That boy

7. Dlouhý víkend

Ráno mě probudil hrozně otravný zvuk budíku. Včera jsem moc nepila. Taky jsem tam ani nešla pít, jen jsem si dala asi dvě skleničky něčeho. Neměla bych pít, když mi je teprve sedmnáct. Taky jsem nikdy předtím nepila. Začalo to, když jsme se s Emou začaly bavit s klukama.

Probudila jsem se v cizí posteli. Když jsme šli včera domů, tak jsem šla k Emě, jak jsem řekla mámě. Je sedm hodin ráno a já mám pocit, jako bych nespala ani hodinu.

„proč máš budík nastavený na sedm hodin ráno?" Zeptala se unaveně, a zároveň naštvaně, Ema.
„jdu přece s Jackem a jeho rodinou na ty hory. Doma mám být v půl osmý." Řekla jsem a protřela si oči.
„no jo, já zapomněla, tak až půjdeš zamkni dveře a klíč dej pod rohožku. Užij si to a zavolej mi, až dojedete" řekla a lehla si zpátky do postele. Za chvíli už zase spala.

Neměla jsem u Emy žádné oblečení, a tak jsem šla v tom, co jsem měla včera na sobě. Vzala jsem si všechny moje věci, zamkla, klíč dala pod rohožku a vyrazila domů.

Doma už máma měla hotovou snídani, kterou jsem snědla, a potom jsem si nenápadně vzala prášek na hlavu.

Před naším domem zastavilo velké černé auto. Vyšli z něj Jackovo rodiče, Jack, Nash a nějaká dívka se zrzavými, kudrnatými vlasy a zelenými oči.

S mámou jsme jim šly otevřít.
„dobrý den, jsem Rose matka, moc mě těší" řekla máma a podala si s oběma rodiči ruku.
„dobrý den, Greenovi, taky vás rádi poznáváme" řekli s úsměvem a my je pustily dovnitř.

Všichni se usadili v obýváku a mě došla jedna věc. Máma si myslí, že jsme s Jackem kamarádi a všichni ostatní v místnosti si myslí, že spolu chodíme. Vyskytl se menší problém.

„co si dáte k pití?" Zeptala se zdvořile máma.
„jenom vodu, budeme muset vyrazit za chvíli" řekla paní Greenová a máma odešla do kuchyně pro tu vodu.

„jsem ráda, že se spolu baví. Zjistila jsem to sice až včera, ale určitě to je hodný kluk, vlastně všichni tři" řekla máma, když přišla i se skleničkami vody.
Tohle nedopadne dobře.

„ano. Taky jsme rádi, že se vaše dcera s naším synem našli. Je to úžasná dívka" řekla paní Greenová.
„a vlastně tohle je Jack, Nash a Sarah" řekl pan Green a ukázal na každého z nich. Nash se Sarah se usmívali a Jack se opět tvářil znuděně. On se nejspíš tváří znuděně pořád.

„já jsem Rose" řekla jsem k zrzce tak, aby to ostatní neslyšeli.
„ráda tě poznávám" řekla mile a usmála se.
Myslím, že si s ní budu rozumět. Aspoň s někým.

Asi po dalších patnácti minutách jsme se rozhodli vyjet. Bála jsem se, že praskne to, že spolu s Jackem doopravdy nejsme, ale bylo to v pohodě.

Jedeme teprve dvacet minut a já už se nudím. Cesta bude trvat ještě hodinu prý.
Sedím s Jackem vzadu, před námi sedí Nash se Sarah a úplně vepředu sedí Jackovo rodiče.

Jack má sluchátka a nikoho si nevšímá, já jsem na mobilu a projíždím instagram, Nash se Sarah si o něčem povídají a to samé dělají i pan a paní Greenovi.

„co ráda děláš Rose?" Zeptal se najednou Nash a otočil se na mě.
„já no.. ráda zpívám, kreslím, píšu, a tak" řekla jsem a uchechtla se.
„co píšeš?" Zeptal se a vypadal, že ho to zajímá.
„jen takový blbosti. Básničky, poezii" řekla jsem a on jen přikývl.
„no a co děláš rád ty?" Zeptala jsem se zase já.
„rád hraju fotbal, vlastně skoro všechny sporty, a rád cvičím" řekl. Bylo na něm vidět, že rád cvičí a taky, že nejspíš hodně cvičí.
„ty nechodíš do školy tam, kam Jack?" Zeptala jsem se ho, protože jsem ho u nás ve škole ještě neviděla.
„ne, já dojíždím na jednu školu" řekl s uchechtnutím.
„aha" řekla jsem a zase začalo být ticho, a tím pádem i nuda.

