou s Calebem.

Opět stojím před domem, kde bydlí Jack. Opět nervózně zazvoním a po pár vteřinách mi opět otevře paní Greenová. Trapně se na ní usměju.

„ahoj, Rose. Neseš Jackovi něco do školy?" Zeptala se a mě začalo být ještě víc trapně.

„ehm, ne. Já ho přišla doučovat" řekla jsem a ona na mě překvapením vykulila oči.

„co? Co ho doučuješ?" Zeptala se překvapeně.

„matiku" řekla jsem nejistě. Jack jim to nejspíš ještě neřekl. Ups.

„proč nám to Jack neřekl?" Zeptala se paní Greenová spíš sebe.

„tak já jdu za Jackem" řekla jsem a šla pomalu nahoru po schodech, když mi na to paní Greenová přikývla.
Šla jsem opět k Jackovo pokoji a zaklepala na tmavě hnědé dveře.
Po chvíli mi samozřejmě otevřel dveře Jack s děkovným výrazem. Mě se samozřejmě hned zrychlil dech a ruce se mi začaly okamžitě potit.
Odstoupil ode dveří a já vešla dovnitř.

„tvý rodiče neví, že tě doučuju?" Zeptala jsem se a mezitím si sedla na postel, kde měl Jack už sešity, knížky a poházené propisky.

„myslim, že ne. Proč?" Řekl a taky si sedl na postel.

„noo.. ehm, protože už to asi tak nějak ví" řekla jsem a nejistě si skousla spodní ret. Myslela jsem, že jsem to říkat neměla, a že teď bude kvůli tomu vyvádět.

„aha. Tak fajn" řekl klidným tónem, což mě překvapilo, a tak jsem vykulila oči.

„tak jo. S čím jsi chtěl pomoc?" Zeptala jsem se a vzala si jednu učebnici matematiky do ruky.

„tady s tímhle tím" řekl a ukázal na příklady, které mu očividně nešly. Já se na to podívala a zkoušela přijít na to, co za typ příkladu to je.