Po hodině jsme konečně dojeli na místo a vystoupili z auta.
Všichni se protahovali a vyndávali věci z auta.
Vyšla jsem z auta a nemohla uvěřit svým vlastním očím. Byla přede mnou nádherná krajina. Hory, stromy, krásná příroda.
Byla tady celkem zima, ale dá se to přežít.

Vzala jsem si svůj batoh, kde jsem měla nějaké mé potřebné věci a šla za ostatníma do chatky.
Když jsem vešla, otevřela jsem pusu. Byla to překrásná chatka ze dřeva, takže to tady mělo takovou klidnou a přírodní atmosféru. Všechen nábytek byl taky ze dřeva a všechno bylo opravdu krásné. Obrazy na stěnách, křesla, pohovka a krb, kde ještě nebyl rozdělaný oheň.
Byla to menší chatka, kde byl obývák, kuchyň a asi další čtyři pokoje.

„Rose, budeš spát v pokoji se Sarah, pokud ti to nevadí. Ona totiž odmítá spát v jednom pokoji se svým bratrem Nashem" řekla paní Greenová a já se zasmála.
„ne, vůbec to nevadí, budu ráda" řekla jsem a opravdu se mi ulevilo. Nechtěla jsem spát v jednom pokoji s Jackem.

Se Sarah jsme šly do pokoje dát si tam naše věci.

„vy s Jackem spolu moc nemluvíte" řekla Sarah, zatímco si vybalovala věci z batohu.
„no, my už jsme si asi všechno řekli." Zalhala jsem a nepřirozeně se usmála. Nesnáším, když musím lhát.
„Jak jste se vůbec seznámili?" Pokračovala se svými otázkami.
„ve škole. Chodíme do stejné třídy" řekla jsem a byla ráda, že nemusím lhát. Aspoň u tohohle.
„Aha, to jsem nevěděla. Jack se mnou totiž moc nemluví. Vlastně s nikým moc nemluví" řekla s uchechtnutím.
„jo, všimla jsem si" řekla jsem zase já a zasmála se.

Společně jsme šly za ostatníma do obýváku, kde už byli všichni, kromě Jacka.

„kde je Jack? Měli by jsme si říct, jaký plány budou na tenhle víkend" řekl pan Green.
„Rose, mohla by jsi prosím tě dojít pro Jacka?" Řekla mile paní Greenová.

Ne. Já pro něj nepůjdu. Nemůžu. Nechci.

„jo, dojdu pro něj" řekla jsem s úsměvem a otočila se.
„třetí dveře vpravo" slyšela jsem ještě paní Greenové hlas, než jsem odešla z místnosti.
Zaklepala jsem na třetí dveře vpravo a vešla dovnitř. Nečekala jsem, než mě pozve on sám, protože by mě nepozval.
Ještě si vybaloval věci z batohu.
„všichni už jsou v obýváku" řekla jsem a myslela, že to pochopí a půjde se mnou za nima.
„no a?" Řekl otráveně a na vteřinu se na mě podíval.
„nepůjdeš tam taky? Mají se domluvit plány na tenhle víkend" řekla jsem a čekala než půjde se mnou.
„nemám důvod" řekl hnusně a dál pokračoval ve své činnosti.
To mě naštvalo. Pořád se chová, jako chladný, bezcitný, drzý kluk.

„tak fajn. Nechoď tam a dál si hraj na bezcitnýho, chladnýho kluka" řekla jsem a otočila se na patě.
„a ty si dál hraj na tu úžasnou, slušnou, pořád pozitivně myslící holku" řekl chladně.
Chtěla jsem se otočit zpátky na něj a něco mu na to říct, protože si fakt nehraju na úžasnou a slušnou holku. Možná myslím pozitivně, ale na tom není nic špatného, ne?
Zadržela jsem vztek v sobě a odešla za ostatníma.

„ještě si vybaluje věci" řekla jsem ostatním s úsměvem.
Byla jsem z toho, co mi řekl naštvaná a docela přešlá.
Fakt jsem si nemyslela, že si tohle o mě myslí. Vím, že jsem mu taky řekla, co si myslím, ale on se tak opravdu chová. Já si přece nehraju na úžasnou a slušnou holku.

„tak teda ty plány na víkend" začal pan Green.
„dneska by jsme nechali na vás, co budete dělat. Můžete se porozhlédnout po okolí nebo jen odpočívat. Zítra by jsme šli na výlet do vyšších hor, kde by jsme chvíli pobyli a pozítří se ještě uvidí" řekl s úsměvem pan Green a všichni přikývli.

„tak my s Juliet pojedeme nakoupit nějaké jídlo, tak moc daleko odtud nechoďte" řekl Jackův táta a společně s Jackovou mámou odešli.

To bude dlouhý víkend.

                 _______________

Doufám, že to někoho baví😅

x moon x